Pro­středí kur­zů mě kr­mi­lo šťast­nými pří­běhy, re­a­li­ta tak rů­žo­vá ne­by­la, říká tes­ter­ka Lu­cie#

• Adéla Pavlun
• 13.3.2024

Tři děti, ani čís­lo, kte­ré vy­pl­ňu­je do ko­lon­ky „věk“, ne­za­sta­vi­ly sedmačty­ři­ce­ti­le­tou Lu­cii Ci­cvár­ko­vou od rekva­li­fi­ka­ce do IT. I když jí oko­lí ne vždy vě­ři­lo, ona vě­dě­la, že pílí do­ká­že mno­hé ne­do­stat­ky do­hnat. Aby ne, když k tomu při­stu­po­va­la s kli­dem a z pro­ga­mo­vá­ní se sta­ly chví­le re­la­xu. Kri­ze však při­š­la s kon­cem ro­di­čov­ské, kdy do­šlo na lámá­ní chle­ba. Lu­cie za­ča­la ob­rá­žet po­ho­vo­ry a sna­ži­la se po­prat s tech­nic­kými úko­ly všeho dru­hu. „Hr­nu­la jsem páté přes de­váté,“ vzpo­mí­ná Lu­cie. Prá­vě tehdy na­š­la vzni­ka­jící ko­mu­ni­tu Ju­ni­or Guru, která jí po­moh­la na­jít směr.

Pojď­me si pro­jít na úvod tvou pra­cov­ní his­to­rii. Vy­stu­do­va­la jsi che­mii, což není zrov­na leh­ký obor. Co tě k tomu ved­lo?

K che­mii mě při­ved­la ná­hoda. Chtě­la jsem na pří­ro­do­vědu, vy­stu­do­vat ge­o­lo­gii nebo bo­ta­ni­ku. A tam se dě­la­ly při­jí­mač­ky i z che­mie. Při­hlá­šek se moh­lo po­dá­vat li­bo­vol­né množ­ství a když už jsem měla tu che­mii na­špr­ta­nou, dala jsem si při­hláš­ku i na che­mic­kou fa­kul­tu. Přes­to­že mě na pří­ro­do­vědu vza­li, ně­jak mi v tu chví­li při­pa­da­lo prag­ma­tic­ké vy­stu­do­vat che­mii. Pro­to­že jak se uži­vím ge­o­lo­gií? Dnes už vím, že o nic hůř než che­mií.

Osm­náct let po ško­le ses roz­hod­la rekva­li­fi­ko­vat do IT. Co tě na IT lá­ka­lo?

IT, kon­krét­ně pro­gra­mo­vá­ní, mě při­ta­ho­va­lo od­jak­ži­va. Dlou­hé roky mi však ten obor při­pa­dal za­po­vě­ze­ný. Ob­vyklý výskyt ho­lek na fa­kul­tě in­for­ma­ti­ky byl tehdy, ko­lem roku 2000, tak jed­na, dvě v roč­ní­ku. Na­víc mi ni­jak zvlášť ne­š­la ma­te­ma­ti­ka. Zkrát­ka ne­troufla jsem si ani po­myslet, že bych i já něco ta­ko­vé­ho moh­la dě­lat. Vždy jsem však ko­lem sebe měla spous­tu ka­ma­rá­dů pro­gra­má­torů. Fas­ci­no­va­la mě ta magie, s ja­kou tře­ba ně­ja­kým na­rych­lo na­psa­ným skrip­tem do­ká­za­li pro­lo­mit šif­ru na šif­ro­va­cí hře.

Co byl teda úpl­ně prv­ní krok smě­rem k IT?

Co mi při­pa­da­lo pří­stup­né, byl web. Prv­ní webov­ky jsem si se­sklá­da­la v roce 2003, za pod­po­ry ka­ma­rá­da a le­gen­dár­ní­ho ma­nu­álu Jak psát web. Webo­vé strán­ky se tehdy ještě dě­la­ly jako HTML ta­bul­ky, žád­né CSS, bylo to jed­no­du­ché. O pár let poz­ději jsem je pře­pra­co­va­la i do CSS. Byl to ale po­řád jen ta­ko­vý punk.

A pak ses roz­hod­la pro ně­jaké sys­te­ma­tic­ké vzdě­lá­vá­ní?

