Psy­chi­ka na cestě do IT#

Říká se, že všech­no je to v hla­vě. Mysl ti může být skvě­lým spo­jen­cem – zdro­jem mo­ti­va­ce, od­va­hy a vy­tr­va­losti. Stej­ně tak ti ale může ces­tu do IT i pěk­ně zne­snad­nit. Ne­je­den ju­ni­or se utá­pí v nad­měr­ných po­chy­bách, má na sebe pří­liš vel­ké ná­ro­ky a cítí se pod tla­kem. Jak se ne­ne­chat brz­dit, ale mít svou psy­chi­ku za spo­jen­ce?

Správ­né na­ča­so­vá­ní#

Jako prv­ní zvaž, zda je prá­vě nyní vhod­ný čas na ka­ri­ér­ní změ­nu do IT. Po­dob­ně jako je v pří­padě hor­ské túry dů­le­ži­té od­had­nout dob­ře své síly. Není to­tiž nic hor­ší­ho, než upro­střed ces­ty zjis­tit, že už to dál ne­pů­jde.

Prv­ní aspekt, kte­rý peč­li­vě pro­mysli, je zdra­ví. Po­kud se ne­cí­tíš dlou­ho­do­bě psy­chic­ky či fy­zic­ky v po­řád­ku, ne­mu­síš mít dost sil ex­t­ra zá­těž dlou­ho­do­bě ustát. Ob­zvláště ris­kant­ní po­čin je sna­žit se o ka­ri­ér­ní změ­nu na po­kra­ji vy­ho­ře­ní, když už není od­kud brát ener­gii. Mož­ná si ak­tu­ál­ně po­tře­bu­ješ spíš od­dych­nout, dát se do po­řád­ku a po­ku­sit se o změ­nu ve vhod­něj­ší čas.

Dru­hým aspek­tem jsou pe­ní­ze. Kur­zy něco sto­jí a hle­dá­ní práce se může opro­ti pů­vod­ním od­ha­dům do­ce­la pro­táh­nout. Sle­do­vat zten­ču­jící se fi­nanč­ní re­zer­vu a stále ne­mít na­bíd­ku práce je ex­trém­ně stre­su­jící. Mož­ná si ak­tu­ál­ně po­tře­bu­ješ spíš vy­tvo­řit fi­nanč­ní pol­štář a poté se o změ­nu po­ku­sit s čis­tou hla­vou.

Chci být k dis­po­zici dce­ři, než tro­chu do­ros­te a zvyk­ne si ve škol­ce. Tak­že jsem byla ráda, když jsem do­sta­la pří­le­ži­tost pra­co­vat u nás ve městě na zám­ku. Budu mít jis­tý pří­jem, sta­bi­li­tu a čas na po­stup­né vzdě­lá­vá­ní. Na­jít si práci v IT mám po­řád v plá­nu.

Pak je tady čas. Ko­lik času mů­žeš vě­no­vat uče­ní a zá­ro­veň ne­vy­škr­tat ze své­ho di­á­ře vše­chen od­po­či­nek? Mož­ná je nejdří­ve po­tře­ba za­myslet se, jaké po­vin­nosti a ak­ti­vi­ty mů­žeš zru­šit, zkrá­tit si úva­zek, ane­bo i po­čkat na vhod­něj­ší ži­vot­ní ob­dobí.

A na­ko­nec, máš do­sta­teč­nou pod­po­ru oko­lí? Může být vel­mi ná­roč­né po­tý­kat se s vlast­ními oba­va­mi, zá­ro­veň se ne­mít o koho opřít, a nad to ještě roz­há­nět po­chy­by své ro­di­ny a přá­tel. Mož­ná si chceš nej­pr­ve na­jít ně­jaké spo­jen­ce. Co tře­ba v klubu na ju­ni­or.guru?

