Po­ho­vor#

Otáz­ky na tebe#

Na po­ho­vo­ru ti bu­dou po­klá­dat otáz­ky a také se oče­ká­vá, že ně­jaké otáz­ky bu­deš mít ty. Za­čně­me těmi, kte­ré mů­žeš do­stat:

• Be­ha­vi­o­rál­ní otáz­ky. „Kdo tě nej­více ovliv­nil ve tvé ka­ri­é­ře?“ Dal­ší pří­klady.
• Tech­nic­ké otáz­ky. „Před­stav si, že nic ne­vím o Re­ac­tu. Vy­svět­li mi, co to je.“ Nebo: „Co je flo­at v CSS?“
• Úlo­hy u ta­bu­le, pro­gra­mo­vá­ní na místě, há­dan­ky. Viz např. Hac­kerRa­nk.
• Úko­ly na doma. Úkol zpra­co­vá­váš mimo po­ho­vor a máš na něj ko­lik času po­tře­bu­ješ.
• Pá­ro­vé pro­gra­mo­vá­ní. Spo­lu s ně­kým z fir­my ře­ší­te za­da­ný pro­blém.

Na otáz­ky se mů­žeš při­pra­vit. Pod­le toho, na ja­kou po­zici se hlá­síš, mů­žeš na in­ter­ne­tu na­jít se­zna­my ty­pic­kých otá­zek. Hle­dej tře­ba „in­ter­view ques­ti­ons py­thon“. Nebo „be­ha­vi­o­ral in­ter­view ques­ti­ons“.

Ber si všude s se­bou no­tes na po­znám­ky a za­pi­suj si všech­no, co ne­víš. Doma se na to po kaž­dém po­ho­vo­ru po­dí­vej. Ne­mu­síš se hned učit všech­no, co kde kdo zmí­nil, ale zjis­ti si aspoň, co ty věci jsou, na co se po­u­ží­va­jí, pro jaké pro­fe­se je nut­nost s nimi umět. Uč se z po­ho­vorů.

Rady v této pod­ka­pi­to­le vol­ně vy­chá­zí ze sé­rie tipů, kte­ré twee­to­va­la Ali Spit­tel a z osob­ních do­po­ru­če­ní od Olgy Fo­mi­che­vy. Vel­ké díky!

Když ne­víš#

Bě­hem po­ho­vo­ru ukaž, jak pře­mýš­líš. Vy­svět­li, ja­kým způ­so­bem se pro­pra­co­vá­váš k od­po­vědi, kres­li di­a­gra­my, piš kód, vy­svět­luj díry ve svém pří­stupu. Ptej se, po­kud ti něco není jas­né. Si­tu­a­ce, kdy ml­číš a pře­mýš­líš, není pří­jem­ná ani tobě, ani ostat­ním pří­tom­ným. Vždy je lep­ší „pře­mýš­let na­hlas“, ale také prostě říct „ne­vím“, ide­ál­ně spo­lu s „mů­že­te mi to tro­chu po­psat, ať se mám od čeho od­ra­zit?“.

Po­kud ne­znáš Djan­go, od­po­věz upřím­ně! Nelži a ne­snaž se nic za­mas­ko­vat, pro ta­za­tele bude snad­né tě pro­kouk­nout. Člo­vě­ka, kte­rý mlží, mít ni­kdo v týmu ne­chce. Ra­ději řek­ni „Ne­vím, ale chci se to na­u­čit“. Nebo: „Mám je­den pro­jekt ve Flasku, což je taky webo­vý fra­mework v Py­thonu, tak snad by ne­by­lo těž­ké do toho pro­nik­nout“. Po­kud ne­víš vů­bec, klid­ně se na správ­né ře­še­ní na místě ze­ptej. Ukaž, že se ne­bo­jíš ptát když ne­víš, a že máš chuť se po­sou­vat.

