Ži­vo­to­pis#

Chceš pře­hled­nost, ne krá­su#

Ži­vo­to­pis vět­ši­ny lidí spadá do jed­no­ho ze dvou ex­tré­mů. Buď vy­pl­ní nej­oby­čej­něj­ší ša­b­lonu z in­ter­ne­tu, nebo se sna­ží za­ujmout rů­žo­vými pun­tí­ky, kudr­lin­ka­mi a zla­tými ko­li­b­ří­ky.

Tím prv­ním jis­tě nic ne­po­ka­zíš, ale jde to udě­lat lépe. To však nut­ně ne­zna­me­ná ori­gi­nál­ně. Ně­která CV jsou na­to­lik „kre­a­tiv­ní“, že brá­ní recru­i­te­rům v práci. Ži­vo­to­pis s kudr­lin­ka­mi sice v pa­měti uvíz­ne, ale pouze pro­to, že písmo bylo špat­ně či­tel­né a čtvrt ho­di­ny tr­va­lo zjis­tit, kdo vlast­ně jsi a co chceš.

Ne­po­tře­bu­ješ se od­li­šit za kaž­dou cenu. Fir­my v ame­ric­kém Si­li­con Valley mají den­ně stov­ky kan­di­dátů. U nás tak vel­ká kon­ku­ren­ce za­čá­teč­ní­ků není, na po­zice se hlá­sí jed­not­ky nebo de­sít­ky lidí.

Po­kud se ne­hlá­síš na po­zici v gra­fice, de­sig­nu, nebo UX, tak se ne­o­če­ká­vá ani to, že bu­deš mít všech­no ty­po­gra­fic­ky vy­la­dě­né a správ­ně po­u­ži­ješ po­mlč­ky místo spo­jov­ní­ků. Recru­i­te­ry, pro­gra­má­to­ry a ma­na­že­ry, kte­ří to bu­dou číst, ne­o­sl­níš barva­mi a fon­ty.

Zá­sad­ní je, aby o tobě mohli mít jas­nou před­sta­vu do pár sekund. Pře­hled­né CV je do­sta­ču­jící a mnohdy bude i od­li­šu­jící, pro­to­že vět­ši­na lidí ta­ko­vé vy­ro­bit ne­u­mí. Kre­a­ti­vi­tu a ori­gi­na­li­tu tedy smě­řuj ra­ději do svých pro­jek­tů a na CV si spíš po­hlí­dej zá­klad­ní věci.

Jak nad tím pře­mýš­let#

Ži­vo­to­pis je re­klam­ní le­tá­ček, kte­rým se sna­žíš pro­dat své zku­še­nosti. Není to vy­čer­pá­va­jící se­znam do­ku­men­tu­jící po­cti­vě vše, co máš za se­bou. Vy­pích­ni to dů­le­ži­té. Ne­pod­stat­né vů­bec ne­piš.

I bez ko­merč­ní pra­xe máš co na­bíd­nout. Fir­ma může vy­u­žít tvé nad­še­ní, ener­gii, vlo­hy, zá­jmy. Ne­máš exis­tu­jící ná­vy­ky, tak­že tě mo­hou učit věci pod­le svých před­stav. Nejsi vy­ho­řelý se­ni­or­ní pro­gra­má­tor, kte­rý místo cho­ze­ní do kan­ce­lá­ře touží sá­zet strom­ky v lese jako pěs­teb­ní děl­ník. Stačí se umět dob­ře pro­dat!

Po­zor, ži­vo­to­pis není „se­be­chvá­la“, za kte­rou se máš sty­dět. V Čes­ku je hlu­bo­ce za­ko­ře­ně­ná kul­tura fa­leš­né skrom­nosti, která brz­dí spous­tu ši­kov­ných lidí. I nej­vět­ší pro­fíci tady mají pro­blém na­psat o sobě půl věty. Mno­ho lidí trpí syn­dro­mem pod­vod­ní­ka, úspě­chy si ne­do­ká­žou při­znat.

Po­kud chceš v Čes­ku nebo na Slo­ven­sku vy­stou­pit z davu, ne­hle­dej okras­ný font, ale nauč se zdra­vě ba­vit o sobě. Když do­ká­žeš po­psat svůj po­ten­ci­ál, úspěch, pří­nos, nebo po­kud máš do­kon­ce čís­la, která mů­žeš do své­ho tvr­ze­ní dát, je to pec­ka.

Po­sí­lej „pa­pír“#

Usnad­ni ži­vot tomu, kdo bude tvé CV zpra­co­vá­vat, ty­pic­ky spo­lu s ži­vo­to­pisy dal­ších de­se­ti kan­di­dátů. Ve vět­šině fi­rem si recru­i­te­ři or­ga­ni­zu­jí úda­je o kan­di­dá­tech v soft­waru, kte­rému se říká ATS (ap­pli­cati­on trac­king sys­tem). Tam po­tře­bu­jí tvé CV na­hrát, ně­kdy i stro­jo­vě ana­ly­zo­vat. Ob­čas si zase ži­vo­to­pisy tisk­nou na pa­pír.

Po­sí­lej tedy do­ku­me­nt, kte­rý bude fun­go­vat i na pa­pí­ře. JPG ob­rá­zek? Není to do­ku­me­nt, nel­ze ani ozna­čit text. Ze­le­né písmo na čer­ném po­zadí? Vy­padá vel­mi „hac­ker­sky“ a jis­tě za­ujme. Mi­ni­mál­ně tím, že když pro­jde tis­kár­nou, fir­ma bude muset po­ří­dit nový to­ner.

