Go­o­gle vám dá od­po­vědi, ně­kdy ale po­tře­bu­je­te spíš dob­rou otáz­ku, říká rekva­li­fi­ko­va­ný Py­tho­nis­ta Dvo­řák#

• Adéla Pavlun
• 12.10.2023

Ne­byl pro­mi­nen­tem v ma­te­ma­tice, ani nemá vy­so­kou ško­lu. Prá­vě to sedmatři­ce­ti­le­té­ho Ro­ma­na Vik­to­ra Dvo­řá­ka dr­želo zpět od IT obo­ru, kte­rým se dnes úspěš­ně živí. Pro rekva­li­fi­ka­ci z elek­tri­ká­ře na pro­gra­má­to­ra se roz­ho­dl až v mo­men­tě, kdy vy­hlá­sil osob­ní ban­krot. Za pět let sa­mo­stu­dia IT po­sbí­ral Ro­man ne­spo­čet stříp­ků do své mo­zai­ky. Ten po­sled­ní za­cva­kl díky Ju­ni­or Guru a dnes se Ro­man živí jako Py­thon vý­vo­jář.

Ten­to roz­ho­vor bude hod­ně o pro­fes­ních vě­cech, tak pojď­me za­čít ně­čím ji­ným. Kdo je Ro­man, když zrov­na ne­pra­cu­je?

Pra­cov­ní a ne­pra­cov­ní ži­vot se ne­sna­žím od­dě­lo­vat, ale spíš sjed­no­tit. Ne­chci žít dvo­jí ži­vot. Pro­gra­mo­vá­ní má pro mě hlu­bo­ký osob­ní, sym­bo­lic­ký vý­znam. Ved­le toho tím nicmé­ně vy­dě­lá­vám pe­ní­ze, což je stej­ně dů­le­ži­té. De­fi­no­vat bych se mohl tře­ba jako ša­cho­vá fi­gur­ka v pro­ce­su se­be­po­zná­ní.

Na jaké po­zici teď pra­cu­ješ?

Ži­vím se pře­de­vším jako ex­ter­ní Tech Lead pro Key­guru. S tou­to fir­mou jsem za­čal spo­lu­pra­co­vat na jaře 2022, do té doby jsem pra­co­val mimo IT. Moje prv­ní úko­ly se tý­ka­ly úpra­vy fron­ten­du je­jich re­zer­vač­ní­ho sys­tému a po­stup­ně jsem pro­ni­kl do bac­ken­du. Na kon­ci roku 2022 z fir­my ode­šel pro­jek­to­vý ma­na­žer, po kte­rém v týmu zů­sta­la díra. Na­vr­hl jsem, že část jeho kom­pe­ten­cí pře­vez­mu, a tak se ze mě na za­čát­ku roku 2023 stal ve­dou­cí vý­vo­je. Dá­va­lo to smy­sl, pro­to­že Key­guru ne­vy­ví­jí jen SW, ale taky vlast­ní HW a me­cha­nic­ký de­si­gn, a já jsem pů­vod­ní pro­fe­sí me­cha­nik-elek­tro­nik.

Tak­že jsi v sobě ob­je­vil ještě i vůd­cov­ské­ho du­cha. Jak se tvo­je role pro­mě­ni­la?

Jsem pro­gra­má­tor a pro­jek­to­vý ma­na­žer, ale ne­mám žád­né pod­ří­ze­né, jen do­da­va­tele. V or­ga­ni­zač­ních zá­le­ži­tos­tech jsem si prostě vě­řil a uká­za­lo se, že prá­vem. Na jaře 2023 mi k ve­de­ní vý­vo­je na­víc při­by­la ještě re­or­ga­ni­za­ce vý­ro­by. V pod­statě jsem bě­hem tří mě­síců roz­jel úpl­ně nový vý­rob­ní pro­voz. V čer­ven­ci už nová vý­ro­ba ně­ja­kým způ­so­bem fun­go­va­la a já jsem tehdy řekl, že s ma­na­že­ro­vá­ním kon­čím, pro­to­že to pro mě bylo za da­ných pod­mí­nek dlou­ho­do­bě ne­ú­nos­né. O prázd­ni­nách jsem si od­po­či­nul, a na­ko­nec jsme se do­hod­li, že budu ved­le pro­gra­mo­vá­ní i na­dále ko­or­di­no­vat tech­nic­ký vý­voj jako ce­lek. Ten­to­krát už ale bez vý­ro­by a lo­gis­ti­ky.