Úlo­hy na al­go­rit­mi­za­ci#

Na po­ho­vo­rech se mů­žeš až pří­liš často se­tkat s úlo­ha­mi u ta­bu­le, challen­ges, puzzles, otáz­ka­mi na al­go­rit­mi­za­ci, na slo­ži­tost, na řa­ze­ní, pro­chá­ze­ní stro­mů a po­dob­né ne­smys­ly. Při­tom v dr­ti­vé vět­šině pří­pa­dů ni­kdo nic ta­ko­vé­ho ve své práci běž­ně ne­po­tře­bu­je. Vět­ši­na pro­gra­má­torů stej­ně jako ty po­u­ži­je na řa­ze­ní ve­sta­vě­nou funk­ci sort() — a je to. I ti, kte­ří se vše po­drob­ně dřív uči­li na VŠ a sklá­da­li z toho zkoušky, vět­šinu z toho dáv­no za­po­mně­li — pro­to­že to ne­po­u­ží­va­jí. Na­nej­výš s tím ma­chru­jí na spo­leč­ném obědě.

Bo­hu­žel pro tebe je ale tes­to­vá­ní ta­ko­vých­to zna­lostí na po­ho­vo­rech stále vel­mi po­pu­lár­ní. Stej­ně jako ně­kdo vy­u­ču­je dě­je­pis tak, že nutí děti na­zpa­měť si pa­ma­to­vat kaž­dé da­tum, v IT zase lidé ne­smy­sl­ně lpí na tom, aby kaž­dý znal prin­cip Quicksor­tu. Při­jmi to jako smut­ný fakt a při­prav se. Ono se ti to sa­mo­zřej­mě ne­ztratí, nejsou to zby­teč­nosti. Je dob­ré znát kon­text, vě­dět jak věci fun­gu­jí, umět psát efek­tiv­něj­ší pro­gra­my. Jen by bylo lep­ší to mít mož­nost ob­je­vo­vat po­stup­ně, až když to bu­deš po­tře­bo­vat, a ne se to muset učit na­zpa­měť kvůli po­ho­vo­rům.

Holt, nedá se nic dě­lat. Zhlu­bo­ka se na­dech­ni a hurá do toho:

1. Pro­jdi si zá­klady al­go­rit­mi­za­ce a práce s da­to­vými struk­tu­ra­mi. Za­čni tře­ba s BaseCS. Al­go­ritmy se nej­lé­pe vy­svět­lu­jí na vi­deu, tak­že je hle­dej na You­Tube.
2. Řeš úlo­hy na webech jako Co­de­wars nebo Hac­kerRa­nk. Pro­cvi­číš si al­go­rit­mi­za­ci a da­to­vé struk­tu­ry na re­ál­ných pro­blé­mech. Pro­jdi si pří­ruč­ky za­bý­va­jící se ře­še­ním úloh z po­ho­vorů.
3. Dě­lej si po­znám­ky. Díky nim se bu­deš moci k na­by­tým vě­do­mos­tem snad­no vra­cet a bu­deš je mít v po­do­bě, která ti nej­víc vy­ho­vu­je. Psa­ní na­víc upev­ňu­je pa­měť. Mrk­ni tře­ba na po­znám­ky Ali Spit­tel, kte­ré si pů­vod­ně psa­la ru­kou na pa­pír.

Dě­la­la jsem jed­nu úlo­hu kaž­dé ráno po pro­bu­ze­ní, abych si ro­ze­hřá­la mo­zek.

Rady v této pod­ka­pi­to­le vol­ně vy­chá­zí ze sé­rie tipů, kte­ré twee­to­va­la Ali Spit­tel. Vel­ké díky!

Po­vě­do­mí o fir­mě#

Kan­di­dát, kte­rý se ně­kam hlá­sí a ani neví, o co se fir­ma na trhu sna­ží, ne­pů­sobí moc pro­fe­si­o­nál­ně. Je dů­le­ži­té mít zá­klad­ní po­vě­do­mí o fir­mě a tom, co dělá. To zís­káš díky prů­zkumu před po­ho­vo­rem. Dále mů­žeš do­stat zvě­da­vé do­ta­zy typu „Jak jste nás na­š­la?“, ale na ty vět­ši­nou není těž­ké od­po­vě­dět po prav­dě.