Ide­ál­ně CV po­sí­lej jako PDF a sou­bor po­jme­nuj tak, aby ho člo­věk na dru­hé stra­ně po sta­že­ní snad­no na­šel: ja­vo­rek-cv.pdf Po­kud máš časté pří­jme­ní, při­poj ra­ději i křest­ní jmé­no: no­va­ko­va-eva-cv.pdf

Na od­ka­zy ať jde v PDF oprav­du kli­kat a ať jsou pod­tr­že­né. Jen tak pů­jde dob­ře roz­po­znat, že jsou to od­ka­zy. A to i na pa­pí­ře, kde čte­nář aspoň uvi­dí, že tam pů­vod­ně byly a tis­kem o ně při­šel.

Říká se, že je dob­ré ve­jít se na jed­nu A4. Jako ju­ni­or se na ni nej­spíš ve­jdeš, ale po­kud ne, ne­lam si s tím hla­vu. Po­kud jsou pod­stat­né věci v úvodu, je už cel­kem jed­no, ko­lik ná­sle­du­je strá­nek s de­tai­ly. Ur­či­tě CV ne­na­ta­huj, lep­ší ať je úder­né a na půl stra­ny, než plné zby­teč­ností, jen aby za­pl­ni­lo list. Také ne­cpi vše na jed­nu strán­ku za cenu ne­či­tel­ně ma­lé­ho písma.

Upra­vuj na míru#

Vy­tvoř si po­lo­to­var své­ho CV a vždy, než jej ně­kam po­šleš, zkus si u kaž­dé jeho části říct, zda by se ne­da­la pře­u­spo­řá­dat, pře­for­mu­lo­vat, ode­brat, nebo jestli by šlo něco při­dat, aby ži­vo­to­pis lépe se­děl na po­ptá­va­nou po­zici.

Na­pří­klad po­kud jsi účet­ní, která se na­u­či­la pro­gra­mo­vat, pro vět­šinu po­zic to ne­bude vý­znam­né, v CV to zmí­níš jen let­mo. Když ale na­ra­zíš na fir­mu, která vy­tvá­ří účet­ní soft­ware, může ti to při­dat body a klid­ně se o tom ro­ze­piš.

Čes­ky i an­g­lic­ky#

Po­lo­to­var CV měj v obou ja­zy­cích a ná­sle­duj jed­no­du­ché pra­vi­dlo: Na in­ze­rá­ty v an­g­lič­tině po­sí­lej an­g­lic­kou ver­zi, na čes­ké čes­kou. Nebo slo­ven­skou, roz­díl mezi češ­ti­nou a slo­ven­šti­nou sa­mo­zřej­mě ni­kdo ne­řeší. Po­kud chceš udr­žo­vat jen jed­nu ver­zi po­lo­to­varu, tak měj an­g­lic­kou, s tou si ně­jak po­radí kaž­dý.

Ne­trap se ne­do­ko­na­lostí svých for­mu­la­cí, v IT si všich­ni vy­stačí s ho­vo­ro­vou Euro En­g­lish a češ­ti­ná­řů mezi pro­gra­má­to­ry moc není.

Nech si ale CV ně­kým aspoň jed­nou pře­číst, ať od­chy­táš nej­vět­ší hrub­ky. Ruší při čte­ní a pů­sobí ama­tér­sky. Je v po­řád­ku jít v ob­lí­be­ném trič­ku, pro­to­že chceš pů­so­bit au­ten­tic­ky. Ne­smí ale mít díry.

Ob­sah ži­vo­to­pisu#

Části CV se­řaď od nej­pod­stat­něj­ších po méně dů­le­ži­té, od nej­no­věj­ších po nej­star­ší. Co přes­ně je dů­le­ži­té, se liší pro různé obo­ry, pro­fe­se, zku­še­nosti a do­kon­ce i jed­not­li­vé po­zice. Pro ju­ni­o­ry, kte­ří za­tím ne­ma­jí pra­cov­ní zku­še­nosti v obo­ru, je vel­mi dů­le­ži­tý sou­hrn a pro­jek­ty, v dru­hé řadě pak vzdě­lá­ní.

Ná­sle­du­jící ka­pi­to­ly jsou v po­řadí, v ja­kém by se měly dané části na ži­vo­to­pisu vy­sky­to­vat.

1. Jmé­no#

Za­čni ce­lým svým jmé­nem. Vel­kým, dob­ře či­tel­ným, vý­raz­ným pís­mem.

Po­kud lidé mí­va­jí pro­blém tvé jmé­no pře­číst na prv­ní dob­rou správ­ně, mů­žeš drob­ným pís­mem do­pl­nit fo­ne­tic­kou ná­po­vědu. Ne­po­u­ží­vej IPA, běž­ný smr­tel­ník ji ne­zná.

Au­tor ja­zy­ka Py­thon, Ni­zo­ze­mec Gu­i­do van Ros­sum, má na svých strán­kách celý od­sta­vec o čte­ní své­ho jmé­na a do­kon­ce i na­hráv­ku, tobě bude sta­čit na­psat to fo­ne­tic­ky v ja­zy­ce ži­vo­to­pisu. An­g­lic­ky tře­ba [shar­ka kash-par-kova]. Čes­ky na­pří­klad [vi­glaš], po­kud se jme­nu­ješ Wi­glasz.

2. Po­zice#

Jako podti­tu­lek mů­žeš dát ná­zev po­zice, kte­rou chceš vy­ko­ná­vat. Na­pří­klad „ju­ni­or fron­te­nd de­ve­lo­per“. Díky tomu si tě dru­há stra­na může oka­mži­tě snad­no za­řa­dit.

Po­kud už ně­kde pra­cu­ješ, po­zice na tvém CV by měla ozna­čo­vat tvou am­bici, tedy co hle­dáš, a ne co dě­láš teď. Ať už jsi účet­ní nebo máš 5 let zku­še­ností s PHP, po­kud mě­níš za­mě­ře­ní a hle­dáš práci s daty, na­pí­šeš „ju­ni­or data ana­lyst”.