Du­šev­ní hy­gi­e­na pro ju­ni­o­ry#

Vy­bav se pro za­čá­tek 5 zá­sa­da­mi, díky kte­rým mů­žeš svou ces­tu do IT zvlád­nout ve vět­ší du­šev­ní po­hodě a udr­ži­tel­ně. V před­náš­ce se mimo jiné do­zvíš, jak stát no­ha­ma víc na zemi, proč je dů­le­ži­té při­jí­mat se i se svými li­mi­ty ane­bo jak zís­kat nad­hled.

Pět zá­sad a ke kaž­dé z nich prak­tic­ké tipy, díky kte­rým mů­žeš svou ces­tu do IT zvlád­nout udr­ži­tel­ně. Zá­zna­my klu­bo­vých před­ná­šek bý­va­jí do­stup­né jen pro čle­ny, ale ten­to jsme zve­řej­ni­li, ať po­máhá všem.

Im­postor syn­drom#

Znáš ten po­cit, když do­sáh­neš úspě­chu, ale místo ra­dosti ti hla­vou víří po­chyb­nosti a oba­vy, že tvůj úspěch je spíše vý­sled­kem ná­hody než tvé­ho sku­teč­né­ho ta­len­tu?

Mož­ná za­ží­váš syn­drom pod­vod­ní­ka, an­g­lic­ky im­postor syn­drom. De­fi­nu­jí ho po­ci­ty vlast­ní ne­schop­nosti, kdy úspěch vní­máš jako ne­za­slou­že­ný. Je do­pro­vá­ze­ný stra­chem z toho, že jed­no­ho dne ostat­ní pro­hléd­nou, že ve toho sku­teč­nosti toho to­lik ne­u­míš. Že svo­je zna­losti jen před­stí­ráš.

Mož­ná se to ne­zdá, ale im­postor syn­drom je po­měr­ně čas­tý. Co s tím? Za­čni si nad­měr­ných obav vší­mat, ově­řuj si pra­vi­děl­ně svo­je vi­dě­ní s oko­lím (a ber váž­ně to, co ří­ka­jí), ane­bo zkus psy­cho­te­ra­pii.

Do­ce­la dob­ře fun­gu­je de­ní­ček, kam si za­pi­su­ješ svou ces­tu. Po­může ti ohléd­nout se a uvě­do­mit si, jak vel­ký kus ces­ty už máš za se­bou. Ve zdej­ším klubu si lidi přes­ně ta­ko­vé de­níč­ky pí­šou.

So­kra­to­vo „vím, že nic ne­vím“#

Jako vět­šině ju­ni­orů se ti nej­spíš ne­vy­hne onen opoj­ný stav, kdy do sebe všech­no ja­ko­by za­pad­ne. Pro­měn­né, cyk­ly, pod­mín­ky i funk­ce už nejsou žád­nou vý­zvou a od teď už to bude jen leh­čí!

Jak bo­lest­né je zjis­tit, že za ho­ri­zon­tem se tyčí dal­ší hory a ve­le­ho­ry, kte­ré je po­tře­ba zdo­lat. Že šíře po­zná­ní a do­ved­ností v IT se rozpí­ná jako vesmír a ni­kde nemá hra­nice.

Ne­nech se tím zviklat! Vě­dět, že víš fakt málo, je znám­kou toho, že už něco umíš, a je to zce­la nor­mál­ní.

Ju­ni­o­ry často su­žu­jí oba­vy a po­chyb­nosti#

Z naší an­ke­ty s více než 200 ju­ni­o­ry (kvě­ten až čer­ven 2023) vy­ply­nu­lo:

  • 44 % se bojí, že ostat­ní při­jdou na to, že jsou k ni­čemu,
  • 70 % z těch, kdo hle­da­jí práci, má strach, zda si vů­bec ně­ja­kou na­jdou,
  • 55 % z těch, kdo už pra­cu­jí, má po­cit, že jsou ne­schop­ní.

To nejsou vů­bec lí­bi­vá čís­la. V před­náš­ce „Jak se jako aj­ťák/čka zba­vit po­chyb a po­ci­tu, že nej­sem dost” se mů­žeš se­zná­mit s kom­plet­ními vý­sled­ky z an­ke­ty a ujis­tit se, že vů­bec nejsi sám/sama, kdo se to­lik obá­vá. V dru­hé části před­nášky na­jdeš tipy jak pra­co­vat s nad­měr­nými po­chy­ba­mi v kon­tex­tu IT.