Co je hor­ší, jsou otáz­ky jako „Proč zrov­na my?“, kte­ré, po­kud se zrov­na ne­hlá­síš do práce svých snů, nel­ze snad­no vy­hrát. Ob­chá­zíš nej­spíš de­sít­ky po­ho­vorů a není mož­né tou­žit pra­co­vat pro kaž­dou z fi­rem, kte­ré na­vští­víš. Li­dem na po­ho­vo­ru ovšem ne­musí sta­čit prag­ma­tic­ká od­po­věď, že „člo­věk po­tře­bu­je něco jíst a z in­ze­rá­tu se zdálo, že by mohli za dob­ře od­ve­de­nou práci po­sí­lat na účet pe­ní­ze“. Když už se tak hloupě pta­jí, ne­zbý­vá než v tom­to pří­padě sku­teč­nost tro­chu při­bar­vit a fir­mě za­li­cho­tit, ať si ne­při­padá, že je jen jed­nou z po­lo­žek na tvém se­zna­mu — i kdy­by oprav­du byla.

Tvo­je otáz­ky#

Při­prav si do­ta­zy, kte­ré bu­deš mít ty ohled­ně fir­my a na­bí­ze­né po­zice. Zce­la zá­sad­ní jsou pro tebe od­po­vědi na ná­sle­du­jící dvě otáz­ky:

• Budu mít ve fir­mě při­dě­le­né lidi, kte­ří se mi bu­dou vě­no­vat a za kte­rými budu moci cho­dit pro rady bez po­ci­tu, že je zdr­žu­ji od dů­le­ži­té práce?
• Mů­že­te mi dát kon­krét­ní pří­klady toho, na čem budu pra­co­vat?

Na­stu­pu­ješ jako za­čá­teč­ník a bu­deš po­tře­bo­vat, aby ti ně­kdo stále po­má­hal. Po­kud s tím fir­ma ne­po­čí­tá, ne­bude na tebe mít ni­kdo čas a tvůj pra­cov­ní den se brzy pro­mě­ní v peklo. Ne­schop­nost fir­my dát ti pří­klad tvé práce, nebo ti ji sro­zu­mi­tel­ně vy­svět­lit, také o ně­čem vy­po­vídá. Zá­ro­veň je to tvo­je kon­t­ro­la, zda prá­vě toto chceš oprav­du dě­lat. Kro­mě těch­to hlav­ních exis­tu­je i spous­ta dal­ších otá­zek, na kte­ré se mů­žeš ze­ptat:

Re­ver­se in­ter­view

In­spi­ruj se dlou­hým se­zna­mem otá­zek, kte­ré mů­žeš po­lo­žit.

How to do job in­ter­view right

Pro­stu­duj ná­stěn­ku pl­nou tipů jak se při­pra­vit a na co se ptát.

Cel­ko­vě je dob­ré se sou­stře­dit nejen na fir­mu, ale i na sebe. Jsi ju­ni­or­ní, ale na po­ho­vo­ru do­stá­váš roz­pa­či­té od­po­vědi na to, jestli se ti ně­kdo bude vě­no­vat? Vi­díš už na po­ho­vo­ru pře­bu­je­lá ega, ma­chro­vá­ní, ma­ni­pu­la­tiv­ní otáz­ky? Ne­jed­na­jí s te­bou s re­spek­tem? Za­zna­me­ná­váš sexis­tic­ké na­ráž­ky? Pů­sobí fir­ma ne­or­ga­ni­zo­va­ně? Mu­síš pro­jít přes de­se­ti­ko­lo­vý po­ho­vor se spous­tou úloh před ta­bu­lí? Až na­stou­píš, ne­bude to lep­ší! Všech­no toto jsou tzv. red flags, sig­nály, že fir­ma, do kte­ré se sna­žíš do­stat, není tak úpl­ně v po­řád­ku a nej­spíš ne­sto­jí za to s ní ztrá­cet čas. Po­ho­vor fun­gu­je na obě stra­ny — tes­tu­ješ si i ty fir­mu, nejen ona tebe.

Mysli i na sebe. Po­kud při po­ho­vo­ru mu­síš pře­sko­čit mi­li­on pře­ká­žek, mož­ná je to sig­nál, že tak bude vy­pa­dat i ta práce.