Po­zice ne­za­hr­nu­je ná­zev fir­my. Ani té, kde zrov­na pra­cu­ješ, ani té, kam se te­pr­ve hlá­síš. Hla­vič­ka CV je re­kla­ma na tvou osobu a am­bici. Sou­čas­ná fir­ma v ní nemá co dě­lat, pro­to­že není sou­částí té am­bice. A před­jí­mat už v CV, že tě ně­kam vez­mou, je tro­chu trou­fa­lé.

3. Kon­tak­ty#

V kon­tak­tech by ur­či­tě měl být e-mail a te­le­fon, na kte­rý se recru­i­ter do­vo­lá. Což běž­ně dě­la­jí, tak­že zve­dej ne­zná­má čís­la. Mů­žeš při­dat i od­ka­zy na své Gi­tHub a Lin­ke­dIn pro­fi­ly.

Ad­re­su byd­liště vy­nech, je to zby­teč­ný údaj. V rám­ci vý­bě­ro­vé­ho ří­ze­ní ti fir­my žád­né do­pisy po­sí­lat ne­bu­dou. Po­kud se ně­kam hlá­síš, před­po­klá­dá se, že se na místo pra­co­viště zvlád­neš do­pra­vit, nebo že si vy­ře­šíš stě­ho­vá­ní.

Dá se to vy­ří­dit v prů­vod­ním do­pise, ale po­kud má fir­ma víc po­bo­ček, mů­žeš ke kon­tak­tům při­psat město jed­né z nich, nebo ně­ja­kou spá­do­vou ob­last, aby bylo jas­né, kam přes­ně se hlá­síš. Kde zrov­na byd­líš je ne­pod­stat­né. Vzdá­le­né město na CV vzbudí kaž­do­pád­ně zvě­da­vost. Bu­dou se ptát, jestli hod­láš do­jíž­dět, pra­co­vat na dál­ku, nebo se stě­ho­vat.

Po­kud nejsi pů­vo­dem z Čes­ka, může se ho­dit při­psat zemi nebo ob­čan­ství, aby fir­ma moh­la po­čí­tat s vy­ři­zo­vá­ním pra­cov­ní­ho víza, pří­pad­ně aby si mohli včas se­hnat ša­riš­sko-čes­ký slov­ník.

4. Sou­hrn#

Nej­dů­le­ži­těj­ší část ži­vo­to­pisu! Pár úvod­ních vět, kte­ré čás­teč­ně na­hra­zu­jí mo­ti­vač­ní do­pis. Sna­žíš se zhuš­tě­ně po­psat:

1. Kým jsi teď, jaký je ak­tu­ál­ní stav?
2. Kým chceš být v bu­douc­nu, jaká je tvá am­bice?

Je to pe­rex zbyt­ku do­ku­men­tu. Po jeho pře­čte­ní musí mít dru­há stra­na jas­no, zda chce číst dál.

• „QA in­že­nýr­ka, která se chce stát Py­thon pro­gra­má­tor­kou. Po kur­zu od Py­La­dies a ně­ko­li­ka vlast­ních pro­jek­tech hle­dám prv­ní pra­cov­ní pří­le­ži­tost.“
• „I am a re­ce­nt gra­dua­te of the Re­a­ct Gi­r­ls cour­se, currently con­tri­bu­ting to open sour­ce pro­jects in Čes­ko.Di­gi­tal. I am lo­o­king for an en­t­ry le­vel Re­a­ct job with an op­por­tu­ni­ty to learn the ba­sics of UX.“
• „Pro­gra­mo­vat zkou­ším od zá­klad­ní ško­ly, po­sled­ní rok se učím hlav­ně C#. Po práci ve stro­jí­ren­ství hle­dám svou prv­ní pří­le­ži­tost jako .NET ju­ni­or pro­gra­má­tor, ide­ál­ně na dál­ku.“

Kdo si CV ote­vře a toto pře­č­te, oka­mži­tě si tě do­ká­že za­řa­dit a zby­tek ži­vo­to­pisu čte už v kon­tex­tu, kte­rý sou­hr­nem na­sta­vu­ješ:

• „Aha, za­čá­teč­nice v PHP.“
• „Aha, bý­va­lý zu­bař, teď fron­ten­dis­ta.“
• „Aha, tes­ter­ka a da­to­vá ana­ly­tič­ka, která jde na vý­vo­jář­ku.“

Recru­i­ter také do­ká­že hned vy­hod­no­tit, jestli se tvo­je cíle sho­du­jí s je­jich oče­ká­vá­ními. Může to ušet­řit hod­ně času na obou stra­nách.

Pro recru­i­te­ry je hlav­ní se hned zo­ri­en­to­vat. Klí­čo­vý je sou­hrn — co umíš za tech­no­lo­gie? Jaké tě baví? Kam smě­řu­ješ? Po­tom se­znam po­zic a na čem jsi pra­co­val.

Mů­že­te si to před­sta­vit jako zkrá­ce­nou ver­zi prů­vod­ní­ho do­pisu. Stačí tři, čty­ři věty. Kdo jste? Jaká je vaše mo­ti­va­ce?

Ni­kdo ne­ří­ká, že je jed­no­du­ché sou­hrn na­psat, ale když se ti to po­vede, je to tvůj trumf. Je úpl­ně nor­mál­ní, že to má hla­vu a patu až na de­sá­tý po­kus. Vět­ši­nou to mno­hem rych­leji vy­myslí tvůj ka­ma­rád, pro­to­že tvou ka­ri­é­ru vní­má z nad­hledu.