Nad­měr­né oba­vy v IT jsou den­ním chle­bem vel­ké části ju­ni­orů na cestě do IT i bě­hem prv­ních let v obo­ru. Se­znam se s vý­sled­ky an­ke­ty a s 11 tipy, jak s po­chy­ba­mi za­to­čit. Zá­zna­my klu­bo­vých před­ná­šek bý­va­jí do­stup­né jen pro čle­ny, ale ten­to jsme zve­řej­ni­li, ať po­máhá všem.

Roz­cest­ník po­mo­ci#

Ro­ze­znat mo­me­nt, ve kte­rém už je dob­ré si říct o po­moc, je ně­kdy ná­roč­né. Sle­duj pře­de­vším tyto dva sig­nály:

  • Psy­chic­ky se dlou­ho­do­bě ne­cí­tíš dob­ře, tzn. ob­tí­že v řádu mě­síců ne­u­stu­pu­jí.
  • Tvé pro­blémy jsou in­ten­ziv­ní a za­čí­na­jí ti pro­to způ­so­bo­vat pro­blémy v kaž­do­den­ním ži­vo­tě. Je kvůli nim např. ob­tíž­něj­ší od­vá­dět vý­kon v práci, či udr­žo­vat spo­ko­je­né vzta­hy.

Je taky vý­hod­né dát na upo­zor­ně­ní na­šeho oko­lí, kte­ré je schop­né ně­kdy lépe re­gis­tro­vat po­zvol­né změ­ny v na­šem sta­vu. Sa­mo­zřej­mě ne­vá­hej, po­kud cí­tíš, že si­tu­a­ce není udr­ži­tel­ná. Ná­rod­ní ústav du­šev­ní­ho zdra­ví (NÚDZ) na­bí­zí do­taz­ní­ky, kte­rými mů­žeš svůj ak­tu­ál­ní stav otes­to­vat.

Když je kri­ze#

Exis­tu­jí si­tu­a­ce, kte­ré ne­sne­sou od­kladu. Po­kud tě za­pla­ví vel­mi sil­né emo­ce a ne­víš si s nimi rady ane­bo cí­tíš, že prostě takhle už dál ne­mů­žeš, ne­chej si s tím po­moct.

Apli­ka­ce Ne­pa­ni­kař ob­sa­hu­je tipy na zá­klad­ní a rych­lou se­be­po­moc, ří­ze­ná de­cho­vá cvi­če­ní, i kon­tak­ty na od­bor­ní­ky.

Te­le­fon­ní kri­zo­vé lin­ky ti umož­ňu­jí rych­lý kon­takt s od­bor­ní­kem. Ho­vor by ti měl při­nést jak oka­mži­tou úle­vu, tak do­po­ru­če­ní na to, jak po­stu­po­vat dál.

Kri­zo­vé cen­t­rum na­bí­zí nej­více kom­plex­ní po­moc v kri­zi. Mů­žeš tam při­jít bez ob­jed­ná­ní a s od­bor­ní­kem do hloub­ky pro­brat svo­ji ži­vot­ní si­tu­a­ci. Ně­která cen­t­ra fun­gu­jí do­kon­ce non­stop. Ná­vštěva ti po­může se zklid­nit a na­plá­no­vat dal­ší kro­ky.

Psy­cho­te­ra­pie#

V méně akut­ních pří­pa­dech mů­žeš vy­hle­dat jed­no­ho ze dvou od­bor­ní­ků: kli­nic­ké­ho psy­cho­lo­ga, nebo psy­cho­te­ra­pe­u­ta na pří­mou plat­bu.