Vy­jed­ná­vá­ní#

Vy­jed­ná­vat jde o všem. O na­bíd­kách, stá­žích, po­čtu pra­cov­ních ho­din, typu úvaz­ku, mož­nosti pra­co­vat z domů, po­vin­nos­tech v práci, be­ne­fi­tech, mzdě. Nic není dáno pev­ně a hod­ně fi­rem je ochot­no se do­mlu­vit ale­spoň na kom­pro­misu, po­kud o tebe bu­dou mít váž­ný zá­jem. Za­měst­na­va­tel by ti měl chtít jít svou na­bíd­kou na­pro­ti, pro­to­že čím víc ti bu­dou pra­cov­ní pod­mín­ky vy­ho­vo­vat, tím déle zů­sta­neš a in­ves­tice fir­my do tvé­ho roz­vo­je ne­při­jde za rok vni­več. Vy­jed­ná­va­cí po­zici ti mo­hou vy­lep­šit tvo­je úspě­chy a re­fe­ren­ce, za­jí­ma­vé před­chozí zku­še­nosti, ja­ké­ko­liv ak­ti­vi­ty na­víc nebo lep­ší na­bíd­ka v jiné fir­mě:

• Po­dě­kuj za na­bíd­ku s tím, že se ti líbí
• Řek­ni, kte­ré věci by se ti ho­di­lo do­hod­nout ji­nak
• Zmiň úspě­chy a zku­še­nosti, kte­ré pod­po­ru­jí tvo­je po­ža­dav­ky, nebo kon­ku­renč­ní na­bíd­ku
• Na­važ na to tím, jak se tě­šíš, s čím vším bu­deš moci fir­mě po­mo­ci v bu­douc­nu

Drž se se­zna­mu svých pri­o­rit a ne­nech se na­tla­čit do ně­čeho, co ne­chceš. Ne­spo­koj se s niž­ší mzdou, než za ja­kou by ti bylo pří­jem­né pra­co­vat. I když za­čí­náš, za­slou­žíš si ade­kvát­ní ohod­no­ce­ní. Po­kud se fir­mě lí­bíš, bude ochot­ná vy­jed­ná­vat o mzdě. Jestliže bu­deš mít pří­liš níz­ká oče­ká­vá­ní z hle­dis­ka mzdy, může to na za­měst­na­va­tele pů­so­bit zou­fa­le nebo jako zna­me­ní vel­mi níz­ké­ho se­be­vě­do­mí.

Práce „na IČO“#

Při vy­jed­ná­vá­ní s fir­mou může pad­nout ná­vrh, že bu­deš pra­co­vat „na IČO“. Ně­kte­ré fir­my to po tobě mo­hou i přímo vy­ža­do­vat jako je­diný způ­sob, ja­kým jsou ochot­né tě „za­měst­nat“. Myslí se tím, že se místo za­měst­na­nec­ké­ho po­mě­ru sta­neš OSVČ a bu­deš pro fir­mu pra­co­vat jako kon­trak­tor.

Přes­to­že jde o ba­lan­co­vá­ní na hra­ně zá­ko­na o švarc sys­tému, v čes­kém IT tak­to pra­cu­je hod­ně lidí. Ana­lý­za ev­rop­ské­ho tech­no­lo­gic­ké­ho trhu z roku 2019 ob­sa­hu­je graf, kde ČR, Ukra­ji­na a Pol­sko jed­no­znač­ně ve­dou v po­čtu IT od­bor­ní­ků na vol­né noze. Asi ale tu­ší­me, že dů­vo­dem je spíše šedá eko­no­mi­ka než úžas­né pod­mín­ky pro ne­zá­vis­lé pro­fe­si­o­nály. Proč je práce „na IČO“ v IT tak ob­lí­be­ná?

• Ty i fir­ma od­vá­dí­te méně pe­něz stá­tu. Fir­ma ne­platí po­jiš­tě­ní a tvou „mzdu“ si dá do ná­kla­dů. Ty máš při pro­gra­mo­vá­ní ná­klady mi­ni­mál­ní, tak­že sni­žu­ješ své od­vody vy­u­ži­tím vý­da­jo­vých pau­šálů.
• Mno­hým se líbí vět­ší osob­ní svo­boda, tedy roz­ma­zá­ní hra­nice mezi kla­sic­kým za­měst­ná­ním a pod­ni­ká­ním. Vy­vá­zá­ní ze zá­ko­ní­ku práce vidí v dob­ře na­sta­ve­né spo­lu­práci jako vý­hodu.