Vi­zu­ál­ně ať je to vel­ko­rysé jako vstup do vý­znam­né bu­do­vy. Kresbu mo­nu­men­tál­ní­ho sloupořadí si od­pusť, ale ať je sou­hrn prv­ní, hned za hla­vič­kou do­ku­men­tu. Dej mu ce­lou šíř­ku strán­ky a do­přej mu klid­ně vět­ší písmo.

5. Do­ved­nosti#

Se­piš tech­no­lo­gie, pří­pad­ně me­to­di­ky nebo ná­stro­je, kte­ré ovlá­dáš. Tech­no­lo­gie jsou HTML nebo Py­thon, me­to­di­ka je tře­ba SCRUM, tedy „způ­sob jak něco dě­lat“. Ná­stroj může být Git nebo Jira.

Pro­gra­má­to­ři si kaž­dý den roz­ši­řu­jí ob­zo­ry a kou­ka­jí na nové věci. Ve sku­teč­nosti ale i nej­vět­ší pro­fíci zna­jí dob­ře pouze ně­ko­lik tech­no­lo­gií. U dal­ších jen po­vrch­ně tuší o co jde, aby si o nich mohli po­ví­dat na obědě.

Do CV pat­ří pouze věci, se kte­rými zvlád­neš do­kon­čit zá­klad­ní prak­tic­ké úko­ly. You­Tube vi­dea o HTML ne­stačí. Máš vy­tvo­ře­né dva tři HTML sou­bo­ry? V po­řád­ku. Po­kud ne­máš prak­tic­kou zku­še­nost, ne­u­míš s věcí pra­co­vat a je nefér ji ně­ko­mu na­bí­zet jako do­ved­nost. Nic si ne­při­bar­vuj, vždy se na to při­jde a bu­deš pů­so­bit ne­vě­ro­hod­ně.

Ně­kdo se chlu­bí: Sca­la, Gro­o­vy, Kot­lin. Na­dchne mě to, ovšem hned do­sta­nu stu­de­nou sprchu, pro­to­že neví, jaký je mezi nimi roz­díl.

Ne­zna­me­ná to sa­mo­zřej­mě, že se ne­mů­žeš hlá­sit na in­ze­rát, kde chtějí tech­no­lo­gii, kte­rou ne­u­míš. Ne­piš si ji ale do do­ved­ností. Po­kud tě něco láká, ale ještě to ne­znáš, vy­já­d­ři tuto svou am­bici v sou­hr­nu.

A oprav­du stačí prak­tic­ká zku­še­nost, ne­mu­síš být ex­pert. Fir­ma si stej­ně bude číst kód tvých pro­jek­tů, pří­pad­ně si tě pro­zkouší. Ať si sami vy­hod­no­tí, zda je tvá zna­lost do­sta­teč­ná pro je­jich ak­tu­ál­ní po­tře­by.

I když je to ob­lí­be­né, ne­dě­lej ze svých zna­lostí graf s pro­cen­ty. Co zna­me­ná 100 %? Měl by au­tor Py­thonu plné skó­re, když po 30 le­tech zku­še­ností říká, že mno­há zá­kou­tí ja­zy­ka ne­zná a stále v něm něco ob­je­vu­je? Se­be­hod­no­ce­ní na ne­u­kot­ve­né škále je ako­rát pod­houbím pro Dun­nin­gův–Kru­ge­rův efekt.

Ne­u­vá­děj pří­liš mno­ho do­ved­ností, nedá se v tom ori­en­to­vat. Vý­znam­né tech­no­lo­gie od po­druž­ných po­znáš tak, že mají svou strán­ku na (an­g­lic­ké) Wi­ki­pe­dii. Na­pří­klad Djan­go ji má, arrow ne. A vy­ber jen ty, kte­rým se chceš do bu­douc­na nej­víc vě­no­vat, nebo jsou pod­stat­né pro kon­krét­ní po­zici.

Po­kud ne­chceš tro­lit, věci jako „práce s po­čí­ta­čem“ nebo „práce s in­ter­ne­tem“ si v IT fakt od­pusť. Také kan­ce­lář­ské pro­gra­my se be­rou na vět­šině po­zi­cích jako sa­mo­zřej­most.

Tak­že co je vý­sled­kem? Ta­ko­vé ja­ko­by ha­sh­tagy. Pár klí­čo­vých slov za se­bou, v jed­nom řád­ku, vý­razně v úvodu. Spo­lu s po­zicí a sou­hr­nem to dru­hé stra­ně po­může oka­mži­tě si tě za­řa­dit. Oprav­du to stačí. Ne­mů­žeš si po­mo­ci a chceš se ro­ze­pi­so­vat? Po­suň aspoň do­ved­nosti ně­kam níž, ať ex­klu­ziv­ní pro­s­tor v úvodu CV ne­za­pl­ňu­jí od­stav­ce tex­tu.

6. Pro­jek­ty#

Ukaž, že zvlá­dáš prak­tic­ky po­u­žít vě­do­mosti z kur­zů. Že umíš vy­ro­bit něco vlast­ní­ho, nebo že se na ně­čem po­dí­líš. Port­fo­lio pro­jek­tů je pro ju­ni­o­ry nej­dů­le­ži­těj­ší věc po sou­hr­nu, tak ať jsou na CV hezky vy­so­ko a vi­di­tel­ně.

Ab­sol­ve­nt ško­ly s IT za­mě­ře­ním uka­zu­je pro­jek­ty jako svou prv­ní pra­xi. Sa­mouk jimi na­víc kom­pen­zu­je for­mál­ní vzdě­lá­ní. Jako by ří­kal: „Sice ne­mám ško­ly, ale po­kud do­ká­žu vy­tvo­řit toto, tak je to asi jed­no, ne?“

Za­jí­ma­vý pro­jekt ti také může po­mo­ci pře­sko­čit ově­řo­vá­ní tech­nic­kých zna­lostí bě­hem při­jí­ma­cí­ho pro­ce­su, jako jsou do­mácí úlo­hy nebo tes­ty.