Psy­cho­te­ra­pie jsou, zjed­no­du­še­ně ře­če­no, roz­ho­vo­ry s psy­cho­te­ra­pe­u­tem o té­ma­tech, kte­ré tě tíží. Po­stup­ně ven­ti­lu­ješ emo­ce, chá­peš lépe sebe i svou si­tu­a­ci, zís­ká­váš nad­hled. Hlav­ně ale při­chá­zíš na způ­so­by, ja­kými své pro­blémy ře­šit.

Te­ra­pe­u­ti své služ­by dnes už běž­ně na­bí­zí jak osob­ně, tak on­line. Exis­tu­jí i spe­ci­a­li­zo­va­né plat­for­my na­bí­ze­jící te­ra­pii vý­hrad­ně přes vi­deo­ho­vor.

Po­kud po pár se­ze­ních ne­cí­tíš vý­znam­né zlep­še­ní, ne­věš hla­vu, chce to čas. Je běž­né cí­tit se o něco lépe už po pár týd­nech, či mě­sí­cích, ale rov­něž je nor­mál­ní za­žít i do­čas­ný vý­kyv k hor­šímu. Celé to může tr­vat i víc než rok.

Kli­nic­ký psy­cho­log#

Ab­sol­ven­ti post­gra­du­ál­ní­ho spe­ci­a­li­zač­ní­ho vzdě­lá­vá­ní v obo­ru kli­nic­ké psy­cho­lo­gie mo­hou po­sky­to­vat psy­cho­te­ra­pii a zhod­no­co­vat tvůj psy­chic­ký stav (psy­cho­di­a­gnos­ti­ka). Sice ti vše uhradí po­jiš­ťov­na, ale pro­to­že kli­nic­kých psy­cho­lo­gů není mno­ho, tak mí­va­jí plno, nebo na­bí­zejí dlou­hé ob­jed­na­cí lhů­ty.

Psy­cho­te­ra­peut na pří­mou plat­bu#

Psy­cho­te­ra­peut je ně­kdo, kdo má za­po­čatý či úspěš­ně za­kon­če­ný psy­cho­te­ra­pe­u­tic­ký vý­cvik. Sou­částí psy­cho­te­ra­pe­u­tic­kých vý­cvi­ků jsou stov­ky ho­din vzdě­lá­vá­ní a de­sít­ky ho­din ná­cvi­ků, su­per­vi­zí a po­zná­vá­ní sebe sama na psy­cho­te­ra­pii. Člo­věk se na ta­ko­vém vý­cvi­ku na­učí, jak dě­lat dob­rou te­ra­pii v pra­xi. Po­kud je na­víc vy­so­ko­škol­sky vzdě­la­ný v psy­cho­lo­gii, zná i te­o­rii o fun­go­vá­ní lid­ské psy­chi­ky.

Exis­tu­je řada ad­re­sá­řů psy­cho­te­ra­pe­u­tů. Nej­vět­ší je asi ten od Čes­ké aso­ci­a­ce pro psy­cho­te­ra­pii (ČAP). Mů­žeš ale zku­sit i vy­hle­dá­vá­ní přes in­ter­net, spe­ci­a­li­zo­va­né plat­for­my, nebo se ptát zná­mých. Na­ko­nec je nej­lep­ší vy­brat ně­ko­ho sym­pa­tic­ké­ho blíz­ko tvému byd­lišti či práci a pak zhod­no­tit, jak jste si sed­li a jak ti spo­lu­práce vy­ho­vu­je, pří­pad­ně zku­sit ně­ko­ho ji­né­ho. Pa­ma­tuj, že te­ra­pie plní svůj účel pouze po­kud na ní pa­nu­je při­jí­ma­jící a chá­pa­jící at­mo­sfé­ra, ve kte­ré mů­žeš mlu­vit o čem­ko­liv, aniž by tě ně­kdo bral na leh­kou váhu ane­bo tě ze­směš­ňo­val.

Vý­cvi­ky mají ur­či­té spe­ci­a­li­za­ce a různý styl práce, tak­že i typ vý­cvi­ku může být vo­dít­kem při vý­bě­ru. V zá­kladu jsou ovšem pro vý­kon psy­cho­te­ra­pie všech­ny stej­ně dob­ré. Kaž­dý te­ra­peut by měl mít na webu na­psá­no, jaký má vý­cvik.

