Partneři příručky


Psy­chi­ka na ces­tě do IT#

Říká se, že všech­no je to v hla­vě. Mysl ti může být skvě­lým spo­jen­cem – zdro­jem mo­ti­va­ce, od­va­hy a vy­tr­va­los­ti. Stej­ně tak ti ale může ces­tu do IT i zne­snad­nit. Ne­je­den ju­ni­or se utá­pí v nad­měr­ných po­chy­bách, má na sebe pří­liš vel­ké ná­ro­ky a cítí se pod tla­kem. Jak se ne­ne­chat brz­dit, ale mít svou psy­chi­ku za spo­jen­ce?

Zá­sa­dy du­šev­ní hy­gi­e­ny pro ju­ni­o­ry#

Pět zá­sad, díky kte­rým mů­žeš svou ces­tu do IT zvlád­nout ve vět­ší du­šev­ní po­ho­dě a udr­ži­tel­ně. V před­náš­ce se mimo jiné do­zvíš, jak stát no­ha­ma víc na zemi, proč je dů­le­ži­té při­jí­mat se i se svý­mi li­mi­ty ane­bo jak zís­kat nad­hled.

Pět zá­sad a ke kaž­dé z nich prak­tic­ké tipy, díky kte­rým mů­žeš svou ces­tu do IT zvlád­nout udr­ži­tel­ně. Zá­zna­my klu­bo­vých před­ná­šek bý­va­jí do­stup­né jen pro čle­ny, ale ten­to jsme zve­řej­ni­li, ať po­má­há všem.

Když je kri­ze#

Exis­tu­jí si­tu­a­ce, kte­ré ne­sne­sou od­kla­du. Po­kud tě za­pla­ví vel­mi sil­né emo­ce a ne­víš si s nimi rady ane­bo cí­tíš, že pros­tě takhle už dál ne­mů­žeš, ne­chej si s tím po­moct.

Apli­ka­ce Ne­pa­ni­kař ob­sa­hu­je tipy na zá­klad­ní a rych­lou se­be­po­moc, ří­ze­ná de­cho­vá cvi­če­ní, i kon­tak­ty na od­bor­ní­ky.

Te­le­fonní kri­zo­vé lin­ky ti umož­ňu­jí rych­lý kon­takt s od­bor­ní­kem. Ho­vor by ti měl při­nést jak oka­mži­tou úle­vu, tak do­po­ru­če­ní na to, jak po­stu­po­vat dál.

Kri­zo­vé cen­t­rum na­bí­zí nej­ví­ce kom­plex­ní po­moc v kri­zi. Mů­žeš tam při­jít bez ob­jed­ná­ní a s od­bor­ní­kem do hloub­ky pro­brat svo­ji ži­vot­ní si­tu­a­ci. Ně­kte­rá cen­t­ra fun­gu­jí do­kon­ce non­stop. Ná­vště­va ti po­mů­že se zklid­nit a na­plá­no­vat dal­ší kro­ky.

Psy­cho­te­ra­pie#

V méně akut­ních pří­pa­dech mů­žeš vy­hle­dat jed­no­ho ze dvou od­bor­ní­ků: kli­nic­ké­ho psy­cho­lo­ga, nebo psy­cho­te­ra­pe­u­ta na pří­mou plat­bu.

Psy­cho­te­ra­pie jsou, zjed­no­du­še­ně ře­če­no, roz­ho­vo­ry s psy­cho­te­ra­pe­u­tem o té­ma­tech, kte­ré tě tíží. Po­stup­ně ven­ti­lu­ješ emo­ce, chá­peš lépe sebe i svou si­tu­a­ci, zís­ká­váš nad­hled. Hlav­ně ale při­chá­zíš na způ­so­by, ja­ký­mi své pro­blémy ře­šit.

Te­ra­pe­u­ti své služ­by dnes už běž­ně na­bí­zí jak osob­ně, tak on­li­ne. Exis­tu­jí i spe­ci­a­li­zo­va­né plat­for­my na­bí­ze­jí­cí te­ra­pii vý­hrad­ně přes vi­deo­ho­vor.

Po­kud po pár se­ze­ních ne­cí­tíš vý­znam­né zlep­še­ní, ne­věš hla­vu, chce to čas. Je běž­né cí­tit se o něco lépe už po pár týd­nech, či mě­sí­cích, ale rov­něž je nor­mál­ní za­žít i do­čas­ný vý­kyv k hor­ší­mu. Celé to může tr­vat i víc než rok.

Kli­nic­ký psy­cho­log#

Ab­sol­ven­ti post­gra­du­ál­ní­ho spe­ci­a­li­zač­ní­ho vzdě­lá­vá­ní v obo­ru kli­nic­ké psy­cho­lo­gie mo­hou po­sky­to­vat psy­cho­te­ra­pii a zhod­no­co­vat tvůj psy­chic­ký stav (psy­cho­di­a­gnos­ti­ka). Sice ti vše uhra­dí po­jiš­ťov­na, ale pro­to­že kli­nic­kých psy­cho­lo­gů není mno­ho, tak mí­va­jí plno, nebo na­bí­ze­jí dlou­hé ob­jed­na­cí lhů­ty.