Máš ně­jaký vět­ší vlast­ní vý­tvor? Ba­ka­lář­ku nebo di­plom­ku? Vy­po­má­háš na ně­čem spo­le­čen­sky pro­spěš­ném v rám­ci Čes­ko.Di­gi­tal? Pochlub se!

Na po­ho­vo­ru mě ne­za­jí­má, co kdo vy­stu­do­val, ale jak pře­mýš­lí a jaké má vlast­ní pro­jek­ty. Ne­musí být ni­jak svě­to­bor­né, je to však pra­xe, kte­rou ani čer­stvý in­že­nýr často nemá.

Kan­di­dáti na ju­ni­or­ní role si často myslí, že musí mít ně­jaké ob­rov­ské, kom­plex­ní pro­jek­ty, aby mělo vý­znam se tím chlu­bit. Pro mě je dů­le­ži­té vi­dět, že do ně­čeho in­ves­tu­ješ čas, ener­gii, ně­kdy i pe­ní­ze, a že to do­ta­hu­ješ. Skoro do­kon­če­ný pro­jekt taky stačí.

U kaž­dé ta­ko­vé věci by ne­měl chy­bět ná­zev, krát­ký po­pis a od­ka­zy. Nejen od­kaz na kód, ale i na ukáz­ku. Po­kud jde o dob­ro­vol­nic­tví nebo ji­nou spo­lu­práci, po­piš kon­text a svůj pří­nos.

Kód pro­jek­tu mů­žeš po­skyt­nout ke sta­že­ní jako zip na ně­ja­kém ve­řej­ném od­ka­zu. Dro­p­box bude pů­so­bit lépe než Ulož.to. Nej­ma­za­něj­ší vol­bou je ale po­u­ží­vat Gi­tHub, ide­ál­ně už bě­hem sa­mot­né­ho pro­gra­mo­vá­ní. Pro­ká­žeš tím, že umíš aspoň tro­chu pra­co­vat s Gi­tem a dru­há stra­na si může vše pro­jít přímo v pro­hlí­žeči.

Ni­kdo si ne­bude nic in­sta­lo­vat, tak­že ukáz­ka je zá­sad­ní. Recru­i­te­ři kód vů­bec nečtou a i pro­gra­má­to­ři z týmu, kam chceš na­stou­pit, si jej ote­v­řou až v prů­běhu tech­nic­ké­ho kola po­ho­vo­ru. Buď ať to jde pro­kli­kat v pro­hlí­žeči, nebo ně­kam dej aspoň sním­ky ob­ra­zov­ky. Když vy­ro­bíš něco in­ter­ak­tiv­ní­ho, tře­ba hru, mů­žeš na­to­čit zá­znam ob­ra­zov­ky, jak ji hra­ješ, a do CV dát od­kaz na You­Tube.

Ur­či­tě do CV vy­pích­ni kon­krét­ní pro­jek­ty, kte­ré chceš uká­zat a u kaž­dé­ho měj zvlášť od­ka­zy na je­jich re­po­zi­tá­ře. Ne­spo­lé­hej se na je­den od­kaz na Gi­tHub pro­fil, do hloub­ky si jej bude pro­chá­zet má­lo­kdo. Po­kud si ně­kdo při rozřa­zo­vá­ní kan­di­dátů ote­vře re­po­zi­tář na Gi­tHubu, pro­le­tí oči­ma hlav­ně READ­ME. Ujis­ti se, že všech­ny tvé vý­znam­né pro­jek­ty ho mají.

7. Vzdě­lá­ní#

Z for­mál­ní­ho vzdě­lá­ní uveď pouze nej­vyšší do­sa­že­né. Roz­me­zí let, ná­zev ško­ly, obor. U ne­do­kon­če­né­ho vzdě­lá­ní se hodí to ně­jak po­zna­čit. Po­kud byl na kon­ci pro­jekt, tře­ba di­plom­ka, dej tam zmín­ku a téma práce. Jestliže máš více stu­do­va­ných VŠ, dej tam všech­ny. U škol vů­bec ne­řeš, zda mají něco spo­leč­né­ho s IT, vždy to říká něco o zá­kladu, na kte­rém sta­víš.

Po­kud máš kur­zy, do vzdě­lá­ní si je ur­či­tě na­piš. Pouze však ty, kte­ré sou­visí s obo­rem, dél­ku mají v řádu mě­síců a or­ga­ni­zu­je je ně­jaká in­sti­tu­ce. Je jed­no, jestli byly on­line nebo pre­zenč­ně. You­Tube vi­dea nebo mini kur­zy z Udemy spíš ne, Cour­se­ra nebo Py­La­dies spíš ano.

Kur­zů je hod­ně a dru­há stra­na skoro ni­kdy ne­bude ten tvůj znát ně­jak blíž. Nemá smy­sl sou­tě­žit v tom, zda je je­den pres­tiž­něj­ší než dru­hý, jen aby to vy­pa­da­lo dob­ře na CV. Na prv­ní po­hled za­ujmou ma­xi­mál­ně jmé­na s dob­rým mar­ke­tingem, např. Czechi­tas. Práci si ale na­jdou i sa­mou­ci bez kur­zů, pro­to­že na kur­zy se ne­hra­je. Hra­je se na pra­xi, tedy na pro­jek­ty.

Jestliže máš ně­jaké cer­ti­fi­ka­ce, ne­za­po­meň je zmí­nit. Cer­ti­fi­ka­cemi se myslí např. IS­TQB u tes­terů, tedy ši­ro­ce uzná­va­ná věc s vlast­ní strán­kou na Wi­ki­pe­dii. Oma­lo­ván­ku, kte­rou ti dali za ab­sol­vo­vá­ní kur­zu, si za­lož k di­plo­mům z pla­vá­ní z páté třídy.

