Git a Gi­tHub#

Git je ná­stroj, kte­rý ti umož­ňu­je sle­do­vat his­to­rii změn v kódu, ale kro­mě toho jej také sdí­let s dal­šími lid­mi. Je to pro­gram, kte­rý na­in­sta­lu­ješ do své­ho po­čí­ta­če a pra­cu­ješ s ním v pří­ka­zo­vé řád­ce, nebo jej ovlá­dáš např. pro­střed­nic­tvím své­ho edi­to­ru. Git se dnes po­u­ží­vá skoro v kaž­dé fir­mě. I když jeho vý­hody nej­víc oce­níš při práci ve dvou a více li­dech, může ti po­mo­ci i jako jed­not­liv­ci: Zá­lo­ho­vat kód svých pro­jek­tů ji­nam, syn­chro­ni­zo­vat jej mezi vlast­ním po­čí­ta­čem a in­ter­ne­tem, na dál­ku jej ně­ko­mu uká­zat.

Gi­tHub#

Gi­tHub je úlo­žiště kódu a so­ci­ál­ní síť pro pro­gra­má­to­ry. Kód tam lze po­slat po­mo­cí Gitu. Gi­tHub není je­di­ným ta­ko­vým úlo­žiš­těm, dal­ší jsou např. GitLab nebo Bit­Buc­ket, ale je nej­ob­lí­be­něj­ším pro open sour­ce, tak­že tam na­jdeš nej­více pro­jek­tů a lidí.

Ne­boj se uká­zat kód! #

U za­čá­teč­ní­ků roz­hod­ně platí, že ne­ma­jí co scho­vá­vat a měli by svě­tu uká­zat co nej­více toho, co do­ká­za­li vy­tvo­řit, nebo co zkou­šeli ře­šit. Mů­žeš tím je­nom zís­kat. Gi­tHub je pří­hod­né místo, kam všech­ny své pro­jek­ty a po­kusy na­hrá­vat. Zá­ro­veň je to místo, kde mají své pro­jek­ty i všich­ni ostat­ní a kde lze spo­lu­pra­co­vat s lid­mi z ce­lé­ho svě­ta.

Ne­nech se ome­zo­vat stra­chem, že ně­kdo uvi­dí tvůj kód a po­myslí si, že nic ne­u­míš. Ne­boj se mít svůj kód ve­řej­ně a uka­zo­vat ho dru­hým! Tato oba­va je zby­teč­nou pře­káž­kou ve tvém roz­jezdu. Pro­gra­mo­vá­ní je o spo­lu­práci a Gi­tHub je hřiště pro pro­gra­má­to­ry, kde si kaž­dý ex­pe­ri­men­tu­je na čem chce. Čím více tam toho máš, tím lépe. Nejen že se na­u­číš lépe ovlá­dat Git, ale hlav­ně bu­deš moci svůj kód uká­zat, když bu­deš po­tře­bo­vat po­moc na dál­ku. Po­kud tě ně­kdo stra­ší, že si tvůj Gi­tHub bu­dou pro­chá­zet ná­bo­rá­ři, ne­nech se tím zmást, je to tro­chu ji­nak.

Jak se na­u­čit Git a Gi­tHub #

Git a Gi­tHub od zá­kla­dov

You­Tube kurz Gitu a Gi­tHubu od ya­bl­ka.

Nauč se Py­thon

Nauč se Git z nej­zná­měj­ších čes­kých ma­te­ri­álů pro Py­thon.

The Mis­sing Se­mes­ter

Git pod­le ma­te­ri­álů z ame­ric­ké uni­ver­zi­ty MIT.