Prv­ní sys­te­ma­tic­ký krok k IT jsem udě­la­la v roce 2018 vstu­pem do kur­zu od Czechi­tas. Im­pul­sem bylo sko­ko­vé zlep­še­ní Go­o­gle Transla­to­ru. Ži­vi­la jsem se ten­krát jako pře­kla­da­tel­ka tech­nic­kých tex­tů a na­jed­nou jsem si všimla, jak vý­razně se ten pře­kla­dač zlep­šil. Bylo jas­né, že to­hle od­vět­ví pře­kla­da­tel­ství spěje ke kon­ci a že se budu muset po­o­hléd­nout jin­de. Tehdy se zno­vu vy­no­ři­la myš­len­ka na pro­gra­mo­vá­ní.

Kde se v tobě na­jed­nou vza­lo to od­hod­lá­ní, že IT přeci jen může být i pro tebe?

K tomu jít si vy­zkou­šet pro­gra­mo­vá­ní v ně­ja­kém kur­zu mě in­spi­ro­va­li lidé v oko­lí. Sa­mou­ků, kte­ří pra­co­va­li v IT, aniž by to vy­stu­do­va­li, jsem zna­la ně­ko­lik. Ka­ma­rád­ka se jen tak pro zá­ba­vu uči­la zá­klady pro­gra­mo­vá­ní v Py­La­dies. A od Py­La­dies byl už jen krů­ček k na­le­ze­ní Czechi­tas. Zrov­na v té době se ob­last IT za­ča­la více ote­ví­rat že­nám, a to mě hod­ně po­vzbu­di­lo.

Rov­nou jsi sko­či­la do Javy a ob­jek­to­vě ori­en­to­va­né­ho pro­gra­mo­vá­ní. Jak to tehdy na tebe pů­so­bi­lo?

Kon­ce­pt mi při­šel sro­zu­mi­tel­ný, těž­ší bylo po­rov­nat se s pro­gra­mo­va­cím ja­zy­kem jako ta­ko­vým. Dvou­se­mest­rál­ní kurz Javy jsem tehdy vní­ma­la jako hra­nici mých in­te­lek­to­vých schop­ností. Po le­tech péče o děti a men­tál­ně vel­mi po­ho­dl­né práci pře­kla­da­tel­ky při­šel ná­řez, kdy se myš­le­ní mu­selo roz­jet na plné ob­rát­ky. Hroz­ně mě to ba­vi­lo a dr­ti­lo zá­ro­veň. Po­chyb­nosti, jestli na to mám, se stří­da­ly se sta­vy eu­fo­rie, když mi věci se­pnu­ly a po­ved­lo se na­psat funkč­ní kus kódu. Až mo­zek po­cho­pil prin­cip, jak pře­vá­dět za­dá­ní do kódu, tedy pře­klá­dat z lid­ské řeči do pro­gra­mo­va­cí­ho ja­zy­ka, tak se to zlo­mi­lo. To ale na­sta­lo mno­hem poz­ději než v to­mhle prv­ním kur­zu.

Tak­že ses ne­ne­cha­la od­ra­dit a hle­da­la jiné tech­no­lo­gie, kde to za­cvak­ne.

Java mi při­pa­da­la po­měr­ně kom­pli­ko­va­ná pří­pra­vou pro­středí. Chtě­la jsem zku­sit něco jed­no­duš­ší­ho a weby byly jas­ná vol­ba. Stará lás­ka, známé pole, ucho­pi­tel­ný vý­sle­dek. To jsem ale ne­tu­ši­la, kam se tech­no­lo­gie po­su­nu­ly a o čem je Ja­vaScri­pt. Ve fi­nále se mi ale ho­di­lo všech­no, co jsem se na­u­či­la.

„Switch do IT jde udě­lat i po 40, se třemi dětmi, ne­vě­ří­cím man­že­lem a troj­kou z ma­ti­ky na gym­plu,” sdí­le­la jsi v klubu Ju­ni­or Guru. Tak­že ne­zbý­va­lo, než vě­řit si sama. Mu­se­la jsi mít asi hod­ně pev­nou vůli a od­hod­lá­ní, ob­zvlášť s dětmi. Jak jsi to zvlá­da­la a proč ti man­žel moc ne­vě­řil?