Po­kud ti z toho vy­šlo více zá­zna­mů o vzdě­lá­ní než je­den, se­řaď je chro­no­lo­gic­ky od nej­no­věj­ší­ho po nej­star­ší.

8. Pra­cov­ní zku­še­nosti#

Jestli ne­máš žád­nou pra­xi v obo­ru, pra­cov­ní zku­še­nosti od­suň takhle do­zadu. Je­jich roli pře­bí­rá sek­ce s pro­jek­ty. Po­kud však za se­bou máš stáž, bri­gá­du, nebo dob­ro­vol­nic­tví v IT, dej to sa­mo­zřej­mě na odiv v úvodu ži­vo­to­pisu.

Práci mimo obor sil­ně ze­struč­ni. Vždy jen roky od do, ná­zev fir­my, po­zice. Od nej­no­věj­ších po nej­star­ší. Ne­mu­síš ani uvá­dět všech­ny. Vy­ber pouze vý­znam­né mil­ní­ky nebo zku­še­nosti, kte­ré se aspoň tro­chu váží k po­zici, na kte­rou se hlá­síš.

Do jed­no­ho zá­zna­mu dej klid­ně i celé úseky ka­ri­é­ry. „Od do jsem dě­lal v ban­kov­nic­tví, vy­pra­co­val jsem se na po­zici in­ves­tič­ní­ho spe­ci­a­lis­ty…“ Dal­ší de­tai­ly těch­to mi­nu­lých za­měst­ná­ní jsou pro tvou bu­douc­nost ve­d­lej­ší.

Při­piš větu o tom, co bylo ná­pl­ní tvo­jí práce. Ku­cha­řinu asi vy­svět­lo­vat ne­mu­síš, ale tře­ba už ma­na­žer­ka je dost ši­ro­ký po­jem. Co přes­ně dě­la­jí děl­níci na úseku pá­le­ných lup­ků zase neví ni­kdo mimo úsek.

Když při­ho­díš, co se ti tam po­ved­lo a co díky tomu umíš, jen dob­ře. Může to být ve­de­ní lidí, tý­mo­vá práce, ko­mu­ni­ka­tiv­nost, se­be­vzdě­lá­vá­ní, ko­or­di­na­ce, peč­li­vost. To vše se dá vy­u­žít i v IT a je škoda to ne­zmí­nit. Sa­mo­zřej­mě krát­ce.

Mů­žeš na­psat obec­ně o své chu­ti ke vzdě­lá­vá­ní, ale kon­krét­ní cer­ti­fi­ká­ty z oborů mimo IT ni­ko­mu nic ří­kat ne­bu­dou. Bo­hu­žel, tři­cet osvěd­če­ní ze zu­bař­ské pra­xe při pro­gra­mo­vá­ní ne­vy­u­ži­ješ. Za­rá­muj si je, ale na CV bu­dou zby­teč­ně. I když, po­prav­dě má­lo­kdo vi­děl to­lik tech­ni­cal debt a le­ga­cy jako zu­ba­ři.

Fir­ma může usou­dit, že prá­vě díky zna­losti ji­né­ho obo­ru mů­žeš při­spět ně­čím, co ještě ne­ma­jí, ať už je to vě­dec­ký po­hled, lid­ský pří­stup, nebo peč­li­vost účet­ní. Sta­lo se i to, že při po­ho­vo­ru oce­ni­li ma­na­žer­ské do­ved­nosti pro­ká­za­né při hra­ní on­line her (viz Wi­red, CNN). Pře­mýš­lej, jak se díky tomu mů­žeš lépe pro­dat, ale apli­kuj to spíš v sou­hr­nu nebo sek­ci se soft skills. Se­znam pra­cov­ních zku­še­ností za­cho­vej struč­ný.

9. Soft skills#

„Peč­li­vá, spo­leh­li­vá, mo­ti­vo­va­ná, ko­mu­ni­ka­tiv­ní.“ „Tý­mo­vý hráč, odol­ný vůči stre­su, s vel­kou chu­tí učit se.“ Na­dý­cha­né ob­láč­ky slov, kte­ré ve sku­teč­nosti nic ne­zna­me­na­jí a do ži­vo­to­pisu si je může na­psat kdo­ko­liv. Na Wi­ki­pe­dii pí­šou „měk­ké“ nebo „jem­né“ do­ved­nosti, ale v pra­xi tomu ni­kdo ne­ří­ká ji­nak než soft skills.

I kdy­by pod­vě­do­mě, vět­ši­na lidí ta slo­va pouze pře­le­tí. Čtou jen „bla bla bla“ a ve sku­teč­nosti myslí na ří­zek v kan­týně. Zkus kaž­dou vlast­nost pod­lo­žit ně­čím kon­krét­ním, co si čte­nář před­sta­ví místo říz­ku:

• „Jsem peč­li­vý. Od roku 1997 sbí­rám znám­ky a ple­tu sve­t­ry.“
• „Jsem tý­mo­vá hráč­ka. Dlou­hé roky jsem hrá­la vo­lej­bal.“
• „Zvlá­dám or­ga­ni­za­ci času. S ro­di­nou a zví­řaty to ji­nak ani nejde.“
• „Mám dis­ci­plí­nu. Na fot­ba­lo­vý tré­nink cho­dím tři­krát týd­ně.”
• „Ráda se vzdě­lá­vám. Po­slou­chám pod­cas­ty, před­nášky, čtu od­bor­né kni­hy.“

Po­kud se ti ne­po­vede vlast­nost ilu­stro­vat, ra­ději ji ne­u­vá­děj. Ostat­ně, tato sek­ce není po­vin­ná, nic je také lep­ší než šňů­ra bez­vý­znam­ných slov. Když se ti ale soft skills po­vede udě­lat dob­ře, vy­nik­neš a zase o kou­sek vy­kom­pen­zu­ješ chy­bě­jící pra­xi.