Psy­cho­te­ra­peut na pří­mou plat­bu#

Psy­cho­te­ra­peut je ně­kdo, kdo má za­po­ča­tý či úspěš­ně za­kon­če­ný psy­cho­te­ra­pe­u­tic­ký vý­cvik. Sou­čás­tí psy­cho­te­ra­pe­u­tic­kých vý­cvi­ků jsou stov­ky ho­din vzdě­lá­vá­ní a de­sít­ky ho­din ná­cvi­ků, su­per­vi­zí a po­zná­vá­ní sebe sama na psy­cho­te­ra­pii. Člo­věk se na ta­ko­vém vý­cvi­ku na­u­čí, jak dě­lat dobrou te­ra­pii v pra­xi. Po­kud je na­víc vy­so­ko­škol­sky vzdě­la­ný v psy­cho­lo­gii, zná i te­o­rii o fun­go­vá­ní lid­ské psy­chi­ky.

Ne­e­xis­tu­je žád­ný se­znam všech psy­cho­te­ra­pe­u­tů, tak­že vy­bí­ráš přes in­ter­net a ptáš se zná­mých. Na­ko­nec je nej­lep­ší vy­brat ně­ko­ho sym­pa­tic­ké­ho a pak zhod­no­tit, jak jste si sed­li a jak ti spo­lu­prá­ce s ním vy­ho­vu­je, pří­pad­ně zku­sit ně­ko­ho ji­né­ho. Pa­ma­tuj, že te­ra­pie plní svůj účel pou­ze po­kud na ní pa­nu­je při­jí­ma­jí­cí a chá­pa­jí­cí at­mo­sfé­ra, ve kte­ré mů­žeš mlu­vit o čem­ko­liv, aniž by tě ně­kdo bral na leh­kou váhu ane­bo tě ze­směš­ňo­val.

Vý­cvi­ky mají ur­či­té spe­ci­a­li­za­ce a růz­ný styl prá­ce, tak­že i typ vý­cvi­ku může být vo­dít­kem při vý­bě­ru. V zá­kla­du jsou ovšem pro vý­kon psy­cho­te­ra­pie všech­ny stej­ně dob­ré. Kaž­dý te­ra­peut by měl mít na webu na­psá­no, jaký má vý­cvik.

Ho­di­na se­ze­ní tě zpra­vi­dla vy­jde na 800-1200 Kč, ale mno­zí po­sky­tu­jí sle­vy pro stu­den­ty, nebo zne­vý­hod­ně­né sku­pi­ny. Od pan­de­mie co­vi­du-19 za­ča­ly na­víc na te­ra­pii při­spí­vat sko­ro všech­ny zdra­vot­ní po­jiš­ťov­ny. Vět­ši­nou mají na webu po­stup, jak pří­spě­vek zís­kat, a se­znam te­ra­pe­u­tů, u kte­rých jej mů­žeš čer­pat.

Když psy­cho­te­ra­pie ne­sta­čí#

Po­kud ti po­tí­že vý­znam­ně za­sa­hu­jí do ži­vo­ta, nebo jsou hod­ně in­ten­ziv­ní a te­ra­pie ne­za­bí­rá, je dob­ré kon­zul­to­vat tvůj stav s psy­chi­at­rem, tedy lé­ka­řem. Nej­spíš to do­po­ru­čí i tvůj te­ra­peut, ob­zvlášť po­kud máš v ro­di­ně pří­buz­né s psy­chic­ký­mi ob­tí­že­mi.

Ná­vště­va u psy­chi­at­ra ne­zna­me­ná, že au­to­ma­tic­ky ode­jdeš s di­a­gnó­zou a hro­ma­dou léků! Psy­chi­atr tě vy­slech­ne, pro­be­re­te tvůj stav a pak může na­bíd­nout pře­de­psá­ní léků, ale také ne­mu­sí. Ty na­víc ne­mu­sí být nut­né brát do­ži­vot­ně, mo­hou ti pou­ze po­mo­ci do­čas­ně pře­kle­nout ná­roč­né ži­vot­ní ob­do­bí. Až ode­z­ní, mů­že­te se do­mlu­vit, že léky vy­sa­dí­te.

Kou­čink#

Po­kud tou­žíš do­sáh­nout ur­či­té­ho sta­vu nebo cíle, mů­žeš zku­sit kou­čink. Jde o krát­ko­do­běj­ší a rych­lej­ší ře­še­ní, kte­ré spo­čí­vá v pro­vá­dě­ní kon­krét­ních změn ve tvém ži­vo­tě.

Kou­čink nejde do hloub­ky a ne­za­bý­vá se pří­liš emo­ce­mi, tak­že se ne­jed­ná o lé­čeb­ný ná­stroj vhod­ný k ře­še­ní psy­chic­kých ob­tí­ží, ja­ký­mi jsou úz­kos­ti nebo de­pre­se.

Kouč ti dává ote­vře­né otáz­ky a pro­vá­dí tě pro­ce­sem, při kte­rém si uvě­do­míš, čeho chceš vlast­ně do­sáh­nout, jaká je si­tu­a­ce a jak to celé udě­láš (mo­del GROW).

Kouč je ně­kdo, kdo ab­sol­vo­val dlou­ho­do­bý a ide­ál­ně i akre­di­to­va­ný kou­čo­va­cí vý­cvik, díky kte­ré­mu je od­bor­ní­kem na me­to­du kou­čo­vá­ní. Spo­lu­prá­ce s kou­čem se točí ko­lem kon­krét­ních změn, a tak bývá rych­lej­ší a za vyš­ší saz­by, než je běž­né u psy­cho­te­ra­pie.