Mys­lím, že žil v ta­ko­vém tom kla­sic­kém klišé, že pro­gra­mo­vá­ní rov­ná se ma­te­ma­ti­ka. A mé ma­te­ma­tic­ké li­mi­ty zná. Také je ná­roč­ný na vý­sle­dek, u sebe i dru­hých, a ne­dě­lá nic, pro co nemá vý­razné před­po­klady. Já jsem na­o­pak nad­še­nec, vr­hám se bez zvlášt­ní­ho ta­len­tu do če­ho­ko­li, co mě při­ta­hu­je a baví.

Aby to ale ne­vy­zně­lo vůči ro­dině úpl­ně ne­ga­tiv­ně: Vždyc­ky jsem měla pod­po­ru v tom, abych při ma­teř­ských po­vin­nos­tech na­š­la i čas pro své ak­ti­vi­ty. Pro­to­že pro­tiv­nou ne­od­po­ča­tou mat­ku doma ni­kdo ne­chce. Ja­kým způ­so­bem budu re­la­xo­vat, už byla moje věc. Zpo­čát­ku jsem se uči­la fran­couz­sky a cho­di­la cvi­čit, poz­ději to bylo pro­gra­mo­vá­ní.

Čím do­há­níš zmí­ně­né li­mi­ty?

Chy­bě­jící ta­le­nt kom­pen­zu­ju zvý­še­ným úsi­lím. Už víc­krát jsem se pře­svěd­či­la, že tré­nin­kem lze le­da­cos do­hnat. A když jsem poz­ději od vy­stu­do­va­ných pro­gra­má­torů sly­še­la, že ani mezi nimi nejsou samí ma­te­ma­tič­tí gé­ni­o­vé, za­ča­la jsem si víc vě­řit.

Rekva­li­fi­ka­ce do IT není jed­no­du­chá věc. Kdy na­stal mo­me­nt, že ses roz­hod­la zku­sit se IT ži­vit?

Na­před to byl oprav­du jen ko­ní­ček při péči o děti. Tak­že prv­ní dva roky jsem po­stu­po­va­la po­ma­lu a práci ne­hle­da­la. Spíš jsem zkou­še­la různé tech­no­lo­gie a roz­hlí­že­la se, co by mi se­dě­lo. Do nut­nosti oprav­du do IT pře­jít jsem se do­sta­la v době co­vi­du, kdy se vel­mi utlu­mi­ly za­káz­ky na pře­klady a po uvol­ně­ní loc­kdow­nu už se ne­vrá­ti­ly na úro­veň, aby se tím dalo ži­vit. Na­víc už mě to stej­ně ně­ja­kou dobu ne­ba­vi­lo, pro­to­že Go­o­gle Transla­tor, kte­rý jsem ne­vá­ha­la vy­u­ží­vat, mě z pře­kla­da­tel­ky de­gra­do­val na ko­rek­tor­ku. Vrh­la jsem se tedy do hle­dá­ní práce v IT. Cí­ti­la jsem se při­pra­ve­ná, měla jsem za se­bou ně­ko­lik kur­zů, pro­vo­zo­va­la jsem funkč­ní webov­ky a byla jsem na­mo­ti­vo­va­ná spous­tou šťast­ně kon­čí­cích pří­běhů, kte­rými mě pro­středí kur­zů ce­lou tu dobu kr­mi­lo. Re­a­li­ta už tak rů­žo­vá ne­by­la.

V čem se tvá oče­ká­vá­ní a re­a­li­ta li­ši­la?

Zpo­čát­ku to ještě vy­pa­da­lo na­děj­ně, v létě 2020 jsem dě­la­la tři po­ho­vo­ry na ko­dér­ku a i když to ne­do­padlo, měla jsem po­cit, že je to do­sa­ži­tel­né. Pak při­šel dru­hý co­vi­do­vý loc­kdown, práce v IT sice při­by­lo, ale té se­ni­or­něj­ší. Na­bíd­ky na čis­té ko­dé­ry v pod­statě zmi­zely. Po­cho­pi­la jsem, že to, co umím, ne­stačí, a za­ča­la se učit dál.

Mů­žeš uvést ně­jaké pře­káž­ky, na kte­ré jsi ces­tou na­ra­zi­la?