10. Ja­zy­ky#

Ně­kde na kon­ci CV měj se­znam všech ja­zy­ků, kte­ré ovlá­dáš. Vět­šinu fi­rem bude za­jí­mat hlav­ně an­g­lič­ti­na. Jestli hle­dáš práci v Ev­ro­pě, po­piš zna­lost kaž­dé­ho ja­zy­ka po­mo­cí SERR (an­g­lic­ky CEFR). Úro­veň an­g­lič­ti­ny si mů­žeš otes­to­vat tře­ba přes EF SET.

Eu­ro­pass po­u­ží­vá se­be­hod­no­tící škálu za­lo­že­nou na SERR v pěti okru­zích: Po­slech, čte­ní, mlu­ve­ná ko­mu­ni­ka­ce, sa­mo­stat­ný úst­ní pro­jev a psa­ní. Ke kaž­dému okru­hu a kaž­dé úrov­ni jsou tam na­víc jed­no až dvou­vět­né po­pisky pro ori­en­ta­ci.

Na dru­hou stra­nu, v IT to ni­kdo zas tak moc ne­řeší. Stej­ně všich­ni na­ko­nec mluví ně­ja­kou va­ri­an­tou Euro En­g­lish. Gra­ma­ti­ka jde stra­nou, hlav­ně když se do­mlu­víš. Vět­ši­nou si ja­zyk ově­ří bě­hem po­ho­vo­ru a po­kud do­ká­žeš vést kon­ver­za­ci, bývá to good enou­gh. Ur­či­tě ne­mu­síš mít ofi­ci­ál­ní cer­ti­fi­ka­ce.

Zby­teč­nosti#

Obec­ně platí, že nic, co na CV ne­musí nut­ně být, by tam být ne­mě­lo. Ne­plýtvej mís­tem a ne­roz­pty­luj čte­ná­ře od toho dů­le­ži­té­ho.

Od­pusť si na­pří­klad nad­pis „Ži­vo­to­pis“ nebo „Cur­ricu­lum Vi­tae“. Ze sa­mot­né­ho ob­sa­hu do­ku­men­tu je zce­la zřej­mé, o co jde.

Fot­ku si na CV dát mů­žeš, ale ne­mu­síš. Zá­le­ží na tvém po­ci­tu. Když tam ne­bude, máš vět­ší šan­ci, že tě na po­ho­vor po­zva­li díky vě­do­mos­tem a ne sym­pa­tic­kému úsměvu, což jsou plu­so­vé body pro ně i pro tebe. Fot­ka může recru­i­te­rům po­má­hat při­řa­dit si tě k CV při osob­ním se­tká­ní.

Da­tum na­ro­ze­ní, ro­din­ný stav nebo přes­ná ad­re­sa byd­liště ne­musí ni­ko­ho za­jí­mat. Po­kud už z ně­ja­ké­ho dů­vodu chceš ad­re­su uvést, stačí nej­bliž­ší město, kde se zdr­žu­ješ. Ur­či­tě si ne­piš na CV ad­re­su tr­va­lé­ho byd­liště u ro­dičů, kte­ré je na dru­hém kon­ci re­pub­li­ky a jez­díš tam ako­rát na Vá­no­ce.

Lidé se liší v tom, zda je za­jí­ma­jí tvé ko­níč­ky. Ně­kdo je ani nečte, jiný je po­u­ži­je jako ot­ví­rák kon­ver­za­ce, dal­ší v tom hledá lid­skost, osob­nost. Pro­blém je, že když dě­láš ho­kej, jde v tom vi­dět tý­mo­vé­ho hrá­če i zpo­ce­né­ho pri­mi­ti­va. Vez­mi je­jich rá­mo­vá­ní do vlast­ních ru­kou a udě­lej z ko­níč­ků ra­ději ty soft skills.

Pro­gra­má­to­ři běž­ně ne­do­stá­va­jí slu­žeb­ní auta a ni­kam ne­řídí, tak­že není nut­né psát, jestli máš ři­di­čák a jaký. Dá se to ale sfouk­nout dvěma slo­vy, tak po­kud na ně máš místo, proč ne.

Ač­ko­liv se v ně­kte­rých vzo­rech na­chá­zejí, vlast­no­ruč­ní pod­pis a da­tum vy­tvo­ře­ní do­ku­men­tu jsou dru­hé stra­ně k ni­čemu a pů­sobí ar­chaic­ky. Když fir­ma ob­dr­ží CV, au­to­ma­tic­ky před­po­klá­dá, že je ak­tu­ál­ní.

Mo­ti­vač­ní do­pis#

Vět­ši­nou se na po­zici hlá­síš e-mai­lem. Ten má před­mět, tělo a do pří­lo­hy dá­váš PDF s ži­vo­to­pi­sem. To­mu­to e-mai­lu se říká prů­vod­ní nebo mo­ti­vač­ní do­pis, an­g­lic­ky co­ver let­ter.

U před­mě­tu je dob­ré se za­myslet nad tím, že fir­ma do­stá­vá ta­ko­vých e-mai­lů hod­ně. Je tedy prak­tic­ké, když tam bude tvo­je jmé­no a přes­ný ná­zev vy­psa­né po­zice, na kte­rou se hlá­síš. Když si recru­i­ter ote­vře schrán­ku, bude se hned ori­en­to­vat. Tvůj e-mail také snad­něji vy­hledá.