Dřív jsi vů­bec ne­po­va­žo­val za re­ál­né se IT ži­vit. Kde se v tobě vza­lo od­hod­lá­ní pře­ko­nat ba­ri­é­ry?

Vy­růs­tal jsem v pa­ra­dig­matu, ve kte­rém na ta­ko­vou práci člo­věk musí mít vy­so­kou ško­lu a být hod­ně dob­rý v ma­te­ma­tice. Tr­va­lo mi dlou­ho, než jsem si uvě­do­mil, že to není prav­da.

Kdy sis za­čal hrát s myš­len­kou, že se za­čneš učit pro­gra­mo­vat?

Za­čal jsem o tom uva­žo­vat v roce 2014.

Než ses při­dal do klubu Ju­ni­or Guru, strá­vil jsi hod­ně času sa­mo­stu­diem. Co jsi dě­lal, když ses na ně­čem za­se­kl?

Go­o­glil (smích).

Dnes sa­mo­stu­dium pří­liš ne­do­po­ru­ču­ješ, byť sám ses k němu často vra­cel. Co je pod­le tebe neje­e­fek­tiv­něj­ší ces­tou, jak se něco no­vé­ho na­u­čit?

Jed­na věc je něco umět a dru­há věc je ži­vit se tím. Když chce­te změ­nit pro­fe­si, tak mu­sí­te být v kon­tak­tu s lid­mi, kte­ří v tom obo­ru pra­cu­jí, ji­nak do toho svě­ta těž­ko pro­nik­ne­te. Pro­gra­mo­vá­ní se zase re­ál­ně na­u­čí­te je­dině tak, že bu­de­te pro­gra­mo­vat.

Umím si před­sta­vit, že ně­jaké pro­pady mo­ti­va­ce sem-tam při­šly. Kde se v tobě bra­la síla po­kra­čo­vat, když část tebe by ra­ději tře­ba dě­la­la jed­no­du­chou práci a měla klid?

Míra mo­ti­va­ce byla sa­mo­zřej­mě pro­měn­li­vá. Rekva­li­fi­ka­ci jsem za­há­jil vy­hlá­še­ním in­sol­ven­ce, abych měl po­koj od exe­ku­torů. Mohl jsem pra­co­vat ve vý­ro­bě nebo na mon­tá­žích, ale vě­děl jsem, že by mi ne­zby­la ener­gie na uče­ní, tak jsem vzal místo v bez­peč­nost­ní agen­tu­ře. Prv­ní čty­ři mě­síce byly jako v kri­mi­nále. Po­tom jsem si ale v té fir­mě vy­jed­nal lep­ší po­zici, na kte­ré jsem už měl víc času pro sebe. Bylo to za cenu toho, že jsem dal­ší čty­ři roky dě­lal prak­tic­ky pouze noč­ní smě­ny, tak­že jsem měl tr­va­le pře­vrá­ce­ný re­žim. Je dob­ré si uvě­do­mit, že jed­nou ze­mře­me a že svo­boda ni­kdy není bez boje.

Po­sto­ji „pa­ma­to­vat na smrt a bo­jo­vat za svo­bodu“ se ur­či­tě nedá nic vy­tknout. Jak se to však vzta­hu­je k tomu, že jsi dě­lal čty­ři roky noč­ní a měl pře­vrá­ce­ný re­žim?

