Partneři příručky


Hle­dá­ní prv­ní práce v IT#

Úvod #

Ještě než se za­čteš, jed­nu věc si mu­sí­me ujas­nit hned. Toto není e-book. Na­chá­zíš se na „živé strán­ce“, na kte­ré stále pro­bí­ha­jí úpra­vy. Kdy­ko­liv tady může při­být něco no­vé­ho, tak­že není od věci se sem ob­čas vrá­tit. Všech­ny změ­ny na­jdeš na Gi­tHubu, o těch dů­le­ži­tých se mů­žeš do­vě­dět na so­ci­ál­ních sí­tích ju­ni­or.guru nebo pro­střed­nic­tvím klubu.

A věci mo­hou při­bý­vat i díky tobě! Po­kud máš při­po­mín­ku, vlast­ní zku­še­nost, nebo ná­pad na no­vou ka­pi­to­lu, na­piš na hon­za@ju­ni­or.guru.

Před­mluva #

Znáš zá­klady a máš pra­xi? Na­stal čas zkou­šet své štěstí na pra­cov­ním trhu. Jak si ale za­čít hle­dat svou prv­ní práci v IT? Jak se při­pra­vit na po­ho­vor?

Nauč se pro­gra­mo­vat, fir­my v IT be­rou z ne­do­stat­ku lidí kaž­dé­ho, kdo má jen zá­jem. Do za­čát­ku si řek­ni aspoň o sto ti­síc.

Tyto věty sly­šel v ČR asi kaž­dý za­čá­teč­ník — a při­tom jde o ne­smys­ly. Ano, se­ni­o­ři mají na­vrch a fir­my jim nad­bí­ha­jí, ju­ni­o­ři si ale opro­ti tomu musí vše vy­dřít. No­váč­ci pro­jdou úvod­ními kur­zy a pak zjis­tí, že se­hnat prv­ní práci vů­bec není tak snad­né. Místo dob­rých rad se jim do­sta­ne mýtů, tak­že se na vy­psa­né na­bíd­ky hlá­sí ne­při­pra­ve­ní a s ne­re­a­lis­tic­kými oče­ká­vá­ními.

Ta­hle část pří­ruč­ky chce si­tu­a­ci změ­nit. Uká­zat ju­ni­o­rům, jak se kva­lit­ně při­pra­vit na hle­dá­ní své prv­ní práce, jak se zo­ri­en­to­vat, jak pro­jít po­ho­vo­rem. Jak vy­stu­po­vat pro­fe­si­o­nál­ně i jako za­čá­teč­ník. A čím více lidí si pří­ruč­ku pře­č­te, tím kul­ti­vo­va­něj­ší bude čes­ký trh s ju­ni­or­ními kan­di­dá­ty. Od­po­vědi na in­ze­rá­ty bu­dou re­le­vant­něj­ší, po­zi­tiv­ní pří­běhy čas­těj­ší a fir­my mo­ti­vo­va­něj­ší dá­vat ju­ni­o­rům šan­ci.

Do­pro­vod­ná vi­dea #

Své­rázný slo­ven­ský lek­tor ya­bl­ko, au­tor kur­zů tvor­by webu pro za­čá­teč­ní­ky, na­to­čil sé­rii vi­deí o hle­dá­ní práce v IT. Skvě­le do­pl­ňu­jí tuto pří­ruč­ku, mrk­ni na ně!

Jak zís­kat úpl­ně prv­ní prak­tic­kou zku­še­nost?

Vše­o­bec­né prak­tic­ké rady, kte­ré se mo­hou ho­dit i mimo IT.

Jak vy­pa­da­jí po­ho­vo­ry kon­krét­ně pro pro­gra­má­to­ry?

Jak dlou­ho to trvá #

Jak dlou­ho je po­tře­ba se učit pro­gra­mo­vá­ní, než je člo­věk při­pra­ven si za­čít hle­dat prv­ní práci? A ko­lik času ta­ko­vé hle­dá­ní za­bere? Zá­le­ží na tom, jak in­ten­ziv­ně se vě­nu­ješ uče­ní, jak k němu při­stu­pu­ješ, jaké máš pří­le­ži­tosti. Ně­kdo tomu může vě­no­vat osm ho­din kaž­dý den, tak­že to zvlád­ne za týd­ny. Ně­kdo se učí po ve­če­rech a strá­ví s tím klid­ně dva roky nebo i více. Při­tom ani jed­no ne­vy­po­vídá nic o ta­len­tu.

Iveta Česalová

Dva roky jsem se při ro­di­čov­ské uči­la pro­gra­mo­vat, než jsem si za­ča­la hle­dat práci. Jestli tě to baví, uč se uč, čas ne­po­čí­tej.

Ra­ději ne­plá­nuj s ohle­dem na čas. Jeď si tem­po, kte­ré mů­žeš sklou­bit se zbyt­kem své­ho ži­vo­ta, a sou­střeď se na to, ať umíš zá­klad­ní mi­ni­mum. Po­tom si za­čni hle­dat práci.

Dů­le­ži­těj­ší je po­lo­žit si otáz­ku – jak dlou­ho po­tr­vá, než bu­dou moje do­ved­nosti do­sta­teč­ně za­jí­ma­vé pro ně­ja­kou fir­mu? Vi­deo je sou­částí sé­rie Prů­vod­ce no­váč­ka v IT, kte­rou na­to­či­lo En­ge­to ve spo­lu­práci s Hon­zou z ju­ni­or.guru.

Kdy za­čít hle­dat #

Kdy je člo­věk při­pra­ven? Na to exis­tu­je jed­no­du­chá od­po­věď: Ni­kdy! Kaž­dý obor v rám­ci IT má jiné po­čá­teč­ní ná­ro­ky. Kaž­dá fir­ma má na ju­ni­o­ry jiné ná­ro­ky. Mož­ná si ří­káš: „Čím více toho umím, tím lépe se mi bude hle­dat práce!“ Ale tak to ne­fun­gu­je. Pro­gra­má­to­ři se to­tiž ni­kdy ne­pře­stá­va­jí učit. Od ur­či­té chví­le prostě mu­síš za­čít hle­dat, i když máš po­cit, že toho ještě umíš straš­ně málo. Ten po­cit se ne­ztratí ni­kdy, ani dlou­ho po tom, co už bu­deš v IT pra­co­vat. Splň zá­klad­ní mi­ni­mum a pak si hned za­čni hle­dat práci.

Dan Abramov

Bez ohledu na to, jak moc zku­še­ný člo­věk je, stej­ně se na­ko­nec motá mezi po­ci­tem, že je zdat­ný, ne­schop­ný („Im­postor syn­drom“) nebo pří­liš se­be­jis­tý („Dun­ning–Kru­ger efekt“).

Co bu­dou chtít #

Ni­kdo od tebe ne­čeká, že bu­deš osl­ňo­vat tech­nic­kými zna­lostmi. Dej na­je­vo, že tu práci fakt chceš, že jsi mo­ti­vo­va­ná oso­ba, která má chuť se učit, a že do je­jich týmu při­ne­seš nad­še­ní. Z pro­gra­má­tor­ských ve­te­rá­nů nad­še­ní vy­va­nu­lo už před lety a sa­mo­zřej­mostí není ani u ab­sol­ven­tů VŠ. Tvůj pří­stup a měk­ké do­ved­nosti (soft skills) jsou dů­le­ži­těj­ší než zna­losti kon­krét­ních tech­no­lo­gií (hard skills).

Luboš Račanský

Po roce tvr­dé práce a cit­li­vé­ho ve­de­ní jsou na tom ju­ni­o­ři lépe než leckte­ří sa­mozva­ní se­ni­o­ři. Pře­de­vším po­tře­bu­ji vi­dět jis­k­ru v oku a nad­še­ní pro věc.

Zá­klad­ní mi­ni­mum #

  1. Zna­lost ja­ké­ho­ko­liv běž­né­ho ja­zy­ka ale­spoň v roz­sa­hu za­čá­teč­nic­ké­ho kur­zu na Nauč se Py­thon!
  2. Mít vy­tvo­ře­ný ně­jaký malý vlast­ní pro­jekt jako prak­tic­kou ukáz­ku své práce.
  3. Mít na pro­jek­tech na­u­če­nou schop­nost do­stat za­dá­ní a roz­lo­žit ho na pod­pro­blémy (al­go­rit­mi­za­ce).

Vel­mi uži­teč­né zna­losti na­víc#

Ano, toto oprav­du vět­ši­nou stačí! Ne­boj se toho, že se učíš Py­thon, ale v na­bíd­kách je Java. Dů­le­ži­té je pře­de­vším umět pro­gra­mo­vat — dal­ší ja­zyk nebo tech­no­lo­gie se dá do­u­čit po­měr­ně rych­le.

Není po­tře­ba jít víc do šíř­ky a bez jas­né­ho cíle se učit tady tro­chu HTML, tu zá­klady C#, tam úvod do da­to­vé ana­lý­zy — jen pro­to, že ně­kde o těch­to vě­cech usly­šíš. Místo toho si vy­ber pro­jekt a na tom pra­cuj. Po­tře­bu­ješ zís­kat prak­tic­ké schop­nosti, kte­ré ti jed­no­den­ní workshop nebo čte­ní knih ne­da­jí. Dlou­ho­dobá práce na pro­jek­tu ti sama uká­že, jaké kon­krét­ní do­ved­nosti a tech­no­lo­gie se po­tře­bu­ješ do­u­čit. A po do­kon­če­ní pro­jek­tu ti to uká­žou po­ža­dav­ky v pra­cov­ních in­ze­rá­tech a do­ta­zy na po­ho­vo­rech.

An­g­lič­ti­na je dů­le­ži­tá, ale i s ome­ze­nou, pa­siv­ní an­g­lič­ti­nou se dá za­čít. Po­kud zvlá­dáš číst an­g­lic­ký text, po­cho­pit v něm za­dá­ní a učit se z něj nové věci, pro start to stačí.

Josef Skládanka

Na po­ho­vo­ru mě ne­za­jí­má, co kdo vy­stu­do­val, ale jak pře­mýš­lí a jaké má vlast­ní pro­jek­ty. Ne­musí být ni­jak svě­to­bor­né, je to však pra­xe, kte­rou ani čer­stvý in­že­nýr často nemá.

Co přes­ně zna­me­ná „ju­ni­or“ #

Chá­pá­ní slo­va ju­ni­or není mezi fir­ma­mi ustá­le­né. Ně­kde stačí výše po­psa­né zá­klad­ní mi­ni­mum, jin­de na tebe bu­dou ne­chá­pa­vě ku­lit oči. Ně­kte­ří jako ju­ni­o­ra ozna­ču­jí člo­vě­ka, kte­rý toho ako­rát „umí méně“ a „déle mu to trvá“, ale v obo­ru už pár let pra­cu­je.

Ne­nech se tím vy­ko­le­jit! Při prv­ním kon­tak­tu s fir­mou se ujis­ti, že jste na stej­né vlně a do­o­prav­dy hle­da­jí člo­vě­ka, pro kte­ré­ho to bude prv­ní práce v IT (an­g­lic­ky en­t­ry job). Ušet­ří­te si čas a zkla­má­ní na obou stra­nách. Po­zor, en­t­ry job ne­zna­me­ná, že „ne­u­míš nic“, tak­že to tak ni­ko­mu ne­ří­kej. Zna­me­ná to pouze, že hle­dáš svou prv­ní práci v obo­ru. Zna­lostí máš nej­spíš už spous­tu.

Je po­tře­ba VŠ? #

Ne. Běž­ní za­měst­na­va­te­lé oce­ní pra­xi víc než ti­tul. Webov­ky nebo mo­bil­ní app­ky udě­lá sa­mouk stej­ně dob­ře jako ab­sol­ve­nt. Stu­den­ti VŠ jsou tvá nej­vět­ší kon­ku­ren­ce, ale na roz­díl od tebe jsou semle­tí pěti lety v čes­kém škol­ství. Nad­še­ní z nich zpra­vi­dla ne­sr­ší a ne­ma­jí moc pra­xe. Žena po ro­di­čov­ské, která si rok šla za svým a uči­la se při všem shonu pro­gra­mo­vat po ve­če­rech, sme­te svou mo­ti­va­cí kaž­dé ucho z VŠ jako nic.