Mo­ti­vač­ní do­pis ur­či­tě ne­dá­vej do zvlášt­ní­ho do­ku­men­tu a ne­při­klá­dej jako pří­lo­hu. Piš rov­nou do těla e-mai­lu a piš to krát­ké. Žád­ný „hlu­bo­ký lid­ský pří­běh“ na de­set od­stav­ců. Ne­pře­pi­suj ži­vo­to­pis do pró­zy. I tam, kde to čtou, s tím chtějí trá­vit ma­xi­mál­ně ně­ko­lik sekund.

Sou­hrn místo do­pisu#

Dů­le­ži­tost mo­ti­vač­ní­ho do­pisu se v růz­ných fir­mách liší. Ně­kde ho skoro nečtou, jin­de má váhu vět­ší. Ni­kdy však nejde o zá­sad­ní věc. Po­kud máš dob­ře udě­la­ný sou­hrn, mů­žeš mo­ti­vač­ní do­pis vy­pus­tit. Na­piš na ja­kou po­zici se hlá­síš, při­lož CV, ho­to­vo. Na dru­hou stra­nu, po­kud by do­pis četli, je to pro­s­tor sdě­lit něco na­víc.

Co psát#

Nemá moc smy­sl vy­rá­bět si po­lo­to­var. Jed­not­li­vé zprá­vy si mo­hou být po­dob­né, ale kaž­dá by měla být ze 100 % na míru dané na­bíd­ce a si­tu­a­ci.

Mo­ti­vač­ním do­pi­sem usi­lu­ješ o „cenu sym­pa­tie“, pří­pad­ně do­dá­váš kon­text. Pí­šeš do své vysně­né fir­my? Znáš od nich kon­krét­ní lidi, na­pří­klad ze sra­zů nebo kon­fe­ren­cí? Dej klid­ně prů­chod emo­cím, po­kud jsou upřím­né. Po­piš např. své nad­še­ní pro obor, nebo am­bici učit se něco kon­krét­ní­ho. Mů­žeš také pře­dem ob­jas­nit něco, co by při čte­ní ži­vo­to­pisu moh­lo vy­vo­lá­vat otáz­ky.

Buď spon­tán­ní. Na­laď se na ko­mu­ni­kač­ní vlnu z pra­cov­ní­ho in­ze­rá­tu. Jsou upjatí a se­ri­ózní? For­mu­luj to taky tak. Po­ho­do­ví? Piš to jak zprá­vu ka­ma­rád­ce. Kor­po­rát­ní text plný obec­né vaty a nic­ne­ří­ka­jí­cích su­per­la­ti­vů? Uvař bram­bo­rač­ku z po­dob­ných for­mu­la­cí.

Něco ex­t­ra#

Stačí ži­vo­to­pis? Ne­máš vlast­ně místo CV vy­tvo­řit vi­deo nebo hru? Mož­ností, jak se fir­mám od­pre­ze­to­vat, je spous­ta.

Za­lož si Lin­ke­dIn#

Lin­ke­dIn je pro­fes­ní so­ci­ál­ní síť, kde recru­i­te­ři hle­da­jí kan­di­dá­ty, kan­di­dáti fir­my, fir­my byz­nys, a tak dále. Za­lož si tam pro­fil a vy­u­žij to na ma­xi­mum. Po­může ti ná­vod jak s Lin­ke­dIn pra­co­vat jako ju­ni­or.

Ač­ko­liv Lin­ke­dIn umož­ňu­je stáh­nout pro­fil jako PDF, ne­po­u­ží­vej to jako svo­je CV. Vý­sled­ný do­ku­me­nt je tra­gic­ky ne­pře­hled­ný.

Osob­ní web#

Po­kud se učíš vy­tvá­řet webov­ky, vy­rob si osob­ní strán­ky. Bude se to po­čí­tat jako pro­jekt a zá­ro­veň je to mož­nost, jak se před­sta­vit ba­rev­něji, než PDF do­ku­men­tem. Mů­žeš do toho vlo­žit to­lik kre­a­ti­vi­ty, ko­lik jen chceš. Víc je o tom v ka­pi­to­le osob­ní web a blog.

Buď člo­věk#

Ya­bl­ko radí, ať dáš prů­chod svo­jí osob­nosti. Píše o tom ve svém star­ším člán­ku Ukaž, že jsi člo­věk a zmi­ňu­je to i tady ve vi­deu:

7min

Jak zís­kat job v IT?

Po­sí­láš ži­vo­to­pisy, ale ne­da­ří se ti vy­vo­lat zá­jem? Ne­po­sí­lej ži­vo­to­pis, ušij něco na míru.

Máš se na­u­čit dob­ře pro­dat co umíš a dá­vat do všeho svou osob­nost. Po­kud máš vysně­nou fir­mu, kde fakt chceš pra­co­vat, máš je osl­nit ně­čím uši­tým na míru.

Osob­ne ne­ro­zu­miem, prečo by di­za­j­nér ne­po­slal pek­né CV. Prečo stri­hač ne­po­šle vi­deo a pi­sá­lek ho ne­na­píše for­mou po­vied­ky.

Tato stra­te­gie je fajn, ale mů­žeš být v si­tu­a­ci, kdy se to ne­hodí. Ne­mu­síš mít zrov­na men­tál­ní sílu vy­stou­pit z davu, ne kaž­dý má vysně­nou fir­mu, ne vždy si mů­žeš do­vo­lit pro­gra­mo­vat něco na míru. A kor­po­rát mož­ná oce­ní PDF víc než hru, kte­rou si mů­žou za­hrát.

Ži­vo­to­pis pod­le ju­ni­or.guru je kom­pro­mis. Po­sí­láš sice pa­pír, ale udě­láš ho tak, aby ne­byl nud­ný. Dá­váš do po­předí svo­je vý­rob­ky a sil­né strán­ky. Ne­chá­váš vy­nik­nout, kdo jsi.