Pro­jek­ty#

Na in­ze­rát bytu k pro­ná­jmu, u kte­ré­ho nejsou fot­ky, ni­kdo od­po­ví­dat ne­bude. Stej­ně je to i s kan­di­dá­ty. Po­tře­bu­ješ uká­zat, že umíš něco vy­ro­bit, do­táh­nout do kon­ce, že máš na ně­čem otes­to­va­né zá­klad­ní zku­še­nosti z kur­zů a kní­žek. K tomu slouží pro­jek­ty. Po­kud ne­máš vy­so­kou ško­lu s IT za­mě­ře­ním, kom­pen­zu­ješ svými pro­jek­ty i chy­bě­jící vzdě­lá­ní. Sna­žíš se jimi říct: „Sice ne­mám ško­lu, ale kou­kej­te, když do­ká­žu vy­tvo­řit toto, tak je to asi jed­no, ne?“

Říká se, že kód na Gi­tHubu je u pro­gra­má­torů stej­ně dů­le­ži­tý, ne-li dů­le­ži­těj­ší, než ži­vo­to­pis. Není to tak úpl­ně prav­da. U zku­še­ných pro­fe­si­o­nálů je to ve sku­teč­nosti vel­mi špat­né mě­řít­ko do­ved­ností. Ná­bo­rá­ři se na Gi­tHub ne­dí­va­jí, ma­xi­mál­ně jej pře­po­šlou pro­gra­má­to­rům ve fir­mě. Při­jí­ma­cí pro­ce­sy mají vět­ši­nou i jiný způ­sob, jak si ově­řit tvé zna­losti, např. do­mácí úkol nebo test. Za­jí­ma­vý pro­jekt s ve­řej­ným kó­dem ti ale může po­mo­ci při­jí­ma­cí pro­ces do­pl­nit nebo pře­sko­čit. Do­ka­zu­je to­tiž, že umíš něco vy­tvo­řit, že umíš s Gi­tem, a tví bu­dou­cí ko­le­go­vé si mo­hou rov­nou omrk­nout tvůj kód. Člo­věk s pro­jek­ty skoro jis­tě do­sta­ne před­nost před ně­kým, kdo nemá co uká­zat, zvlášť po­kud ani je­den ne­bu­dou mít for­mál­ní vzdě­lá­ní v obo­ru.

Kon­krét­ně Gi­tHub s tím ale ne­sou­visí. Stej­ný efekt má, po­kud kód vy­sta­víš na Bit­Buc­ket nebo po­šleš jako pří­lo­hu v e-mai­lu. Když ně­kdo říká, že „máš mít Gi­tHub“, myslí tím hlav­ně to, že máš mít pro­ka­za­tel­nou pra­xi na pro­jek­tech. Gi­tHub je ako­rát pří­hod­né místo, kam všech­ny své pro­jek­ty a po­kusy na­hrá­vat. Na­hrá­vej tam vše a ne­styď se za to, ať už jsou to jen ře­še­ní úloh z Co­de­wars nebo něco vět­ší­ho, tře­ba tvůj osob­ní web. Ni­kdo od tebe ne­o­če­ká­vá sklá­dá­ní sym­fo­nií, po­tře­bu­jí ale mít aspoň tro­chu re­a­lis­tic­kou před­sta­vu, jak zvlá­dáš zá­klad­ní akor­dy. Bu­dou díky tomu vě­dět, co tě mají na­u­čit.

Po­kud se za ně­jaký sta­rý kód vy­lo­že­ně sty­díš, mů­žeš re­po­zi­tář s ním ar­chi­vo­vat. Jestliže se chceš ně­ja­kými re­po­zi­tá­ři pochlu­bit na svém pro­fi­lu, mů­žeš si je tam při­špen­d­lit. Vý­ho­dou je, že při­špen­d­lit jde i cizí re­po­zi­tá­ře, do kte­rých pouze při­spí­váš.

Na po­ho­vo­ru mě ne­za­jí­má, co kdo vy­stu­do­val, ale jak pře­mýš­lí a jaké má vlast­ní pro­jek­ty. Ne­musí být ni­jak svě­to­bor­né, je to však pra­xe, kte­rou ani čer­stvý in­že­nýr často nemá.

Máš-li za se­bou ně­ja­kou vy­so­kou ško­lu z obo­ru, ukaž svou ba­ka­lář­ku nebo di­plom­ku. Je to něco, co je vý­sled­kem tvé dlou­ho­dobé, in­ten­ziv­ní práce. Pochlub se s tím!

READ­ME#