Zrov­na v in­ze­rá­tech na­bí­ze­jí­cích prv­ní práci v IT nebo čás­teč­ný úva­zek se však ještě stále lze se­tkat s ome­ze­ním, že jsou jen pro stu­den­ty či ab­sol­ven­ty. Je to pro­to, že lidi na dru­hé stra­ně in­ze­rá­tu (recru­i­te­ry, šéfy) vů­bec ne­na­padlo, že no­váč­ci v obo­ru se rodí i jin­de než na uni­ver­zi­tě. Zkus se ozvat i tak. Nic za to ne­dáš. Buď fir­mě ote­vřeš oči, nebo se roz­lou­čí­te už při prv­ním kon­tak­tu.

Emma Bostian

Vý­vo­já­ři ne­po­tře­bu­jí ti­tul z in­for­ma­ti­ky! Pře­staň­me zby­teč­ně brá­nit li­dem pra­co­vat v IT.

Zá­le­ží na věku? Po­hla­ví? #

Ne a ne. Pro­gra­mo­vá­ní není ba­let, za­čít se dá v ja­kém­ko­li věku. Byť jsou stále ještě v men­šině, ženy se dnes pro­gra­má­tor­ka­mi stá­va­jí běž­ně. IT už dáv­no ne­vy­padá jako na této fot­ce, i když si toho ně­kte­ří mož­ná ještě ne­vši­mli. Po­kud je z pra­cov­ní­ho in­ze­rá­tu cí­tit dis­kri­mi­na­ce, vů­bec se jím ne­za­bý­vej. Kro­mě toho, že je to pro­ti­zá­kon­né, tak fir­ma, která se myš­len­ko­vě za­sek­la ve stře­do­vě­ku, ne­bude zrov­na dob­rým pří­sta­vem pro za­čá­teč­ní­ky.

Když se v 45 le­tech do­zvě­děl, že důl Paskov bude uza­vřen, musel se roz­hod­nout, co dál. Do­stal ne­če­ka­nou pří­le­ži­tost rekva­li­fi­ko­vat se na pro­gra­má­to­ra.

Jaká mít oče­ká­vá­ní #

Kde jsou fir­my, kte­ré be­rou kaž­dé­ho? #

„Nauč se pro­gra­mo­vat, fir­my v IT be­rou z ne­do­stat­ku lidí kaž­dé­ho, kdo má jen zá­jem.“ Toto je bo­hu­žel mý­tus. IT roz­hod­ně je pří­stup­ný obor a pro­jít změ­nou ka­ri­é­ry za po­měr­ně krát­kou dobu lze, ale jed­no­du­ché to není a hned to také není. Fir­my sice oprav­du ne­ma­jí do­sta­tek lidí, kte­ří umí pro­gra­mo­vat, ale často se roz­hod­nou in­ves­to­vat spous­tu času i pe­něz do hle­dá­ní zku­še­ných, než aby při­ja­li ju­ni­o­ra a tomu se pak mu­seli vě­no­vat. Po­čí­tej s tím, že mů­žeš pro­jít i de­sít­ky po­ho­vorů, než na­jdeš svou prv­ní práci v IT. Je to běž­né. Při­prav se na to, že hle­dá­ní práce ti může za­brat i mě­síce. Obrň své se­be­vě­do­mí i ro­din­ný roz­po­čet, bude to ná­roč­ný ko­lo­toč.

Proč práci na­bí­zí hlav­ně vel­ké fir­my? #

Pro fir­mu je za­měst­ná­ní ju­ni­o­ra vel­ký vý­daj. I když je to zdán­li­vě vý­hod­né z hle­dis­ka mzdy, fir­ma tě musí všech­no učit a vě­no­vat se ti, což ji sto­jí dost pe­něz. Byť se dají na­jít na­bíd­ky i od střed­ních či ma­lých fi­rem, obec­ně jsou do ju­ni­orů ochot­ny in­ves­to­vat spíše vět­ší fir­my, kte­ré na to mají jak fi­nan­ce, tak zá­zemí.

Dal­ším pro­stře­dím, kam se pro­bo­ju­ješ snad­něji, je stát­ní sprá­va. Fir­my se před­bí­ha­jí v tom, jaké fi­nanč­ní pod­mín­ky nebo be­ne­fi­ty na­bíd­nou zku­še­ným li­dem, tak­že pro vět­šinu z nich není atrak­tiv­ní pro ve­řej­né in­sti­tu­ce pra­co­vat (to si ra­ději vez­mou vel­kou mzdu jin­de a pak dob­ro­vol­ničí ve vol­ném čase). Pro tebe ale může být toto pro­středí i mzdo­vé ohod­no­ce­ní dob­rým star­tem.

Ko­lik si vy­dě­lám? #

Ba­ví­me se o prv­ní práci. Mu­síš se ještě hod­ně učit a bude chví­li tr­vat, než do­sáh­neš na ty vy­so­ké mzdy, kte­rými se všich­ni ohá­ní. Pod­le dvou an­ket Smi­tia (prv­ní, dru­há) za­čí­na­jí no­váč­ci prů­měr­ně na 30.000 Kč hrubé­ho. V Pra­ze a Brně to může být i více, v re­gi­o­nech i vý­razně méně. Rov­něž lze oče­ká­vat roz­dí­ly mezi na­bíd­kou vět­ších a men­ších fi­rem. Platí ale, že ši­kov­ní lidé jsou schop­ni se po­měr­ně rych­le do­stat se mzdou na­ho­ru — tře­ba už i za rok pra­xe.

Jed­ním z vo­dí­tek, jak si ur­čit ná­stup­ní mzdu, může být i tvé pře­de­š­lé za­měst­ná­ní. Po­kud tvá mzda zá­sad­ně ne­pře­sa­ho­va­la 30.000 Kč, mů­žeš si ze za­čát­ku prostě říct o to­též, co ti cho­di­lo na účet v mi­nu­lé práci. Pří­jem tvé do­mác­nosti zů­sta­ne stej­ný, ale do bu­douc­na má vel­kou prav­dě­po­dob­nost růst.

Na­jdu práci ex­ter­ně, na dál­ku? #

Před rokem 2020 pla­ti­lo, že práci na dál­ku si mu­síš vy­slou­žit svou sa­mo­stat­ností. Na za­čát­ku ka­ri­é­ry se hod­ně učíš, to­píš se a vo­láš o po­moc, po­tře­bu­ješ ně­ko­ho, kdo ti ke kon­krét­ním vě­cem, kte­ré fir­ma dělá, vy­svět­lí kon­text. Mno­ho lidí má za to, že je lep­ší, když se v ta­ko­vé chví­li mů­žeš oto­čit na židli a ze­ptat se pří­tom­ných ko­le­gů.

Si­tu­a­ce ko­lem co­vi­du-19 ale na­ko­nec ne­da­la fir­mám pří­liš na vý­běr. Práce z do­mo­va pře­sta­la být vní­má­na jako ob­čas­ný be­ne­fit, sta­la se pl­no­hod­not­nou for­mou spo­lu­práce. Spo­lu s tím fir­my ob­je­vu­jí i způ­so­by, jak na dál­ku za­u­čo­vat nové lidi, čímž od­padá jed­na z nej­vět­ších pře­ká­žek, proč je ten­to způ­sob práce ne­vhod­ný pro ju­ni­o­ry. Lze tedy stále čas­těji na­jít i na­bíd­ky práce pro ju­ni­o­ry, kte­ré jsou čás­teč­ně či zce­la „re­mo­te“.

Práce na dál­ku se bě­hem pan­de­mie sta­la tren­dem, nejde však o nic vy­lo­že­ně no­vé­ho. Sou­hrn­ný člá­nek Práce z do­mo­va nebo kni­ha Re­mo­te vy­šly skoro před de­ká­dou, ale i tak mo­hou dodnes slou­žit jako ak­tu­ál­ní a kva­lit­ní zdro­je in­for­ma­cí o této pro­ble­ma­tice. Pro­jdi si ale­spoň ten člá­nek, ať se do­ká­žeš dob­ře při­pra­vit i na ne­vý­hody, kte­ré práce na dál­ku při­náší.

Mož­ná znáš po­jem di­gi­tál­ní no­mád­ství a láká tě před­sta­va, že ťukáš do no­te­boo­ku ně­kde na plá­ži. Na fot­kách to vy­padá dob­ře, ale re­a­li­ta je slo­ži­těj­ší — a nejde jen o dis­plej na pří­mém slun­ci nebo pí­sek v klá­ves­nici. Hezký úvod a spous­tu dal­ších od­ka­zů na­jdeš v člán­ku na Tra­vel Bib­li.

Vol­ba stra­te­gie #

Proč za­čí­nat pro­gra­mo­vá­ním #

Pro­gra­mo­vá­ní je nej­lep­ší způ­sob, jak za­čít v IT. Ko­lem tvor­by soft­waru se motá spous­ta dal­ších pro­fe­sí, kte­ré tě ča­sem mo­hou za­ujmout více, ale teď o nich ještě ani ne­víš. Do­kud je ne­u­vi­díš v pra­xi, ne­bu­deš si umět je­jich práci ani před­sta­vit, na­tož se na ni rov­nou hlá­sit. Pro­gra­mo­vá­ní má opro­ti tomu jas­ně zma­po­va­nou ces­tu, jak se dá za­čít učit, a lze z něj ča­sem snad­no od­sko­čit ji­nam. I po­kud se na­ko­nec na­jdeš jin­de, ten zna­lost­ní zá­klad, kte­rý si pro­gra­mo­vá­ním vy­tvo­říš, se ti ni­kdy ne­ztratí. Z toho dů­vodu za­čni pro­gra­mo­vá­ním a pak dej vol­ný prů­chod tomu, kam tě ži­vot za­va­ne.

Michal Havelka

Fir­ma rych­le po­zna­la, že umím ko­mu­ni­ko­vat s ostat­ními a po­sou­vat věci do­předu: Víc než kó­dit jsem za­čal od­stra­ňo­vat pře­káž­ky a la­dit pro­ce­sy. Po­sun do role „Scrum Mas­te­ra“ byl na­bí­led­ni.

Exis­tu­jí po­zice vhod­něj­ší pro za­čá­teč­ní­ky? #

Může to za­brat čas, úsi­lí, a chce to se­be­vě­do­mí, ale i se zá­klad­ním mi­ni­mem lze rov­nou na­jít práci, kde se pro­gra­mu­je. V rám­ci toho ur­či­tě exis­tu­jí po­zice, kde se no­vá­ček uplat­ní snad­něji, ale po­zor na zdán­li­vě sou­vi­se­jící tech­nic­ké po­zice, kde se ovšem ne­pro­gra­mu­je a ni­kam tě ne­po­su­nou, po­kud pro­gra­mo­vat chceš.

V rám­ci pro­gra­mo­vá­ní se mno­ha li­dem osvěd­či­lo za­čít v rám­ci De­vO­ps nebo SRE, na po­zi­cích jako např. au­to­mati­on en­gi­ne­er. Den­ním chle­bem těch­to pro­fe­sí je často pro­gra­mo­vá­ní jed­no­duš­ších, sa­mo­stat­ných skriptů (ma­lých jed­no­rá­zo­vých pro­gra­mů), na kte­rých se dají snad­no sbí­rat zku­še­nosti.