Vě­děl jsem, že ni­kde jin­de ne­budu mít lep­ší per­spek­ti­vu, než v IT. Co­ko­liv ji­né­ho by byl zase je­nom kom­pro­mis, po­dob­ně jako bez­peč­nost­ní agen­tura. Mo­ti­va­ce ně­kdy pra­me­ní z po­cho­pe­ní vlast­ní vy­jed­ná­va­cí po­zice. Na noč­ních smě­nách jsem se mohl vě­no­vat uče­ní, aniž by to bylo na úkor pra­cov­ních po­vin­ností. Na den­ních smě­nách by to ne­šlo.

V Ju­ni­or Guru se ti do­sta­lo men­to­rin­gu, při­tom jde spíš o dis­kus­ní fó­rum. Po­kaž­dé ti ra­dil ně­kdo jiný, nebo sis tam na­šel oprav­do­vé­ho guru?

Klub Ju­ni­or Guru pro mě byl tak tro­chu chy­bě­jící stří­pek do mo­zai­ky, věci po­tom na­bra­ly rych­lý spád. Taky by se dalo říct, že mě to od­brz­di­lo. Když jsem po­pr­vé na­ra­zil na pří­ruč­ku Ju­ni­or Guru, tak na mě pů­so­bi­la ne­dů­vě­ry­hod­ně. Při­pa­da­lo mi to pře­hna­ně po­zi­tiv­ní, slu­níč­kář­ské. Pak jsem jed­nou na­ra­zil na na­bíd­ku pla­ce­né­ho člen­ství v dis­kus­ní sku­pině a to mi dá­va­lo smy­sl. Prá­vě pro­to, že to ne­by­lo za­dar­mo.

V čem ti sku­pi­na po­moh­la?

Bě­hem prv­ní­ho chatu s Da­nem Sr­bem jsem vy­bře­dl z roz­ho­do­va­cí pa­ra­lý­zy, ve kte­ré jsem ne­vě­děl, ja­kou tech­no­lo­gii si vy­brat, abych ne­u­dě­lal chy­bu. Go­o­gle vám dá od­po­vědi, jen­že ně­kdy na­o­pak po­tře­bu­je­te do­stat správ­nou otáz­ku. To se Da­no­vi po­ved­lo mi­s­trov­sky. Zá­klad­ní stra­te­gii jsem si tehdy ujas­nil díky Da­no­vi a s tech­no­lo­gi­emi mi pak už vět­ši­nou ra­di­li ostat­ní.

Co by ti pro­fes­ní tran­zici usnad­ni­lo ještě víc?

Před­po­klá­dám, že pla­ce­ný osob­ní kou­čing a men­to­ring. Na to jsem ale v in­sol­ven­ci ne­měl roz­po­čet.

Po jaké době se ti po­da­ři­lo zís­kat prv­ní práci v IT?

Prv­ní fir­ma mě oslo­vi­la na Lin­ke­dIn dřív, než jsem za­čal ak­tiv­ně hle­dat. Do­kon­ce jsem tam na­stou­pil, ale ne­sed­lo mi pro­středí a tak jsem za 14 dní ode­šel. Díky tomu jsem aspoň vě­děl, že open spa­ce je pro mě no-go zóna. O tý­den poz­ději jsem se do­ho­dl na full-re­mo­te spo­lu­práci s Key­guru.

Tvůj vzkaz ju­ni­o­rům po prv­ních po­ho­vo­rech zněl: „Do­táh­ně­te do kon­ce svůj ukáz­ko­vý pro­jekt a dej­te si na něm zá­le­žet. Máš ně­ja­kou radu jako dnes již zku­še­ný pro­gra­má­tor?“

„Zku­še­ný pro­gra­má­tor“ mi zní tro­chu pře­hna­ně. Vlast­ní ukáz­ko­vý pro­jekt je ab­so­lut­ní zá­klad. Všech­ny dů­vody, proč ho ne­dě­lat, jsou vý­mluvy. Ni­ko­ho ne­za­jí­má, jaké jste dě­la­li tu­to­ri­ály. Mu­sí­te do­ká­zat, že jste schop­ni ře­šit pro­blémy a učit se nové věci za po­chodu. Díky chat­bo­tům a ko­pi­lo­tům to ni­kdy ne­by­lo po­ho­dl­něj­ší než dnes.