Jak jsem chtě­la rych­le do­hnat me­ze­ry ve vě­do­mos­tech, pře­sta­la jsem být sys­te­ma­tic­ká. Jed­nak jsem si vza­la dal­ší kurz, ke kte­rému mi ale chy­bě­ly po­třeb­né zna­losti, tak­že jsem v tom dost pla­va­la. A při tom jsem hle­da­la práci. Vstu­po­va­la jsem do vý­bě­rek, kde jsem se sice do­sta­la po­ho­dl­ně do tech­nic­kých kol, ale to ge­ne­ro­va­lo tech­nic­ké úko­ly. Kaž­dý byl za­mě­ře­ný na něco ji­né­ho, já se to sna­ži­la vše spl­nit, tak­že jsem to hr­nu­la páté přes de­váté a často ani ne­do­táh­la do kon­ce, pro­to­že to pře­sa­ho­va­lo mé teh­dej­ší zna­losti.

Měla jsi tehdy na koho se ob­rá­tit?

Ne­zna­la jsem jiné zdro­je in­for­ma­cí pro lai­ky než kur­zy Czechi­tas, což bylo vel­mi ome­zu­jící. Kur­zy se vy­pi­so­va­ly jen jed­nou za čas a jen na ně­ja­kou ob­last. I to byl je­den z dů­vo­dů toho in­for­mač­ní­ho cha­osu, ve kte­rém jsem se ocit­la. K tomu jsem se do­sta­la pod eko­no­mic­ký tlak, pro­to­že pře­kla­da­tel­ské za­káz­ky po­stup­ně skon­či­ly úpl­ně. Celý ro­din­ný roz­po­čet tak táh­nul man­žel a já ne­do­ká­za­la říct, jaký mám plán. Ne­vě­dě­la jsem, co přes­ně mu­sím udě­lat, co a kam se jít učit a jak dlou­ho to bude tr­vat. Byla to sluš­ná kri­ze, kdy re­ál­ně hro­zi­lo, že to budu muset vzdát.

Co tě na­ko­nec z kri­ze vy­ved­lo, po­moh­lo na­jít a dr­žet směr?

V té­hle době nej­vět­ší bez­na­děje jsem ob­je­vi­la Ju­ni­or Guru, což bylo zce­la zá­sad­ní. Bez nad­sáz­ky ří­kám, že ne­být Ju­ni­or Guru, tak v IT ne­pra­cu­ji. Dis­cor­do­vé fó­rum bylo čer­stvě za­lo­že­né, vstou­pi­la jsem tam snad mezi prv­ní stov­kou čle­nů. Ko­mu­ni­ta mi po­moh­la se zo­ri­en­to­vat. Uká­za­la mi dal­ší zdro­je in­for­ma­cí, zku­še­ní lidé z obo­ru do­ká­za­li na­stí­nit ně­ja­kou road mapu i její ča­so­vou ná­roč­nost. Po­tká­va­la jsem zde dal­ší za­čá­teč­ní­ky – ju­ni­o­ry, kte­ří usi­lo­va­li o to­též. Na­rá­želi jsme na po­dob­né pře­káž­ky, sdí­leli strasti z po­ho­vorů, ale i fi­nál­ní úspě­chy. Do­sta­la jsem zde ne­spo­čet rad od se­ni­or­ních pro­gra­má­torů, zhod­no­ce­ní kódu i kon­zul­ta­cí. Do toho jsem si moh­la číst i de­baty dal­ších čle­nů, kon­zul­ta­ce nad je­jich pro­blémy, kte­ré se často ho­di­ly i mně.

Kro­mě tech­nic­kých otá­zek se tu řeší i lid­ská strán­ka IT obo­ru: jak dů­le­ži­tá je fi­rem­ní kul­tura a ko­mu­ni­ka­ce, jak po­znat, co člo­vě­ku sed­ne, co musí a ne­musí při­jmout, jak vy­jed­ná­vat o pra­cov­ních pod­mín­kách, jak ne­vy­ho­řet při uče­ní a poz­ději při práci. Ko­mu­ni­ta je pod­po­ru­jící ve všech smě­rech. Mů­že­te se sem tře­ba při­jít vy­pla­kat, když s vámi vy­me­tou na po­ho­vo­ru nebo jsou drs­ní v nové práci.

Měla jsi ně­ja­ké­ho men­to­ra/men­tor­ku?