Za­čí­ná­ní na jiné tech­nic­ké po­zici #

Vy­platí se za­čít tech­nic­kou pod­po­rou (tech sup­port), tes­to­vá­ním (tes­ter), QA (qua­li­ty as­su­ran­ce), sprá­vou ser­verů (ope­rati­ons) nebo tře­ba sprá­vou sítě (sys ad­min)? Re­ál­né pří­běhy ju­ni­orů pra­ví, že tato po­vo­lá­ní sice ob­čas mo­hou za­fun­go­vat jako pře­stup­ní sta­nice k vý­vo­jář­ské po­zici, ale mno­hem čas­těji je to zby­teč­ná od­boč­ka na tvé cestě. Fir­my ti sice slí­bí, že kro­mě tes­to­vá­ní bu­deš mít čím dál více pří­le­ži­tostí i pro­gra­mo­vat (např. au­to­ma­ti­zo­va­né tes­ty) a že tě ča­sem na pro­gra­mo­vá­ní plně pře­řadí, ale po­tom — sku­tek utek. Než to pro­kouk­neš a od­hod­láš se ke změ­ně, rok nebo dva strá­víš na po­zici, kte­rou vlast­ně ne­chceš dě­lat. Zku­še­nosti s pro­gra­mo­vá­ním si ne­pro­hloubíš (tes­to­vá­ní vy­ža­du­je jiné do­ved­nosti), tak­že na po­ho­vo­rech bu­deš ve stej­né po­zici, jako před­tím.

Po­kud chceš dě­lat tech­nic­kou pod­po­ru nebo tes­to­vá­ní, pro­to­že cí­tíš, že tě to bude ba­vit, tak do toho jdi, na tom roz­hod­ně není nic špat­né­ho! Po­kud ale chceš pro­gra­mo­vat, tak si rov­nou hle­dej vý­vo­jář­skou po­zici. Ano, může to za­brat více času, úsi­lí, a chce to se­be­vě­do­mí, ale i se zá­klad­ním mi­ni­mem lze ta­ko­vou práci na­jít.

Po­kud na práci spě­cháš, nebo si z ja­ké­ho­ko­liv dů­vodu oprav­du chceš nejdří­ve zku­sit ji­nou tech­nic­kou po­zici, snaž se, aby za­hr­no­va­la pro­gra­mo­vá­ní. Např. místo ruč­ní­ho tes­to­vá­ní hle­dej po­zici na pro­gra­mo­vá­ní au­to­ma­ti­zo­va­ných testů. Místo ad­mi­nis­tra­ce sítě hle­dej pro­gra­mo­vá­ní ad­mi­nis­trač­ních skriptů. Místo ruč­ní sprá­vy ser­verů (ope­rati­ons, ops) se ujis­ti, že fir­ma pro­sa­zu­je oprav­do­vé De­vO­ps.

PyLady

Tes­to­vá­ní není vstup­ní brá­na pro vý­voj. QA po­tře­bu­jí jiné do­ved­nosti než vý­vo­jář.

Ja­kým smě­rem se vy­dat? #

Když na­hléd­neš do IT, zjis­tíš, že ko­lem pro­gra­mo­vá­ní se motá spous­ta dal­ších pro­fe­sí. Po­kud tě ně­jaký směr láká nebo rov­nou baví, zkus zjis­tit, co k tomu po­tře­bu­ješ a nauč se zá­klady. Cí­tíš v sobě ma­na­žer­ské buň­ky? Rý­peš se v hard­waru? Chceš pro­gra­mo­vat hry? Máš sklo­ny k psa­ní? Baví tě vi­zu­ál­ní věci? Trá­pí tě, když je soft­ware pro lidi kom­pli­ko­va­ný? Pro kaž­dou z těch­to otá­zek exis­tu­je od­po­věď v po­do­bě spe­ci­a­li­za­ce. Jdi za tím, co si mys­líš, že by tě moh­lo ba­vit. Ne­měj strach, že se na­u­číš něco, co ná­sled­ně ne­vy­u­ži­ješ. Ve tvé si­tu­a­ci je to ex­trém­ně ne­prav­dě­po­dob­né. Co­ko­liv se na­u­číš, brzy tak či onak uplat­níš. Po­kud se tedy ne­začneš učit ně­jaké ezo.

Co když ale vů­bec ne­tu­šíš kudy se vy­dat? Mož­ná to zkus přes „misi“ než přes čin­nost. Vy­ber si fir­mu nebo or­ga­ni­za­ci, která je ti sym­pa­tic­ká, a zkus na­jít prů­nik mezi tím, co dě­la­jí oni, a co mů­žeš dě­lat ty. Parfémy? Ob­le­če­ní? To­pe­ní?

No a po­kud ti nedá směr ani to, vez­mi prostě ja­kou­ko­liv práci jako ju­ni­or vý­vo­jář­ka nebo vý­vo­jář, kte­rou se­že­neš se zá­klad­ním mi­ni­mem, a nech vol­ný prů­běh tomu, kam tě to za­va­ne. Mož­ná ti ně­kdo řekl, že máš hle­dat svou vá­šeň a dě­lat to, co tě baví, ale ono to ve sku­teč­nosti fun­gu­je ji­nak.

Říká se, že máš hle­dat svou vá­šeň a dě­lat to, co tě baví. Cal New­port vy­svět­lu­je, že to je rada na prd. Ve sku­teč­nosti je to celé slo­ži­těj­ší.

Na čem pro­gra­má­to­ři ve fir­mách pra­cu­jí? #

Na­bíd­ky za­měst­ná­ní se hodí roz­li­šo­vat pod­le toho, na čem bu­deš po na­stou­pe­ní pra­co­vat. Za­jí­ma­vě toto téma ro­ze­bí­rá Lukáš Linhart v před­náš­ce o své ka­ri­é­ře. Do­pl­ně­né shr­nu­tí toho, co zmi­ňu­je:

  • Pro­duk­to­vé fir­my vy­ví­jí je­den nebo více vlast­ních soft­wa­ro­vých pro­duk­tů a ty pro­dá­va­jí. Práce na pro­duk­tu je jako pe­čo­vat o za­hrád­ku. Je dů­le­ži­té, jak moc se ti pro­dukt fir­my líbí a jak dlou­ho tě baví pra­co­vat na jed­né věci. Vliv zá­kaz­ní­ků na tvou kaž­do­den­ní práci je roz­měl­ně­ný. Mezi ne­vý­hody pat­ří práce s kó­dem, kte­rý vzni­kl před lety, a ste­re­o­typ.
    Pří­klady: Prusa Re­search, Liftago, Red Hat, startu­py
  • IT od­dě­le­ní fi­rem, je­jichž hlav­ní byz­nys je v ně­čem ji­ném než v soft­waru. Fun­gu­jí ob­dob­ně jako pro­duk­to­vý vý­voj, ako­rát že nic ne­pro­dá­va­jí, ale pod­po­ru­jí svou čin­ností zby­tek fir­my. Ně­kdy se hra­nice stí­rá — jsou Twis­to víc fi­nanč­níci, nebo pro­gra­má­to­ři?
    Pří­klady: Ro­h­lik.cz, Hy­po­teč­ní ban­ka, Škoda Auto, e-sho­py…
  • Di­gi­tál­ní agen­tu­ry zpra­co­vá­va­jí za­káz­ky pro jiné fir­my. Pro­jek­ty při­chá­zejí a od­chá­zejí, je vět­ší pro­s­tor pro sta­vě­ní no­vé­ho na ze­le­né lou­ce a pro zkou­še­ní nej­no­věj­ších tech­no­lo­gií. Zá­kaz­ník může mít pro­střed­nic­tvím „pro­jek­ťá­ků“ vel­ký vliv na tvou kaž­do­den­ní práci, je zde ri­zi­ko vyš­ší­ho stre­su pro všech­ny zú­čast­ně­né. Ně­kte­ré fir­my také pro­vo­zu­jí body shop­ping, tedy že pra­cu­ješ „na IČO“ a agen­tura tě pře­pro­dá­vá jako žold­né­ře.
    Pří­klady: Fra­ga­ria, STRV, Sym­bio, re­klam­ní agen­tu­ry…
  • Mé­dia nebo od­dě­le­ní pro práci s daty za­měst­ná­va­jí pro­gra­má­to­ry k tomu, aby ře­ši­li jed­no­rá­zo­vé úko­ly. Ná­ro­ky jsou na tebe znač­ně jiné než u běž­né­ho vý­vo­je. Není pro­blém psát „ne­kva­lit­ní“ kód, pro­to­že se hned po po­u­ži­tí za­hodí. Spe­ci­fi­ka této práce po­pi­su­je Mar­tin Malý.
    Pří­klady: Eco­no­mia, Čes­ký roz­hlas aj. mé­dia, vě­dec­ké in­sti­tu­ce…

Při hle­dá­ní za­měst­ná­ní si bě­hem zjiš­ťo­vá­ní in­for­ma­cí o na­bíd­kách vždy kaž­dou z nich za­řaď do jed­né z ka­te­go­rií výše, ať víš co oče­ká­vat. Po­kud máš na vý­běr, ujas­ni si, v ja­kém re­ži­mu by se ti lí­bi­lo pra­co­vat.

Dob­ro­vol­nic­tví #

Je­den ze způ­sobů, jak při­jít k prv­ní pra­xi, je po­mo­ci ně­ja­kému ne­zisko­vému pro­jek­tu. Ne­musí to být zrov­na Člo­věk v tís­ni. Tře­ba přímo ve svém oko­lí na­jdeš něco, kde je po­tře­ba pro­gra­mo­vá­ní, ale nejsou pro­střed­ky na pro­fe­si­o­nál­ní pro­gra­má­to­ry a pří­liš to ne­spě­chá.

Ne­máš-li ná­pady, mrk­ni na Py­vec, Čes­ko.Di­gi­tal, Hlí­dač stá­tu, Um sem um tam, nebo si pro­jdi pro­jek­ty na Da­ruj­me.cz a na­piš tomu, kte­rému by se ti lí­bi­lo po­mo­ci. Ide­ál­ní je, po­kud je za pro­jek­tem ně­jaké „IT od­dě­le­ní“ (mož­ná spíš sku­pin­ka nad­šen­ců), kde tě bu­dou za­u­čo­vat za to, že jim po­mů­žeš.

Michal Havelka

Ga­me­Con na­pl­ňo­val ide­ál­ní si­mu­la­ci fi­rem­ních pod­mí­nek. Ne­zisko­vý pro­jekt má své vý­hody – pra­cu­je­te na ně­čem, co se re­ál­ně po­u­ži­je, pro­jekt mů­že­te ří­dit, máte k ruce tým ko­le­gů.

Stá­že #

Ně­kte­ré fir­my vy­pi­su­jí stá­že (an­g­lic­ky in­tern­ship), ale není jich mno­ho. Často jsou jen pro stu­den­ty VŠ, pro­to­že fir­mu ne­na­pad­ne, že by se na ně mohl hlá­sit i ně­kdo jiný. Mnohdy se také po­da­ří na­pl­nit stá­že přes zná­mosti nebo part­ner­ství se ško­la­mi, tak­že není dů­vod je ve­řej­ně in­ze­ro­vat.

Stáž při­tom může být dob­rá pří­le­ži­tost, jak za­čít bez zku­še­ností. Fir­ma tě za­učí do jed­no­du­chých úko­lů a po čase se roz­hod­ne, jestli tě chtějí vzít. A často chtějí, když už do tebe in­ves­to­va­li ně­jaký ten čas. I kdy­by to ne­vy­šlo, je z toho aspoň pra­xe, zku­še­nost, bri­gá­da na léto.

Po­kud stu­du­ješ, máš k dis­po­zici ná­stěn­ky, po­ra­den­ská cen­t­ra, pra­cov­ní ve­letrhy, webo­vé strán­ky stu­dent­ských spol­ků, webo­vé strán­ky aj. pre­zen­ta­ce vý­zkum­ných pra­cov­ních sku­pin, spo­lu­žá­ky, cvi­čící, před­ná­še­jící…

Ostat­ním zbý­vá aser­ti­vi­ta. Od­mítli tě v ně­jaké fir­mě, pro­to­že hle­da­jí ně­ko­ho zku­še­něj­ší­ho? Ze­ptej se jich na stáž. Líbí se ti ně­jaká fir­ma? Na­piš jim a ze­ptej se na stáž. Vý­znam­nou roli hra­je také ne­twor­king. Choď na sra­zy a kon­fe­ren­ce, tam se ak­tiv­ně druž a — ptej se na stáž.