Ho­di­na se­ze­ní tě zpra­vi­dla vy­jde na 1000-1200 Kč, ale mno­zí po­sky­tu­jí sle­vy pro stu­den­ty, nebo zne­vý­hod­ně­né sku­pi­ny. Od pan­de­mie co­vi­du-19 za­ča­ly na­víc na te­ra­pii při­spí­vat skoro všech­ny zdra­vot­ní po­jiš­ťov­ny. Vět­ši­nou mají na webu po­stup, jak pří­spě­vek zís­kat, a se­znam te­ra­pe­u­tů, u kte­rých jej mů­žeš čer­pat.

Psy­chi­atr#

Ade­kvát­ně hloub­ce pro­blému se může míra pro­ží­va­ných ob­tí­ží je­vit až ne­ú­nos­ně. Ve chví­li, kdy ti zá­klad­ní ná­ro­ky kaž­do­den­ní­ho ži­vo­ta při­po­mí­na­jí vý­stup na Eve­rest, může být na místě kon­zul­to­vat tvůj stav s psy­chi­at­rem, tedy lé­ka­řem. Říká se, že pro psy­cho­te­ra­pii po­tře­bu­je být člo­věk ale­spoň tro­chu „v kon­dici“, aby měl ener­gii po­sví­tit si na pří­či­ny svých pro­blé­mů a za­po­čít tak pro­ces úzdra­vy.

Psy­chi­atr tě vy­slech­ne, pro­be­re­te tvůj stav, a pak ti na­bíd­ne po­moc. Může ti na­bíd­nout vy­la­dě­ní re­ži­mu (např. spán­ku, kaž­do­den­ních ru­tin…), do­po­ru­čit do­plň­ky stra­vy pod­po­ru­jící zlep­še­ní tvé­ho sta­vu, nebo pře­de­psat léky (tzv. psy­cho­far­maka) za­mě­ře­né na kon­krét­ní ob­tí­že. Cí­lem je pře­kle­nout ná­roč­né ži­vot­ní ob­dobí (sní­žit úz­kosti, zvý­šit tvou ži­vot­ní ener­gii…) a do­stat tě do kon­dice pro psy­cho­te­ra­pii. Po­kud se vám to po­da­ří s po­mo­cí psy­cho­far­mak, ty­pic­ky se ča­sem mů­že­te s lé­ka­řem do­mlu­vit, že léky zase vy­sa­dí­te.

Kou­čink#

Po­kud tou­žíš do­sáh­nout ur­či­té­ho sta­vu nebo cíle, mů­žeš zku­sit kou­čink. Jde o krát­ko­do­běj­ší a rych­lej­ší ře­še­ní, kte­ré spo­čí­vá v pro­vá­dě­ní kon­krét­ních změn ve tvém ži­vo­tě.

Kou­čink nejde do hloub­ky a ne­za­bý­vá se pří­liš emo­cemi, tak­že se ne­jed­ná o lé­čeb­ný ná­stroj vhod­ný k ře­še­ní psy­chic­kých ob­tí­ží, ja­kými jsou úz­kosti nebo de­pre­se.

Kouč ti dává ote­vře­né otáz­ky a pro­vá­dí tě pro­ce­sem, při kte­rém si uvě­do­míš, čeho chceš vlast­ně do­sáh­nout, jaká je si­tu­a­ce a jak to celé udě­láš (mo­del GROW).

Kouč je ně­kdo, kdo ab­sol­vo­val dlou­ho­dobý a ide­ál­ně i akre­di­to­va­ný kou­čo­va­cí vý­cvik, díky kte­rému je od­bor­ní­kem na me­todu kou­čo­vá­ní. Spo­lu­práce s kou­čem se točí ko­lem kon­krét­ních změn, a tak bývá rych­lej­ší a za vyšší saz­by, než je běž­né u psy­cho­te­ra­pie.