Být živ­nost­ní­kem má však tyto ne­vý­hody:

• Ad­mi­nis­tra­ti­va je na tobě. Pro kaž­dou vy­dě­la­nou část­ku mu­síš vy­dat a po­slat fak­turu. Po­kud se ne­při­hlá­síš k pau­šál­ní dani, tak kaž­dý rok po­dá­váš da­ňo­vé při­zná­ní, pře­hled pro ČSSZ a pře­hled pro zdra­vot­ní po­jiš­ťov­nu.
• Po­kud si při pod­ni­ká­ní vy­tvo­říš dlu­hy, máš po­vin­nost k uhra­ze­ní vy­u­žít i veš­ke­rý svůj čis­tě sou­kro­mý ma­je­tek (ru­číš vším, na roz­díl od s. r. o., tedy spo­leč­nosti s ru­če­ním ome­ze­ným).
• I po­kud by ti kaž­dý mě­síc na účet cho­di­lo více pe­něz než prů­měr­nému za­měst­nan­ci, u ban­ky máš jako OSVČ vý­razně hor­ší po­zici pro zís­ká­ní hy­po­té­ky.
• Za léta práce na živ­nos­ten­ský list bu­deš mít od stá­tu niž­ší dů­chod.
• Ba­lan­cu­ješ na hra­ně švarc sys­tému. Když si to spo­lu s fir­mou ne­po­hlí­dá­te, je vaše čin­nost ne­le­gál­ní a po­stih hrozí jak tobě (až 100 000 Kč), tak fir­mě (masiv­ní po­ku­ty, do­pla­ce­ní od­vo­dů). Zna­me­ná to také, že ofi­ci­ál­ně ne­máš nad­ří­ze­né­ho, pra­cu­ješ na vlast­ním po­čí­tači, vo­láš z vlast­ní­ho te­le­fonu.
• Ne­máš ochra­nu, kte­rou za­měst­nan­cům dává zá­ko­ník práce. Ta jis­tě není do­ko­na­lá, ale jako OSVČ ne­máš žád­nou. Nejde o stra­ven­ky, ale o ná­rok na od­stup­né, vý­po­věd­ní lhů­tu, pla­ce­nou do­vo­le­nou nebo ne­mo­cen­skou. Když ne­pra­cu­ješ, např. z dů­vodu dlou­hé ne­mo­ci, tak ne­máš pří­jem. Zá­ro­veň kaž­dý mě­síc stále pla­tíš zá­lo­hy na po­jiš­tě­ní (mi­ni­mál­ně ko­lem 5 000 Kč mě­síč­ně).
• I ti nej­lep­ší mo­hou být mezi prv­ními, kte­ré fir­my „pro­pustí“, když je pro­blém. Ať už jde o krach startu­pu nebo za­čá­tek pan­de­mie, když jde do tu­hé­ho, fir­my ne­vá­ha­jí roz­lou­čit se vel­mi rych­le i s ce­lými týmy kon­trak­torů.

Pra­co­vat „na IČO“ není nut­ně nic špat­né­ho, ale mělo by to být tvé vlast­ní roz­hod­nu­tí, při kte­rém zvá­žíš všech­na pro a pro­ti. Mno­zí pra­cu­jí dlou­hé roky jako kon­trak­to­ři, aniž by si ně­kte­ré z uved­ných ne­vý­hod uvě­do­mo­va­li, čímž si za­dě­lá­va­jí na bu­dou­cí ne­pří­jem­né pře­kva­pe­ní. Pro­ti vět­šině ne­vý­hod se mů­žeš ně­jak chrá­nit, ale mu­síš o nich vě­dět a ne­za­nedbat pre­ven­ci:

• Zá­klad­ní ad­mi­nis­tra­ti­vu za tebe udě­la­jí apli­ka­ce, jako např. Fak­tu­ro­id, kte­rý umí nejen po­sí­lat fak­tu­ry, ale i ge­ne­ro­vat da­ňo­vá při­zná­ní a pře­hledy.
• Po­kud do po­vin­nosti pla­tit DPH spad­neš vy­so­kým ob­ra­tem, nej­spíš si mů­žeš do­vo­lit pla­tit si ně­ko­ho na účet­nic­tví.
• Pro­ti růz­ným ri­zi­kům, která na tebe jako OSVČ čí­ha­jí, se mů­žeš ne­chat re­la­tiv­ně lev­ně při­po­jis­tit u ko­merč­ních po­jiš­ťo­ven. Dob­ře si pro­mysli prav­dě­po­dob­nost, že něco na­sta­ne, a na­stu­duj vy­jím­ky, kte­ré po­jiš­tě­ní ne­po­krý­vá. Ochra­nu, ja­kou mají od stá­tu za­měst­nan­ci, to sice plně ne­na­hradí, ale lep­ší než nic.
• Še­t­ři! Měj zá­lož­ní pe­ní­ze na hor­ší časy, na do­vo­le­nou, pro pří­pad ne­mo­ci či ji­ných ne­če­ka­ných vý­pad­ků pří­j­mů, od­klá­dej si na dů­chod.
• Vy­hnout se „zna­kům zá­vis­lé práce“ není ob­tíž­né. Když si to po­hlí­dáš, žád­né po­ku­ty za švarc systém ti ne­hrozí.
• Ně­kte­ré chy­bě­jící „jis­to­ty“ lze ře­šit dob­ře na­psa­nou smlou­vou mezi te­bou a fir­mou, která za­ru­ču­je pod­mín­ky ro­zum­né pro obě stra­ny. Ně­kte­ré si s fir­mou mů­že­te na dob­ré slo­vo slí­bit, ale ve smlou­vě být ne­mo­hou (např. pla­ce­ná do­vo­le­ná, byl by to znak zá­vis­lé práce). Pře­de­vším si mu­síš vše dob­ře spo­čí­tat, všech­na ri­zi­ka vy­čís­lit a při­číst ke své „čis­té“ ho­di­no­vé saz­bě. A to včet­ně pe­něz, kte­ré vy­dáš na při­po­jiš­tě­ní, ne­mo­cen­skou, nebo dů­chod.

Roz­hod­ně se ni­kdy ne­nech do práce „na IČO“ do­tla­čit fir­mou. Zá­kon o švarc sys­tému to­tiž ne­e­xis­tu­je ani tak pro­to, aby za­brá­nil men­ším od­vo­dům stá­tu, ale hlav­ně aby za­brá­nil tomu, že na tobě ně­kdo bude še­t­řit, i když ty ne­chceš.

Čím vyšší máš hod­no­tu na trhu, tím spíš bu­deš z práce „na IČO“ be­ne­fi­to­vat. Jako ju­ni­or máš ale hod­no­tu ma­lou, tak­že ta­háš za krat­ší pro­vaz. Práci tře­ba shá­níš už del­ší dobu a zjiš­ťu­ješ, že si bo­hu­žel ne­mů­žeš pří­liš vy­bí­rat. U jed­né fir­my pro­jdeš po­ho­vo­rem, ale za­měst­na­va­tel tě nutí pra­co­vat „na IČO“. Ar­gu­men­tu­je tím, že zří­ze­ní živ­nosti přece není pro­blém a že si vy­dě­láš víc pe­něz. Ne­chceš při­jít o je­di­neč­nou pří­le­ži­tost, tak­že na­ko­nec sou­hla­síš. Ne­dob­ro­vol­ně na sebe jako OSVČ be­reš veš­kerá ri­zi­ka a je vel­ká prav­dě­po­dob­nost, že si špat­ně spo­čí­táš, co vše mu­síš za­hr­nout do své saz­by. Na roz­díl od dlou­ho­le­té­ho pro­fí­ka ne­máš na fir­mu žád­nou páku, ne­máš na­spo­ře­no a ne­se­že­neš si do mě­síce ji­nou práci, po­kud tě na ho­dinu vy­hodí. Jsi obětí švarc sys­tému.

Jak už bylo zmí­ně­no výše, vždy si dob­ře zvaž, zda se ti na­bíd­ka oprav­du vy­platí. Po­kud se s fir­mou ne­do­mlu­víš na do­sta­teč­ně vy­so­ké saz­bě, která by vše po­kry­la, nebo po­kud „na IČO“ vů­bec jít ne­chceš, je pro tebe lep­ší od­mít­nout a hle­dat dál. I po­kud se ti z dva­ce­ti fi­rem ozva­la jed­na, ne­smíš pod­leh­nout po­ci­tu, že to mu­síš vzít. Stej­ně jako u mi­zer­né fi­rem­ní kul­tu­ry, ne­sto­jí to za to.