Petr Messner

Už jsem vi­děl stá­že do­ho­ze­né přes bra­tran­ce, kli­en­ty, ple­sy, spo­lu­jízdu. Na­jed­nou jsi kon­krét­ní člo­věk a po­kud vy­pa­dáš in­te­li­gent­ně, fir­ma si řek­ne: „Proč ne?“

Po­zor na ne­pla­ce­né stá­že. Je na tobě si vy­hod­no­tit, zda se ti stáž bez od­mě­ny ve tvé si­tu­a­ci vy­platí a zda si to vů­bec mů­žeš do­vo­lit. Ač je mož­né se s ne­pla­ce­nými stá­žemi se­tkat běž­ně u nás i v za­hra­ničí, je to věc na hra­nici zá­ko­na i eti­ky. Pod­le čes­ké­ho prá­va není ne­pla­ce­ná stáž jed­no­znač­ně pro­ti­zá­kon­ná, ale exis­tu­je šan­ce, že v pří­padě kon­t­ro­ly ze stra­ny in­spek­to­rá­tu může být ta­ko­vá pra­xe vy­hod­no­ce­na jako ne­le­gál­ní práce.

Přímo na ju­ni­or.guru na­jdeš na­bíd­ky práce vý­hrad­ně pro ju­ni­o­ry. Zrov­na dnes jsou mezi nimi i ně­jaké stá­že:

Práce pro vel­kou fir­mu #

Vel­ké fir­my a in­sti­tu­ce jsou v lep­ší po­zici, aby mohly za­měst­ná­vat za­čá­teč­ní­ky. Práce pro ně má své vý­hody:

  • Bý­va­jí ochot­né pla­tit víc než men­ší fir­my.
  • V me­zi­ná­rod­ních fir­mách pra­cu­ješ s lid­mi růz­ných ja­zy­ků a kul­tur. Čeká tě mo­der­ní a pro­fe­si­o­nál­ní wor­k­pla­ce.
  • V ši­ro­kých tý­mech se mů­žeš spe­ci­a­li­zo­vat na ur­či­tou věc, pra­co­vat na té­matu do hloub­ky.
  • Ka­ri­ér­ní růst je zor­ga­ni­zo­va­ný a tvůj po­stup mo­hou ur­čo­vat jas­ná pra­vi­dla, ne pouze roz­mar šéfa.
  • Mů­žeš mít k dis­po­zici draž­ší služ­by a ná­stro­je. Mů­žeš mít vět­ší mož­nosti ces­to­vat za fi­rem­ní pe­ní­ze, např. na kon­fe­ren­ce.

Mají více pe­něz a ne­bý­vá pro ně pro­blém je in­ves­to­vat. Ovšem jen po­kud mají po­cit, že je daná věc dob­rý ná­pad, a ob­čas je bo­hu­žel vel­mi těž­ké kor­po­ra­ci o ta­ko­vých dob­rých ná­pa­dech pře­svěd­čit. Pre­fe­ru­je své za­je­té ko­leje. Mezi dal­ší ne­vý­hody pat­ří:

  • Mno­ho věcí pře­de­pi­su­je struk­tura a pro­ce­sy, na je­jichž po­dobu máš mi­ni­mál­ní vliv.
  • Upřed­nost­ňo­vá­ny jsou star­ší tech­no­lo­gie, kte­ré má fir­ma roky odzkou­še­né a všich­ni s nimi umí. Ke zkou­še­ní no­vých moc vůle ne­bý­vá.
  • Me­zi­ná­rod­ní fir­my musí spl­ňo­vat ši­ro­kou škálu zá­konů a re­gu­la­cí. Z toho ply­nou ome­ze­ní a kom­pli­ka­ce. Jed­no­du­ché věci často nel­ze dě­lat jed­no­duše.
  • Mů­žeš si při­pa­dat jako kap­ka v moři, čís­lo v kar­to­té­ce. Uži­tek tvé práce může pů­so­bit vzdá­le­ně.
  • U me­zi­ná­rod­ních fi­rem je ze zřej­mých dů­vo­dů zce­la ne­po­stra­da­tel­ná ko­mu­ni­ka­tiv­ní úro­veň an­g­lič­ti­ny.

Za­jí­ma­vě kor­po­ra­ce ro­ze­bí­rá Lukáš Linhart v před­náš­ce o své ka­ri­é­ře nebo Dan Luu v člán­ku Big com­pa­nies v. startu­ps. Opro­ti obec­nému pře­svěd­če­ní ne­musí být vel­ká fir­ma nut­ně bez za­jí­ma­vé práce nebo di­vo­kých změn. Vnitř­ní re­or­ga­ni­za­ce nebo změ­ny kor­po­rát­ní po­li­ti­ky umí při­nést stej­ný stres jako je ten, kte­rý ti bu­dou sli­bo­vat ve startu­pech.

V men­ších fir­mách je méně struk­tu­ry, méně re­gu­la­ce, méně pro­ce­sů, máš v nich vět­ší vliv na cel­ko­vé pro­středí. Věci se tak dě­la­jí snad­něji a mož­ná i roz­ho­du­jí snad­něji. Stej­ně tak má ale tvůj šéf vět­ší moc a tvůj ka­ri­ér­ní růst bude pro­bí­hat čis­tě ne­for­mál­ně, na zá­kladě po­ci­tů a vy­jed­ná­vá­ní. Čas­těji se také se­tkáš s kul­tu­rou za­tuchlé­ho čes­ké­ho ryb­níč­ku.

Lukáš Linhart

Pro­ces je ko­lek­tiv­ní do­hoda, jak se něco bude dě­lat. Roz­díl mezi zlým pro­ce­sem a po­zi­tiv­ní do­ho­dou je jen v tom, jak moc je mů­žeš ovliv­nit.

Ne­nech se ale pří­liš unést zo­bec­ně­ními, kte­ré jsou v této ka­pi­to­le. Roz­dí­ly mezi kon­krét­ními fir­ma­mi (např. Red Hat ver­sus Oracle), nebo i mezi kon­krét­ními in­ter­ními týmy v rám­ci téže kor­po­ra­ce, mo­hou být vět­ší, než výše po­psa­né obec­né roz­dí­ly mezi kor­po­ra­cemi a ma­lými fir­ma­mi. Vždy si zjis­ti, jaké pod­mín­ky jsou v prá­vě v tom týmu, do ja­ké­ho se chys­táš na­stou­pit.

Dan Luu

Roz­dí­ly mezi jed­not­li­vými ma­na­že­ry a týmy v jed­né fir­mě mo­hou snad­no být vět­ší než roz­dí­ly mezi sa­mot­nými fir­ma­mi.

Práce pro star­tup #

Star­tup je fir­ma, je­jímž cí­lem je na­jít ně­jaký nový pro­dukt, kte­rý by vy­dě­lá­val pe­ní­ze a je mož­né jej s re­la­tiv­ně ma­lým úsi­lím roz­jet ve vel­kém („šká­lu­je to“). Startu­py za­čí­na­jí ná­pa­dem, ale po­tom hle­da­jí a klič­ku­jí na trhu, do­kud ne­na­ra­zí na něco, co oprav­du vy­dě­lá­vá pe­ní­ze. A pře­de­vším, úspěš­ný star­tup musí růst jako ote­sá­nek. Na roz­díl od běž­né fir­my je star­tup do­čas­ným pro­jek­tem — buď­to se chce stát kor­po­ra­cí, nebo jej jed­nou ně­jaká koupí. Po­kud ti ně­kdo ve startu­pu na­bí­zí práci, po­čí­tej tedy s ná­sle­du­jí­cím:

  • Ne­bude mít to­lik pe­něz jako vět­ší fir­my. Bude se to sna­žit kom­pen­zo­vat skr­ze be­ne­fi­ty (mo­der­ní pra­cov­ní pro­středí, ne­o­me­ze­né do­vo­le­né, pruž­nou pra­cov­ní dobu) nebo na­bíd­nu­tím po­dí­lu ve fir­mě.
  • Všech­no se bude v čase stále mě­nit. V březnu vás bude pět, v září pa­de­sát a s kon­cem roku může fir­ma za­nik­nout. V zá­vis­losti s tím se mění i všech­na roz­hod­nu­tí a pra­vi­dla.
  • Na za­čát­ku jde často o malý ne­for­mál­ní ko­lek­tiv s plo­chou or­ga­ni­zač­ní struk­tu­rou. Ni­kdo si na nic ne­hra­je, všich­ni jsou na jed­né lodi a chtějí změ­nit svět. Čím méně lidí ve fir­mě je, tím vět­ší máš vliv, ale i zod­po­věd­nost.
  • Za za­čát­ku musí kaž­dý dě­lat tak tro­chu všech­no. Není pro­s­tor pro spe­ci­a­li­za­ci ani vel­ké pun­tič­kář­ství. Ne­bý­vá čas na za­u­čo­vá­ní ju­ni­orů. Hodí tě do vody a plav.
  • Dej si vel­ký po­zor na kul­turu a rov­no­váhu mezi pra­cí a ži­vo­tem (an­g­lic­ky work–life ba­lan­ce). Ně­kdy se před­po­klá­dá, že star­tup zna­me­ná makat 16h den­ně. Ve vý­ji­meč­ných pří­pa­dech může být na­sa­ze­ní po­tře­ba, ale dlou­ho­do­bě je to na­prosto zcest­ná prak­ti­ka ve­dou­cí ako­rát k vy­čer­pá­ní a vy­ho­ře­ní.
  • Pra­co­vat ve startu­pu může být „cool“ nebo tak aspoň vy­pa­dat. Lidé startu­pům a je­jich pro­duk­tům fan­dí, může to v tobě vy­vo­lá­vat hr­dost, ra­dost z práce. Máš po­cit, že jsi sou­částí ně­čeho dů­le­ži­té­ho, že mě­níš svět.

Star­tup jed­nou skon­čí, a to pře­de­vším po­kud má in­ves­to­ry. In­ves­to­ři dá­va­jí fir­mě pe­ní­ze pro­to, že je chtějí zhod­no­tit. To lze udě­lat jen úspě­chem fir­my a je­jím vstu­pem na bur­zu, nebo pro­de­jem vět­ší fir­mě. Po­kud star­tup ne­mí­ří ani k jed­no­mu, bu­dou in­ves­to­ři tla­čit na to, aby se cho­val agre­siv­něji, nebo to za­ba­lil. Není pro ně za­jí­ma­vé ži­vit běž­nou fir­mu, tzn. tu, která si na sebe vy­dě­lá, ros­te po­ma­lu a má pro­s­tor se cho­vat roz­váž­ně a ohle­du­pl­ně. De­vět z de­se­ti startu­pů zkra­chu­je, a ten de­sá­tý musí in­ves­to­rům vy­dě­lat na ostat­ní a ještě něco při­dat jako zisk.

S tím sou­visí i kom­pen­za­ce niž­ší mzdy v po­do­bě ak­cií nebo opcí. Před­sta­va, že máš svůj po­díl na úspě­chu fir­my, a že hod­no­tu ak­cií mů­žeš přímo ovliv­nit svou pra­cí, zní jako skvě­lá pří­le­ži­tost i mo­ti­va­ce. Sku­teč­nost je ale znač­ně slo­ži­těj­ší. Ne­u­pí­nej se pří­liš na to, že si za svůj po­díl jed­nou po­ří­díš jach­tu v Ka­ri­bi­ku. Ber to spíš tak, že máš „lís­tek v lo­te­rii“. An­gaž­má ve startu­pu si uži­ješ hlav­ně po­kud vě­říš jeho misi. Po­tom ti to bude stát za to i přes­to­že to na­ko­nec ne­vy­jde.

Startu­py jsou dnes vel­ký fe­no­mén, a to pře­de­vším v USA. Ame­ric­ké Si­li­con Valley je pro pro­gra­má­to­ry to­též, co Holly­wo­od pro tvůr­ce fil­mů. Po­kud tě téma za­jí­má víc, mů­žeš sle­do­vat čes­ký ma­ga­zín CzechCrunch nebo jeho ame­ric­kou před­lo­hu, TechCrunch. I vel­ká část výše zmi­ňo­va­né před­nášky Lukáše Linhar­ta je o tom, jak pro­šel startu­pem od prv­ní­ho za­měst­nan­ce až po akvi­zici vel­kou fir­mou.

Dan Luu

Vel­ké fir­my mají ur­či­tý druh pro­blé­mů, kte­ré se ne­vy­sky­tu­jí ve startu­pech, a startu­py zase mají své vlast­ní pro­blémy, kte­ré ne­na­jdeš v kor­po­ra­ci. Je na tobě, jaký kom­pro­mis ti vy­ho­vu­je, a kte­rý druh pro­blé­mů chceš ře­šit.

Práce na vol­né noze #

Pod­ni­ká­ní je z po­cho­pi­tel­ných dů­vo­dů opo­mí­je­nou mož­ností, jak za­čít v IT. Nej­e­fek­tiv­něj­ším způ­so­bem, jak bě­hem prv­ních 1-2 let na­brat zku­še­nosti, je jít do kla­sic­ké­ho za­měst­ná­ní ve střed­ní nebo vět­ší fir­mě. Ne kaž­dému ale něco ta­ko­vé­ho za­pad­ne do jeho ži­vot­ní si­tu­a­ce. Po­kud bu­deš u ně­kte­ré z ná­sle­du­jí­cích otá­zek při­ky­vo­vat, sto­jí za zvá­že­ní, zda by pro tebe ne­by­la živ­nost vhod­něj­ší vol­bou:

  • Hle­dáš jed­no­rá­zo­vé při­vý­děl­ky? Ne­da­ří se ti na­jít za­měst­ná­ní na čás­teč­ný úva­zek? Např. při stu­diu na VŠ, péči o dítě nebo při ji­ném za­měst­ná­ní?
  • Byd­líš mimo vel­ká měs­ta, kde se stá­lé za­měst­ná­ní v IT hledá ob­tíž­ně? Pra­ha nebo Brno na­bí­zí jiné pří­le­ži­tosti než Šluk­nov­sko či Je­se­nic­ko.
  • Ně­jaké pod­ni­ká­ní nebo po­kusy o něj už máš za se­bou a víš co OSVČ ob­náší? Umíš se otá­čet, ko­mu­ni­ko­vat, zvlá­dáš sa­mo­stat­nost, sa­mo­vzdě­lá­vá­ní?
  • Ne­tlačí tě fi­nan­ce a ne­bude va­dit, když bě­hem prv­ních mě­síců vy­dě­láš např. jen pár ti­síc? Máš vel­ký „so­ci­ál­ní ka­pi­tál“, ze kte­ré­ho mů­žeš čer­pat za­káz­ky?
Vuyisile Ndlovu

Uvě­do­mil jsem si, že nej­spíš ni­kdy ne­budu mít kla­sic­ké za­měst­ná­ní. V mém oko­lí není po mých schop­nos­tech po­ptáv­ka. Práci se­že­nu je­dině na dál­ku, jako kon­trak­tor.

Práci na dál­ku nebo pruž­nou pra­cov­ní dobu dnes fir­my na­bí­zejí i jako be­ne­fit v rám­ci běž­né­ho za­měst­na­nec­ké­ho po­mě­ru. Po­kud se ti ovšem ta­ko­vou práci dlou­ho ne­da­ří na­jít a zá­ro­veň je to pro tebe je­diná mož­nost, jak za­čít, může být vol­ná noha způ­so­bem, jak si tyto pod­mín­ky za­ří­dit.

Než ovšem vy­ra­zíš na živ­nos­ten­ský úřad, je dob­ré si nejdří­ve ujas­nit, co se pra­cí na vol­né noze přes­ně myslí. Na čes­kém IT trhu se jako OSVČ ty­pic­ky po­hy­bu­ješ ně­kde mezi tě­mi­to dvěma způ­so­by pod­ni­ká­ní:

  • Fre­e­lan­cer, nebo také ne­zá­vislý pro­fe­si­o­nál, umí ně­ja­kou věc vel­mi dob­ře a ne­chá­vá se na ni na­jí­mat od mno­ha růz­ných kli­en­tů. Ti mo­hou být dlou­ho­dobí, ale vztah mezi ním a fir­mou je spíše do­da­va­tel­ský. Je v pod­statě jed­no­člen­nou agen­tu­rou. Bu­du­je si vlast­ní znač­ku a re­pu­ta­ci, měl by se sna­žit být vi­dět. Může pra­co­vat kdy chce a od­kud chce, ale jako kaž­dá svo­boda, i tato s se­bou nese vel­kou zod­po­věd­nost. Kro­mě své pro­fe­se musí umět být i sám sobě šéfem, asi­s­ten­tem, účet­ním, mar­ke­té­rem a ob­choďá­kem, nebo by měl vy­dě­lat dost na to, aby si ale­spoň na něco z toho ně­ko­ho na­jal. A měl by se na­u­čit i dob­ře od­dě­lo­vat pra­cov­ní ži­vot od sou­kro­mé­ho, aby při tom všem brzy ne­vy­ho­řel.
  • Kon­trak­tor má prak­tic­ky jen dlou­ho­dobé kli­en­ty a jeho vztah s fir­mou při­po­mí­ná vztah za­měst­na­nec­ký. Říká se, že „dělá na IČO“. Be­ne­fi­ty ani zá­ruky kla­sic­ké­ho za­měst­na­nec­ké­ho po­mě­ru nemá, ri­zi­ka a ná­klady si musí při­po­čí­tat do své saz­by. Je to žold­néř, kte­rý si musí umět věci spo­čí­tat, na­šet­řit si zá­lož­ní pe­ní­ze, uza­ví­rat s fir­ma­mi obou­stran­ně vý­hod­né do­hody. Kro­mě toho se ale způ­sob práce kon­trak­to­ra vět­ši­nou zá­sad­ně ne­liší od toho, jak svůj den trá­ví za­měst­na­nec.

O ná­stra­hách práce „na IČO“ je tady celá dal­ší ka­pi­to­la. Po­kud tě láká „fre­e­lan­cing“, roz­hod­ně si ji pře­čti, ale na­víc si pro­jdi i ná­sle­du­jící tipy:

  • Než do toho pů­jdeš na­pl­no, mů­žeš si „něco jako práci na vol­né noze“ nejdří­ve vy­zkou­šet, a to v po­do­bě tzv. pří­le­ži­tost­né čin­nosti.
  • Fir­my out­sour­cu­jí spous­tu úko­lů, ale ne­bu­dou je chtít svě­řit ama­té­ro­vi. Ujas­ni si, jaké jsou tvé před­nosti a jak hod­láš kli­en­tům kom­pen­zo­vat své ne­do­stat­ky (např. níz­kou ce­nou). Vy­tvoř si port­fo­lio, kde to fir­mám „vy­svět­líš“. Za­čni s jed­no­du­chými, jas­ně za­da­nými a ohra­ni­če­nými úko­ly, kte­ré zvlád­neš vy­pra­co­vat. Ne­snaž se dě­lat všech­no (např. weby, nebo i fron­te­nd jsou pří­liš ši­ro­ká za­mě­ře­ní). Vy­ber si směr, kte­rým se chceš vy­dat a na kte­rý se bu­deš spe­ci­a­li­zo­vat (např. kó­do­vá­ní news­let­terů). Za­čni ma­lými krůč­ky, pro­pra­co­vá­vej se k vět­ším úko­lům a s nimi i k se­be­dů­vě­ře, která ti po­může od­had­nout, do čeho se zvlád­neš pus­tit a ko­lik si za to máš říct.
  • Po­ptáv­ky ne­při­jdou samy. Je vel­ká prav­dě­po­dob­nost, že ni­kdo za­tím ani neví, že vů­bec exis­tu­ješ a něco na­bí­zíš. Zkus si na in­ter­ne­tu na­jít vhod­né fir­my a na­psat jim e-mail s na­bíd­kou svých slu­žeb, účast­ni se sra­zů ne­zá­vis­lých pro­fe­si­o­nálů, pro­chá­zej různá in­ter­ne­to­vá tr­žiště s po­ptáv­ka­mi. V Čes­ku má jis­tou tra­dici fó­rum Web­trh, ale exis­tu­je toho spous­ta (abe­ced­ně): fi­verr.com, fre­e­lan­ce.cz, fre­e­lan­cer.com, guru.com, na­vol­ne­no­ze.cz, pe­o­ple­per­hour.com, top­co­der.com, toptal.com, upwork.com… Při­prav se na to, že mu­síš kaž­dý mě­síc pla­tit zá­lo­hy na po­jiš­tě­ní (mi­ni­mál­ně ko­lem 5 000 Kč mě­síč­ně), ať už něco vy­dě­láš, nebo ne.
  • Žád­ný se­ni­or ne­bude mít v po­pisu práce se ti vě­no­vat a roz­ví­jet tě, po­kud bu­deš vů­bec dě­lat v týmu. In­ten­ziv­ní sa­mo­stu­dium a vy­pra­co­vá­vá­ní za­ká­zek bu­dou zřej­mě je­di­nými způ­so­by, ja­kými se bu­deš učit. Po­kud na to vy­dě­láš, mů­žeš si pla­tit men­to­ra. Po­čí­tej s tím, že ze za­čát­ku bu­deš moci kli­en­to­vi účto­vat jen zlo­mek ho­din, než ko­lik jich re­ál­ně nad úko­lem strá­víš. Ne­boj se ale s na­by­tými zku­še­nostmi ten­to po­měr vy­lep­šo­vat. Chy­bě­jící tým kom­pen­zuj v cowor­kin­gu, účastí v pro­fes­ní ko­mu­ni­tě, na sra­zech nebo on­line.

Dal­ší rady ohled­ně roz­jíž­dě­ní vlast­ní­ho pod­ni­ká­ní jsou nad rá­mec této pří­ruč­ky. Ná­sle­du­jící od­ka­zy by ti nicmé­ně měly uká­zat ces­tu k tomu hlav­nímu, co se může do star­tu ho­dit. Hod­ně štěstí!

Pří­pra­va #

Jak bylo už zmí­ně­no, ne­če­kej pří­liš dlou­ho. Zkou­šej to, i když si mys­líš, že na to ne­máš. Uč se v prů­běhu na zá­kladě toho, co zjis­tíš na po­ho­vo­rech. Spe­ci­ál­ně po­kud jsi žena, buď až „drzá“. Muži jdou na po­ho­vor i po­kud mají po­cit, že mají po­lo­vinu zna­lostí. Žena se často ne­od­vá­ží, do­kud ne­vě­ří, že má 120 % po­ža­do­va­né­ho. Ten­to pro­blém se na­zý­vá con­fi­den­ce gap, ale ko­ře­ny má nej­spíš hlou­běji než jen v ma­lém se­be­vě­do­mí.

Ne­pod­ce­ňuj se, v in­ze­rá­tech je ide­ál, kte­rý ti má spíše uká­zat kam po­zice smě­řu­je. Mnohdy ani sama fir­ma nemá úpl­ně jas­no v tom, koho přes­ně chce, a roz­ho­du­je se až o kon­krét­ních li­dech. Jestliže je v in­ze­rá­tu něco, co tou­žíš jed­nou dě­lat, zkus to i přesto, že to ještě ne­u­míš.

Sou­vi­se­jící pří­ruč­ky #

Tvo­je po­ža­dav­ky #

Po­kud hle­dáš ve vel­kém městě, kde je na­bí­dek více, při­prav si se­znam kon­krét­ních věcí, kte­ré jsou pro tebe dů­le­ži­té. Ten si u kaž­dé na­bíd­ky od­škr­tá­vej. Může to být tře­ba že chceš:

Co­ko­liv z toho pro tebe může být zá­sad­ní. Je dob­ré si v tom do­předu udě­lat po­řá­dek a pak upřed­nost­nit ty na­bíd­ky, kte­ré to spl­ňu­jí. Ne­hle­dej na­sle­po „něco“. Ze svých po­ža­dav­ků ne­sle­vuj, ra­ději obe­jdi více po­ho­vorů.