Jak zvlád­nout od­mít­nu­tí#

Je vel­mi prav­dě­po­dob­né, že tě od­mít­nou na po­ho­vo­ru, a to pro­to, že se to děje úpl­ně kaž­dému. Ano, i se­ni­or­ním pro­gra­má­to­rům. U za­čá­teč­ní­ků na­víc chví­li trvá, než se na­ladí na ak­tu­ál­ní po­ptáv­ku trhu a na to, jak přes­ně fun­gu­jí při­jí­ma­cí po­ho­vo­ry v IT. Ra­ději po­čí­tej s tím, že ze za­čát­ku to pů­jde ztu­ha a tvé prv­ní hle­dá­ní práce bude za­hr­no­vat i de­sít­ky po­ho­vorů a může tr­vat mě­síce.

Po­kud tě od­mít­nou, ne­zna­me­ná to, že nejsi dost dob­rá. Ne­vzdá­vej to. Máš ta­le­nt a ur­či­tě na­jdeš práci, která zrov­na ten tvůj ta­le­nt oce­ní. Kaž­dé­ho ně­kdy od­mítli na po­ho­vo­ru.

Ne­ber od­mít­nu­tí jako něco ne­ga­tiv­ní­ho. Zna­me­ná to prostě, že si s fir­mou ne­se­dí­te a bylo by z toho stej­ně ako­rát mr­ze­ní. Ne­roz­ho­du­je se jen fir­ma o tobě, ale i ty o ní. Je to roz­ho­vor, ve kte­rém se dvě rov­no­cen­né stra­ny sna­ží při­jít na to, zda to spo­lu zkusí. Není to test, kte­rý mu­síš dát, a kte­rý vy­hod­no­tí, zda „na to máš“. Na­o­pak, často se ako­rát ne­po­tkáš s před­sta­vou lidí ve fir­mě a není to vů­bec o tvých schop­nos­tech.

Je to jako Tin­der — od­mít­nu­tí zna­me­ná, že si na­vzá­jem še­t­ří­te čas. Ber to op­ti­mis­tic­ky! Není to se­lhá­ní, ale jen ně­jaký stav mezi te­bou a kon­krét­ní fir­mou. Ne­vy­po­vídá nic o tom, jak to bude jin­de. Z kaž­dé­ho po­ho­vo­ru se na­víc mů­žeš něco při­u­čit, po kaž­dém se bu­deš lépe ori­en­to­vat na trhu.

Řek­ni si o zpět­nou vazbu po po­ho­vo­ru. Může to být dob­rý zdroj po­znat­ků (nebo ujiš­tě­ní, že ta fir­ma není nic pro tebe). Ně­kdy ti bo­hu­žel žád­nou zpět­nou vazbu ne­da­jí, ale to ne­musí být vy­lo­že­ně chy­ba těch, kte­ří s te­bou ved­li po­ho­vor. Mno­ho vel­kých me­zi­ná­rod­ních fi­rem má do­po­ru­če­ní od práv­ní­ků, že zpět­nou vazbu nemá vů­bec po­sky­to­vat. Exis­tu­je pro ně to­tiž ri­zi­ko, že by ji kan­di­dát mohl zne­u­žít k ža­lo­bě kvůli dis­kri­mi­na­ci. Po­šlou ti ně­ja­kou obec­nou větu, např. „hle­dá­me ně­ko­ho zku­še­něj­ší­ho“. Ne­pro­pa­dej de­pre­si, že zby­teč­ně in­ves­tu­ješ ho­di­ny do uče­ní a práci ne­na­jdeš. Za tou­to vě­tou se ve sku­teč­nosti může skrý­vat na­prosto co­ko­liv. Mů­žeš je vzít za slo­vo a zku­sit se ze­ptat na stáž.

Po­čí­tej i s tím, že mno­ho fi­rem ti na tvůj zá­jem o práci vů­bec ne­od­po­ví. Ať už mají pří­liš mno­ho kan­di­dátů a od­po­ví­dat kaž­dému by bylo ná­roč­né, nebo jsou prostě ne­dba­lí ve svém při­jí­ma­cím pro­ce­su, vý­sle­dek je stej­ný — mů­žeš če­kat týd­ny a nic z toho ne­bude. Od­po­ví­dej na ně­ko­lik na­bí­dek zá­ro­veň! Může se ti stát, že bu­deš mít na vý­běr, a díky tomu i méně stre­su a lep­ší vy­jed­ná­va­cí po­zici.