Se­znam udě­lej pod­le sebe. Ne­trap se tím, co chtějí ostat­ní — kaž­dý je v jiné si­tu­a­ci, kaž­dé­ho mo­ti­vu­je něco ji­né­ho. Tvo­je pri­o­ri­ty jsou tvo­je a jsou dů­le­ži­té.

In­for­ma­ce o fir­mě #

Než fir­mě na­pí­šeš, něco si o ní zjis­ti. Vy­hle­dej si fir­mu na in­ter­ne­tu, zkus po­cho­pit její pro­dukt, kul­turu, apod. Lidé na po­ho­vo­rech často zjiš­ťu­jí, jestli o fir­mě něco víš, a kro­mě toho ti to po­může i s vlast­ními do­ta­zy. Po­kud fir­ma po­řá­dá ně­jaké své akce, mů­žeš část své­ho prů­zkumu pro­vést i tam.

Zjis­ti si zá­ku­lis­ní in­for­ma­ce. Ty nej­za­jí­ma­věj­ší věci z lidí vy­táh­neš u piva, ale i na in­ter­ne­tu lze lec­cos na­jít. Exis­tu­jí weby jako At­moskop nebo Glassdo­or, kde si mů­žeš pře­číst hod­no­ce­ní fi­rem na­psa­né bý­va­lými a sou­čas­nými za­měst­nan­ci. Mů­žeš na­ra­zit na red flags, sig­nály, že fir­ma, do kte­ré se sna­žíš do­stat, není tak úpl­ně v po­řád­ku. Nebo ti to může po­mo­ci ale­spoň při­pra­vit si za­jí­ma­vé do­ta­zy, kte­ré mů­žeš po­lo­žit bě­hem po­ho­vo­ru.

Za­pi­suj si úspě­chy #

Jed­na z věcí, kte­ré chceš uká­zat po­ten­ci­ál­nímu nebo stá­va­jí­címu za­měst­na­va­teli je, že se umíš učit a zlep­šo­vat. A chceš to ostat­ně uká­zat i sobě, po­může ti to bo­jo­vat s ne­do­sta­teč­ným se­be­vě­do­mím („Im­postor syn­drom“). Jak na to? Dě­lej si po­znám­ky o na­u­če­ných vě­do­mos­tech. Vždy, když se k se­zna­mu vrá­tíš, po­může ti to uvě­do­mit si, jak dlou­hou ces­tu máš za se­bou a ko­lik no­vých skvě­lých věcí umíš od po­sled­ně.

Veď si se­znam svých pro­jek­tů na osob­ní strán­ce, na Lin­ke­dIn pro­fi­lu, nebo na Gi­tHubu. Mož­ná se bu­deš za svůj nej­star­ší kód sty­dět, ale to je nor­mál­ní. Aspoň jde vi­dět tvůj po­sun! Pro­fe­si­o­nál­ní pro­gra­má­to­ři se stále učí nové věci a tak je běž­né, že se sty­dí i za to, co na­psa­li před pár mě­síci, na­tož před lety. Evi­duj svo­je před­nášky a člán­ky. Po­kud o tvé práci ně­kdo na­píše něco po­chval­né­ho (na so­ci­ál­ních sí­tích, na Lin­ke­dIn, do e-mai­lu), po­zna­me­nej si to a klid­ně si ulož i sní­mek ob­ra­zov­ky. Na osob­ní strán­ce to mů­žeš vy­u­žít do se­zna­mu re­fe­ren­cí (an­g­lic­ky tes­ti­mo­ni­a­ls).

Nejen že se ta­ko­vými věcmi dob­ře chlu­bí na po­ho­vo­ru nebo při po­ku­su o zvý­še­ní mzdy, ale i pro tebe to bude hezká při­po­mín­ka úspě­chů, kte­ré máš za se­bou.

Kde hle­dat #

Pra­cov­ní por­tály #

Pra­cov­ní por­tály (an­g­lic­ky job bo­ard) jsou „ná­stěn­ky“ s na­bíd­ka­mi práce. Je to asi nej­pří­mo­ča­řej­ší způ­sob, jak hle­dat práci.

Jed­nou z ne­vý­hod je, že na­bíd­ky na por­tá­lech si může pře­číst kaž­dý a vy­sta­vu­ješ se tak vět­ší kon­ku­ren­ci na po­ho­vo­ru. Na ame­ric­kém trhu na in­ze­rát od­po­ví i stov­ky ucha­zečů a je vel­mi ob­tíž­né mezi nimi vy­nik­nout. V Čes­ku ten­to pro­blém tak žha­vý není, čís­la ucha­zečů jsou zříd­kakdy v de­sít­kách. Prak­tic­ky kaž­dý se ča­sem ně­kde pro­sadí.

Vět­ší pro­blém je tedy spíš s hle­dá­ním na­bí­dek vhod­ných zrov­na pro tebe. Mno­hé por­tály umož­ňu­jí fil­tro­vat pod­le mís­ta kan­ce­lá­ře nebo pro­gra­mo­va­cí­ho ja­zy­ka, ale s rozřa­ze­ním na­bí­dek na se­ni­or­ní a ju­ni­or­ní už je to hor­ší.

Sebastián Ramírez

Na­ra­zil jsem na pra­cov­ní na­bíd­ku, která vy­ža­do­va­la více než 4 roky zku­še­ností s FastA­PI. Ne­mo­hl bych se při­hlá­sit, pro­to­že jsem FastA­PI vy­tvo­řil jen před 1,5 rokem.

Za­čá­teč­níci vět­ši­nou na kon­krét­ní tech­no­li­gii nel­pí a rádi se za­učí v čem­ko­liv, tak­že fil­tro­vá­ní pod­le pro­gra­mo­va­cích ja­zy­ků vy­u­ži­jí jen ome­ze­ně. Fil­tr na ju­ni­or­ní na­bíd­ky by oce­ni­li, ale je má­lo­kde. I tam, kde ta­ko­vý fil­tr je, ne­fun­gu­je pod­le oče­ká­vá­ní. Buď vy­sko­čí bri­gá­dy pro stu­den­ty, nebo vý­sled­ky za­hr­nu­jí spous­tu na­bí­dek, kte­ré ve sku­teč­nosti vů­bec ju­ni­or­ní nejsou.

Např. ama­tér­ská ana­lý­za dat z Lin­ke­dIn od­ha­li­la, že jen 26 % tam­ních na­bí­dek práce ozna­če­ných jako en­t­ry le­vel je oprav­du pro za­čá­teč­ní­ky. Jis­tě, slo­vo ju­ni­or vní­má kaž­dý ji­nak, ale ně­kte­ré na­bíd­ky po­ža­du­jí do­kon­ce víc než 12 let zku­še­ností! Tato pra­xe je před­mě­tem kri­ti­ky, údi­vů i vti­pů, ale v do­hled­né době se asi ne­změ­ní.

yablko

Pra­cov­né po­nuky sú šľahnu­té! Ja ne­viem po­lo­vicu vecí, čo chcú od ju­ni­o­ra. A ich se­ni­ori tiež nie.

Na­bíd­ky práce na ju­ni­or.guru#

Přímo na ju­ni­or.guru také na­jdeš pra­cov­ní por­tál, ale s na­bíd­ka­mi jen a pouze pro ju­ni­o­ry. Jiné zde in­ze­ro­vat ani nel­ze. Na­víc se kaž­dý den spouští ro­bot, kte­rý se roz­hlí­ží i po na­bíd­kách z dal­ších zdro­jů. Poté je fil­tru­je na zá­kladě přís­ných pra­vi­del a ne­chá jen ty, o ni­chž usoudí, že jsou oprav­du pro za­čá­teč­ní­ky:

Ná­bo­rá­ři #

Exis­tu­jí dva dru­hy ná­bo­rá­řů (an­g­lic­ky recru­i­ter):

  • Pra­cu­jí přímo pro kon­krét­ní fir­mu, zpra­vi­dla vel­kou, a hle­da­jí na trhu lidi jen do ní. Mů­žeš se s nimi se­tkat na stán­cích fi­rem na kon­fe­ren­cích či pra­cov­ních ve­letr­zích. Také jsou to oni, kdo s te­bou řeší při­jí­ma­cí po­ho­vor, když se vel­ké fir­mě ozveš na na­bíd­ku práce. Na­ve­nek je re­pre­zen­tu­jí „ka­ri­ér­ní por­tály“. Pří­klady: Red Hat, ČSOB
  • Pra­cu­jí sa­mo­stat­ně pro více fi­rem, hle­da­jí kan­di­dá­ty a sna­ží se je umís­tit. Na­jí­ma­jí si je fir­my, kte­ré ne­ma­jí ná­bo­rá­ře vlast­ní. Je­jich od­mě­na je zpra­vi­dla vý­ko­no­vá, tzn. že do­stá­va­jí pro­vi­zi až v pří­padě, že se jim po­da­ří umís­tit kan­di­dá­ta. Pro­vi­zi vy­plácí fir­ma, a to ve výši ně­ko­li­ka mě­síč­ních mezd kan­di­dá­ta. Pří­klady: dre­am­BIG, Three Que­e­ns

Vý­ho­dou fi­rem­ních ná­bo­rá­řů je, že zna­jí spo­leč­nost do hloub­ky a jsou schop­ni ti sto­pro­cent­ně od­po­vě­dět na všech­ny do­ta­zy. Bu­dou ale v od­po­vě­dích há­jit hlav­ně zá­jmy za­měst­na­va­tele. Sa­mo­stat­ně ope­ru­jící recru­i­te­ři jsou zase ne­stran­ní. Mo­hou ti dát na vý­běr z více spo­leč­ností, kte­ré za­stu­pu­jí, a pre­zen­to­vat ti je­jich pro a pro­ti. Na de­tail­ní do­ta­zy jsou ovšem schop­ni od­po­ví­dat jen ome­ze­ně.

Sa­mo­stat­ně ope­ru­jící recru­i­te­ři ti mo­hou po­mo­ci se­hnat práci, a to z tvé­ho po­hledu za­dar­mo, pro­to­že je za­platí fir­ma. Pro­blém je v tom, že pro fir­mu je za­měst­ná­ní ju­ni­o­ra už tak dost vel­ký vý­daj. I když je to lev­né z hle­dis­ka mzdy, fir­ma tě musí všech­no učit a vě­no­vat se ti. Jako ju­ni­or nejsi zrov­na atrak­tiv­ní „ba­lí­ček“ na trhu a když se k tomu při­dá ještě po­tře­ba vy­pla­tit pro­vi­zi ná­bo­rá­řům, do­kon­ce ti to může sní­žit šan­ce na při­je­tí. Fir­ma, která by tě klid­ně vza­la na­přímo, tě může od­mít­nout, po­kud tě do­ha­zu­je ex­ter­ní recru­i­ter. Zá­ro­veň tvá níz­ká star­tov­ní mzda zna­me­ná, že recru­i­te­ři si ne­při­jdou na za­jí­ma­vou od­mě­nu (na roz­díl od toho, kdy­by svůj čas vě­no­va­li umis­ťo­vá­ní zku­še­něj­ších pro­gra­má­torů s je­jich as­t­ro­no­mic­kými mzda­mi).

Pro­fi­ly #

Kro­mě pro­chá­ze­ní na­bí­dek práce si mů­žeš vy­tvo­řit pro­fil, na zá­kladě kte­ré­ho tě mo­hou fir­my na­jít samy. Přes­něji, mo­hou tě na­jít recru­i­te­ři.

Zá­kla­dem pro­fi­lu je ži­vo­to­pis. Účet na Lin­ke­dIn nebo osob­ní strán­ky by tedy šlo za ta­ko­vý „pro­fil kan­di­dá­ta“ po­va­žo­vat, ale ten vět­ši­nou bývá obo­ha­cen ještě o dal­ší, zpra­vi­dla ne­ve­řej­né in­for­ma­ce, kte­ré po­má­ha­jí ná­bo­rá­řům v ori­en­ta­ci. Mo­hou to být vý­sled­ky testů tvých zna­lostí, po­drob­něj­ší in­for­ma­ce o tvých mzdo­vých před­sta­vách nebo po­pis ide­ál­ní hle­da­né po­zice z po­hledu kan­di­dá­ta. Pro­fil si mů­žeš vy­tvo­řit na kaž­dém dru­hém webu, kte­rý se za­bý­vá na­bíd­kou a po­ptáv­kou práce. Exis­tu­jí ale i služ­by spe­ci­a­li­zo­va­né jen na pro­fi­ly, např. Techlo­op.

Kro­mě ta­ko­vých­to struk­tu­ro­va­ných pro­fi­lů se mů­žeš na­bí­zet také vol­ně v pro­gra­má­tor­ské ko­mu­ni­tě. Zá­kla­dem je ne­twor­king, ale lze vy­u­žít i sílu so­ci­ál­ních sítí. Pří­spěv­ky o tom, že hle­dáš práci, mů­žeš zve­řej­nit na mís­tech, kde se sdru­žu­jí pro­gra­má­to­ři, např. ve Fa­ce­boo­ko­vé sku­pině o ja­zy­ce Py­thon. Upřím­ně po­piš co umíš a co hle­dáš. Kon­krét­ně v pří­padě Fa­ce­boo­ku si dej ale po­zor na to, že sou­kro­mé zprá­vy od lidí, kte­ré ne­máš v přá­te­lích, ti spad­nou do „žá­dostí o zprá­vy“. Mů­žeš tak mi­nout váž­ně mí­ně­né na­bíd­ky práce za­sla­né jako re­ak­ce na tvůj pří­spě­vek.

Oslo­vo­vá­ní fi­rem #

Ne­nech se od­ra­dit tím, že fir­ma ne­in­ze­ru­je pra­cov­ní na­bíd­ky nebo že mezi je­jími na­bíd­ka­mi ne­na­jdeš něco pro sebe. Ne­boj se fir­my na­přímo oslo­vo­vat a ptát se jich, jestli by v nich ne­by­la pří­le­ži­tost pro stáž nebo ju­ni­or­ní po­zici. Ně­kdy je lep­ší si pří­le­ži­tost vy­tvo­řit než na ni pa­siv­ně če­kat.

Je tvým snem pra­co­vat pro ně­ja­kou kon­krét­ní spo­leč­nost? Na­piš jim! Nej­lé­pe na­přímo oslov kon­krét­ní osobu z tech­nic­ké­ho týmu, ne recru­i­te­ry. I po­kud ne­máš něco vy­lo­že­ně vysně­né­ho, mů­žeš si vy­brat fir­mu nebo or­ga­ni­za­ci, která je ti sym­pa­tic­ká, a zku­sit na­jít prů­nik mezi tím, co dě­la­jí oni, a co mů­žeš dě­lat ty. Parfémy? Ob­le­če­ní? To­pe­ní? Mít v týmu lidi za­pá­le­né pro to, čím se fir­ma za­bý­vá, je přá­ní mno­ha ma­na­žerů.

Fi­rem­ní akce #

Ob­čas fir­my po­řá­da­jí před­nášky, dny ote­vře­ných dve­ří, ško­le­ní, hac­katho­ny, sra­zy, aj. akce přímo na své do­mácí půdě. Na nich se dá ob­hléd­nout pro­středí, ne­for­mál­ně na­vá­zat kon­tak­ty, po­ptat se osob­ně na stáž. Ně­kte­ré fir­my do­kon­ce přímo ko­na­jí kur­zy pro za­čá­teč­ní­ky nebo s ně­ja­kými spo­lu­pra­cu­jí, a na­bí­zí práci nej­ši­kov­něj­ším ab­sol­ven­tům.

Čin­nost to­ho­to typu vy­po­vídá mi­ni­mál­ně o tom, že fir­ma není uza­vře­ná do sebe, že se sna­ží být ak­tiv­ní v šir­ší ko­mu­ni­tě pro­gra­má­torů, a že u svých lidí pod­po­ru­je i ak­ti­vi­ty nad rá­mec se­ze­ní za po­čí­ta­čem „od de­ví­ti do pěti“.

Tyto akce na­jdeš na strán­kách jed­not­li­vých fi­rem, nebo i na me­e­tup.com: To­p­Mon­ks Ca­f­fè, Y-Soft: Tech­no­lo­gy Hour, STRV Me­etups

Ne­twor­king#

Jed­ním z nej­e­fek­tiv­něj­ších způ­sobů, jak si v malé ČR se­hnat dob­rou práci, je ne­twor­king, tedy se­tká­vá­ní s lid­mi a zís­ká­vá­ní kon­tak­tů. Staň se ak­tiv­ním čle­nem pro­gra­má­tor­ské ko­mu­ni­ty a za­jí­ma­vé na­bíd­ky práce po čase při­jdou samy. Choď na sra­zy a kon­fe­ren­ce, se­zna­muj se s lid­mi, před­sta­vuj se. Jsou to mís­ta, kde lidé zhus­ta mění a zís­ká­va­jí práci — i pro­to se na nich vy­sky­tu­jí recru­i­te­ři vel­kých fi­rem. Mů­žeš zku­sit i ve­letrhy práce, kte­ré jsou na toto přímo za­mě­ře­né (např. Job Fair Czechi­tas). Vel­ké akce lze po­jmout sys­te­ma­tic­ky — vy­tisk­ni si 50 vi­zi­tek s ná­pi­sem „shá­ním stáž“ a jdi je roz­dat mezi lidi. Před­sta­vuj se, vy­svět­li co umíš a co hle­dáš, pro­dej se. Malé akce jako sra­zy ber jako způ­sob jak na­jít nové ka­ma­rá­dy v obo­ru a pra­cov­ním pří­le­ži­tos­tem tam nech spíš vol­ný prů­běh.

Ne­twor­king je také způ­sob, jak od lidí do­stat do­po­ru­če­ní. Ně­kte­ří lidé jsou schop­ní tě ve své fir­mě do­po­ru­čit i po pěti mi­nu­tách roz­ho­vo­ru, ať už pro­to­že mají dob­ré srd­ce, pro­to­že na ně za­pů­so­bíš, nebo pro­to­že chtějí do­stat re­ferral bo­nus (od­mě­na za do­po­ru­če­ní no­vé­ho za­měst­nan­ce, kte­rou ně­kte­ré fir­my na­bí­zejí).

Čes­ká ko­mu­ni­ta pro­gra­má­torů je malá a exis­tu­je na ma­lém pro­sto­ru — z Plzně do Os­t­ra­vy je to pár ho­din vla­kem. „Všich­ni se zna­jí“, je snad­né se se­tká­vat. Díky tomu je u nás ne­twor­king vel­mi dů­le­ži­tou slož­kou bu­do­vá­ní ka­ri­é­ry.

Fi­rem­ní kul­tura #

Pro­gra­má­tor gé­nius, kte­rý sám na všech­no při­jde, ale ne­vy­chá­zí dob­ře s lid­mi, je dnes mi­nu­lostí. Pro ta­ko­vé lidi se vži­lo ozna­če­ní bril­li­a­nt jerk a in­ter­net je plný člán­ků o tom, proč se jich mají fir­my vy­va­ro­vat. Pro­gra­mo­vá­ní je už dlou­ho tý­mo­vá práce v níž je ego na pře­káž­ku a kde je schop­nost ko­mu­ni­ka­ce s lid­mi stej­ně dů­le­ži­tá jako tech­nic­ké vě­do­mosti.

Po­kud jsou v týmu lidé s to­xic­kým pří­stu­pem, sil­ně to ovliv­ní kaž­dý je­den den, kte­rý v práci strá­víš. Po­zo­ruj už při po­ho­vo­ru, ja­kému cho­vá­ní dává fir­ma vol­ný prů­chod. Jaká je v ní kul­tura? Kdo bu­dou tví ko­le­go­vé? Vší­mej si, jestli má fir­ma smí­še­ný ko­lek­tiv, nebo je to mo­no­kul­tura dva­ce­ti­le­tých ge­e­ků, a pře­mýš­lej, co by ti vy­ho­vo­va­lo víc. Ně­kte­ré fir­my mají tzv. lunch round, což je ne­for­mál­ní kolo po­ho­vo­ru, kdy mů­žeš jít se svými bu­dou­cími ko­le­gy na oběd a zjis­tit tak, jestli si s nimi sed­neš (to­též se sa­mo­zřej­mě sna­ží zjis­tit i oni). O kul­tu­rách kon­krét­ních fi­rem se lze také do­vě­dět na Co­cuma a Wel­co­me to the Jun­g­le.

Kdo bude tvůj šéf? Hle­dej ma­na­že­ra, pro kte­ré­ho jsou dů­le­ži­té tvo­je zá­jmy a cíle, kte­rý vy­tvo­ří pro­středí, kde se ti bude da­řit. Dob­rý ma­na­žer se sna­ží o tvůj úspěch..

Jed­na z nej­dů­le­ži­těj­ších věcí, kte­ré po­tře­bu­ješ jako ju­ni­or vě­dět o svém týmu: Bude se ti ně­kdo ve fir­mě sou­stav­ně vě­no­vat? Bu­deš mít komu po­klá­dat do­ta­zy bez toho, aby z tebe dě­lal blb­ce? Ze­ptej se na to! A ptej se na všech­no, co se ti ne­zdá. Pro­jdi si peč­li­vě rady, kte­ré jsou v ka­pi­to­le o tvých otáz­kách na po­ho­vo­ru.

Po­kud cí­tíš, že ti fi­rem­ní kul­tura ně­čím ne­sed­ne, vždy je lep­ší zku­sit hle­dat jin­de než zů­stat. Kul­turu fir­my prak­tic­ky není mož­né opra­vit ze­vni­tř. I po­kud už zrov­na do­sta­neš svou prv­ní práci v IT, je lep­ší ode­jít. Je jas­né, že není snad­né se vzdát těž­ce na­by­té pří­le­ži­tosti a vrá­tit se do ono­ho ná­roč­né­ho ob­chá­ze­ní po­ho­vorů, ale žád­ná práce ne­sto­jí za dlou­ho­dobý stres a na­ru­še­né du­šev­ní zdra­ví. Ne­boj, za ukon­če­ní práce ve zku­šeb­ce tě ni­kdo hod­no­tit ne­bude, od toho zku­šeb­ka je!

Pro­jev ak­ti­vi­tu na­víc #

Exis­tu­je mno­ho způ­sobů, jak na sebe mů­žeš upo­zor­nit a tím vy­stou­pit z davu. Kan­di­dát, kte­rý se ak­tiv­ně sna­ží ně­čím při­spět do obo­ru, dává na­je­vo vel­ký zá­jem a nad­še­ní. Kro­mě toho si ve fir­mě mo­hou říct, že když tě baví např. or­ga­ni­zo­vat akce nebo psát člán­ky, byla by škoda tě mít jen na pro­gra­mo­vá­ní. Na­bíd­nou ti, že tyto čin­nosti mů­žeš dě­lat pro fir­mu jako sou­část své pra­cov­ní ná­pl­ně.

Tyto ak­ti­vi­ty mo­hou na­víc pod­ně­co­vat ne­twor­king, tedy se­tká­vá­ní a kon­tak­ty — což je nej­e­fek­tiv­něj­ší způ­sob, jak si v malé ČR se­hnat dob­rou práci.

Osob­ní web a blog #

Vlast­ní osob­ní webo­vá strán­ka (port­fo­lio) ti dává pro­s­tor vy­nik­nout mezi ostat­ními kan­di­dá­ty. Je to pro­jekt, na kte­rém si prak­tic­ky vy­zkou­šíš různé tech­no­lo­gie a kte­rý klid­ně mů­žeš uká­zat při po­ho­vo­ru jako dů­kaz, že něco umíš. Mimo to mů­žeš na své webov­ce dát prů­chod vlast­ní osob­nosti a kre­a­ti­vi­tě.

Strán­ka ne­musí být kom­pli­ko­va­ná, stačí aby to byl roz­cest­ník. Dvě věty o sobě, po­pis zku­še­ností, od­ka­zy na pro­fi­ly (Lin­ke­dIn, Gi­tHub…) a pří­pad­ně na tvé pro­jek­ty. Po­kud tě baví psa­ní, ča­sem mů­žeš při­dat blog. Mů­žeš psát o své cestě do IT (a tak se ob­je­vit na těch­to strán­kách) nebo při­dat člá­nek vždy, když se na­u­číš něco no­vé­ho — čímž po­mů­žeš dal­ším za­čá­teč­ní­kům a zá­ro­veň tím vy­stou­píš z davu. Za­čneš si v obo­ru bu­do­vat své jmé­no a to ti může po­mo­ci nejen u po­ho­vorů, ale i po­kud bu­deš chtít před­ná­šet na kon­fe­ren­cích.

Vladimír Gorej

Twee­tu­ju nebo píšu člán­ky o všem, co se na­u­čím. Mohu se k tomu vždy vrá­tit a zá­ro­veň s uče­ním po­má­hám ostat­ním. Díky psa­ní člán­ků na­víc vě­cem po­ro­zu­mím do hloub­ky a umím je vy­svět­lit.

Pří­klady osob­ních strá­nek s blo­gem: Hon­za Ja­vo­rek (au­tor této pří­ruč­ky) nebo Ive­ta Če­sa­lo­vá (ab­sol­vent­ka Py­La­dies). Dal­ší in­spi­ra­ci lze snad­no na­jít na in­ter­ne­tu.

Uče­ní #

I když se to ne­zdá, i za­čá­teč­níci mo­hou učit! Nej­lep­ší způ­sob, jak se něco po­řád­ně na­u­čit, je vy­svět­lit to ně­ko­mu ji­nému. Uče­ní upev­ňu­je hloub­ku tvých vlast­ních zna­lostí a umož­ňu­je ti se­tkat se s lid­mi z obo­ru. Mů­žeš na­psat člá­nek na blog po­kaž­dé, když se na­u­číš něco no­vé­ho, mů­žeš na­bí­zet men­to­ring, mů­žeš po­má­hat na ko­mu­nit­ně or­ga­ni­zo­va­ných kur­zech a worksho­pech jako jsou ty od Py­La­dies nebo Czechi­tas.

Na Py­La­dies kur­zech mů­žeš „kou­čo­vat“ i bez vel­kých zna­lostí pro­gra­mo­vá­ní, stačí se při­hlá­sit. Je to do­plň­ko­vá role bez vel­ké zod­po­věd­nosti, se kte­rou mů­žeš kdy­ko­liv pře­stat. Pro lep­ší před­sta­vu si pře­čti člá­nek od kouč­ky Ive­ty. Dal­ší po­dob­ná role, kte­rou jde do­kon­ce dě­lat na dál­ku z po­hod­lí do­mo­va, je opra­vo­vá­ní úko­lů.

Iveta Česalová

Na za­čát­ku to byly hroz­né po­ci­ty. Ně­kdo si mě za­vo­lá k pro­blému, se kte­rým ne­do­ká­žu po­mo­ci, budu za trub­ku. Na­ko­nec to ale byly oby­čej­né, jed­no­du­ché pro­blémy, se kte­rými jsem po­ra­di­la.

Před­ná­še­ní #

Po­dob­ně jako uče­ní, před­ná­še­ní na sra­zech a kon­fe­ren­cích vy­padá jako něco, co je vy­hra­ze­no pro­fe­si­o­ná­lům, ale není to tak. Zmí­ně­né akce jsou ko­mu­nit­ní a ob­vykle pod­po­ru­jí před­nášky od za­čá­teč­ní­ků a pro za­čá­teč­ní­ky. Ne­boj se toho! Při­jít na po­ho­vor s tím, že máš za se­bou před­náš­ku na sra­zu nebo do­kon­ce kon­fe­ren­ci, je na­pros­tá pec­ka! Pro in­spi­ra­ci si pro­jdi ně­jaké před­nášky z mi­nu­lých let kon­fe­ren­ce Py­Con CZ. Nejsou to nut­ně po­kro­či­lá tech­nic­ká té­mata:

Po­kud by tě před­ná­še­ní a kon­fe­ren­ce ba­vi­ly hod­ně, mů­žeš do­kon­ce zku­sit hle­dat De­vRel po­zici (z an­g­lic­ké­ho de­ve­lo­per re­lati­ons), což je něco jako známé dis­ci­plí­ny pu­b­lic re­lati­ons nebo mar­ke­ting, ale vůči vý­vo­já­řům.

Or­ga­ni­zo­vá­ní ko­mu­nit­ních akcí #

Ak­ti­vi­tu lze pro­je­vit i or­ga­ni­zo­vá­ním akcí ve vol­ném čase — mů­žeš tře­ba za­lo­žit sraz nebo se­hnat lek­to­ry a pod­le vol­ně do­stup­ných ma­te­ri­álů roz­jet kurz ve svém městě (např. za­čá­teč­nic­ký kurz Py­La­dies). Po­kud tyto akce ve svém oko­lí už máš, mů­žeš s nimi po­mo­ci (na­piš or­ga­ni­zá­to­rům). Stej­ně tak se lze při­hlá­sit jako vý­po­moc při or­ga­ni­za­ci kon­fe­ren­cí (např. Py­Con CZ). Fir­my ob­čas do­kon­ce přímo hle­da­jí lidi, kte­ré or­ga­ni­zo­vá­ní akcí a práce s ko­mu­ni­tou baví — po­zice se jme­nu­je eve­nt ma­nager nebo com­mu­ni­ty ma­nager.

Honza Javorek

Sraz jsem za­lo­žil, abych na něj mohl sám cho­dit a učit se Py­thon. Na to, abych za­re­zer­vo­val stůl, jsem ne­po­tře­bo­val být Py­thon ex­pert. Zís­kal jsem díky tomu kon­tak­ty, ka­ma­rá­dy, vě­do­mosti, pra­cov­ní na­bíd­ky.

Při­spí­vá­ní do open sour­ce #

V ne­po­sled­ní řadě si lze vy­bu­do­vat jmé­no při­spí­vá­ním do open sour­ce. I po­kud se ne­cí­tíš na sa­mot­né pro­gra­mo­vá­ní, je i hod­ně ji­ných způ­sobů, jak mů­žeš při­lo­žit ruku k dílu. Je to skvě­lá pří­le­ži­tost jak na­brat zku­še­nosti, vy­nik­nout, zís­kat kon­tak­ty mezi lid­mi z obo­ru.

Zá­vě­rem #

Snad ne­e­xis­tu­je jiný pro­fe­si­o­nál­ní obor vy­u­čo­va­ný na vy­so­kých ško­lách, kte­rý je stej­ně pří­stup­ný jako IT. Všech­no ohled­ně pro­gra­mo­vá­ní si mů­žeš na­stu­do­vat na in­ter­ne­tu a vždy mů­žeš na­jít i ně­ko­ho, kdo ti rád po­radí. Zís­kat prv­ní práci v IT roz­hod­ně není jed­no­du­ché, ale jde to, a to i bez ti­tu­lu. Do chi­rur­gie nebo ar­chi­tek­tu­ry se tak­to do­stat nel­ze, i kdy­by byl člo­věk se­be­vět­ší nad­še­nec.

Vlo­že­ná dři­na se na­víc s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­ností dob­ře zú­ro­čí. IT je a bude zá­ru­kou dob­ré a sta­bil­ní ka­ri­é­ry v ne­jis­té době. Ať se bude dít co­ko­liv, tech­no­lo­gie bu­dou stále více pro­stu­po­vat naše ži­vo­ty. Spo­lu s tím bude po­tře­ba lidi, kte­ří jim ro­zumí. IT ne­e­xis­tu­je ve vzdu­cho­prázd­nu a ostat­ní obo­ry po­tře­bu­je, ale jed­not­li­vec se uplat­ní na­příč hos­po­dář­skými od­vět­vími. Když pře­sta­ne fun­go­vat pro­dej le­te­nek, mů­žeš jít pro­gra­mo­vat tře­ba pro ban­ky.

Lep­ší pe­ní­ze nebo pra­cov­ní pod­mín­ky jsou le­gi­tim­ní a ra­ci­o­nál­ní dů­vody, proč se chtít do IT do­stat, ne­bu­dou ale fun­go­vat dob­ře jako tvá je­diná mo­ti­va­ce. Nej­dál to na­ko­nec do­táh­neš, po­kud tě aspoň tro­chu baví tech­no­lo­gie. Vi­di­na pe­něz tě ne­pře­ne­se přes ho­di­ny se­ze­ní na židli a psa­ní zá­vo­rek do edi­to­ru. IT má na­víc na roz­díl od ji­ných oborů ex­trém­ní ná­ro­ky na se­be­vzdě­lá­vá­ní. Nel­ze se jej jed­nou na­u­čit tak, že to „stačí“ a pak už jen pra­co­vat. Půl roku se ne­vzdě­lá­váš a hned jsi po­zadu. Aby to moh­la být tvá práce na spous­tu let do­předu, po­tře­bu­ješ se vy­lo­že­ně chtít učit. Po­tře­bu­ješ chtít opa­ko­va­ně pro­ží­vat ra­dost z fun­gu­jí­cí­ho pro­gra­mu, chtít tré­no­vat tr­pě­li­vost při la­dě­ní kódu, chtít zvě­da­vě pro­zkou­má­vat nové kni­hov­ny, chtít něco tvo­řit. Ji­nými slo­vy, nej­víc ti po­může vá­šeň. A vá­šeň je na­ko­nec i to hlav­ní, co fir­my v ju­ni­o­rech hle­da­jí na po­ho­vo­rech.

Jenika McDavitt

Vá­šeň není to, co se vám líbí, ale něco, pro co jste ochot­ni tr­pět, jen abys­te to mohli dál dě­lat.

Kde se bere vá­šeň? Do za­čát­ku stačí, když ti pro­gra­mo­vá­ní při­jde jako něco za­jí­ma­vé­ho. Když máš ale­spoň zá­klad­ní tou­hu to zkou­šet a ře­me­sl­ně se v tom zlep­šo­vat. Stej­ně jako když se učíš tan­co­vat nebo hrát na ky­taru, mu­síš si na to umět pra­vi­del­ně vy­hra­dit čas a tré­no­vat. Vá­šeň se po­stup­ně do­sta­ví sama a sta­ne se mo­to­rem pro veš­ke­rou dřinu, která tě čeká. Je to eso, kte­ré zvlád­ne pře­bít ti­tul, ta­le­nt, i štěstí.

Říká se, že máš hle­dat svou vá­šeň a dě­lat to, co tě baví. Cal New­port vy­svět­lu­je, že to je rada na prd. Ve sku­teč­nosti je to celé slo­ži­těj­ší.

P.S. Ne­za­po­meň, že jsi na „živé strán­ce“, na kte­ré stále pro­bí­ha­jí úpra­vy. Kdy­ko­liv tady může při­být něco no­vé­ho, tak­že není od věci se sem ob­čas vrá­tit. Všech­ny změ­ny na­jdeš na Gi­tHubu, o těch dů­le­ži­tých se mů­žeš do­vě­dět na so­ci­ál­ních sí­tích ju­ni­or.guru nebo pro­střed­nic­tvím klubu.

A věci mo­hou při­bý­vat i díky tobě! Po­kud máš při­po­mín­ku, vlast­ní zku­še­nost, nebo ná­pad na no­vou ka­pi­to­lu, na­piš na hon­za@ju­ni­or.guru. Jestli se ti díky ju­ni­or.guru po­vede se­hnat práci, ozvi se! Mů­žeš mo­ti­vo­vat ostat­ní svým pří­bě­hem, nebo tím prostě jen udě­lat Hon­zo­vi ra­dost.