Ano, ještě před vstu­pem do Ju­ni­or Guru. Je­den z mých ka­ma­rá­dů se mi na ně­ja­kou dobu stal ne­o­fi­ci­ál­ním men­to­rem. Vznik­lo to spon­tán­ně, z pár ná­hod­ných do­ta­zů vze­šlo pro­vá­ze­ní mým prv­ním pro­gra­má­tor­ským pro­jek­tem, na je­hož kon­ci byla funkč­ní app­ka. Kdy­by se k zís­ká­ní prv­ní práce vá­zal ně­jaký ce­re­mo­ni­ál, budu na něm ved­le Czechi­tas a Ju­ni­or Guru dě­ko­vat prá­vě Mí­lo­vi.

Ce­re­mo­ni­ál by byl v Oracle, kde dě­láš tes­ter­ku. Vní­máš to jako ústu­pek od fron­ten­du?

K práci tes­te­ra ved­la shoda ně­ko­li­ka okol­ností. Dlou­ho jsem se tes­to­vá­ní brá­ni­la, pro­to­že jej pro­vá­zí aura, že to je „od­boč­ka od pro­gra­mo­vá­ní“. A já chtě­la přece pro­gra­mo­vat fron­te­nd. S tím jsem taky vždy od­by­la ka­ma­rád­ku z Java kur­zu, která prá­vě v Oracle na­š­la práci jako Qua­li­ty As­su­ran­ce (QA) En­gi­ne­er a na­bí­ze­la mi, ať to zku­sím taky.

Co se tedy sta­lo, že jsi změ­ni­la ná­zor?

V klubu Ju­ni­or Guru jsem si moh­la vy­zkou­šet spo­lu­práci na webo­vém pro­jek­tu pro člen­ku klubu, která roz­jíž­dě­la živ­nost. Byla to zá­sad­ní zku­še­nost. Pra­co­vat pro ně­ko­ho ji­né­ho, a ještě sklá­dat kód spo­lu s dal­šími lid­mi, se vý­razně liší od toho sklá­dat si web, kde jsem sama sobě zá­kaz­ní­kem i ko­dé­rem. Zjis­ti­la jsem, že piplač­ka s de­signem a zá­kaz­nic­ké po­ža­dav­ky mo­hou do­sáh­nout úrov­ně, která mě víc štve než těší.

Abych si ko­neč­ně vy­zkou­še­la sku­teč­nou práci v IT, vza­la jsem bri­gá­du jako ma­nu­ál­ní tes­ter. Vstup­ní zna­lost­ní ba­ri­é­ra byla nu­lo­vá, vše nás na­u­či­li za dva­cet ho­din. Ná­pl­ní práce bylo pro­kli­ká­vá­ní se apli­ka­cí pod­le pře­de­psa­né­ho scé­ná­ře. Jako na­kouk­nu­tí do IT fir­my to bylo skvě­lé, všich­ni byli na­víc moc milí a ná­po­moc­ní. Jen ta práce mě ne­ba­vi­la. Chtě­la jsem pro­gra­mo­vat a dě­lat ru­tin­ní úko­ny ruč­ně bylo utr­pe­ní.

Tak­že v au­to­ma­ti­zo­va­ném tes­to­vá­ní, kte­ré dě­láš teď, jsi na­š­la kom­pro­mis?

Vů­bec ne. Au­to­ma­ti­zo­va­né tes­to­vá­ní mě hned od za­čát­ku za­u­ja­lo. Udě­la­la jsem si na něj in­ten­ziv­ní kurz, kte­rý byl v Ja­vaScrip­tu. Tuto tech­no­lo­gii jsem již v té době do­táh­la na úro­veň, že mi všech­ny lek­ce dá­va­ly smy­sl a po­ho­dl­ně jsem jim ro­zu­mě­la. Vlast­ně ta­ko­vé soft pro­gra­mo­vá­ní, kdy ne­mu­sím vy­mýš­let ar­chi­tek­turu, ale jen kó­du­ji jed­no­du­ché kro­ky. Tak jsem za­vo­la­la ka­ma­rád­ce, že bych to na tu QA po­zici zku­si­la.

Jak to šlo na po­ho­vo­ru?

Byl to prv­ní po­ho­vor, kde jsem se na tech­nic­kém kole ne­cí­ti­la ne­pa­t­řič­ně. Bo­do­va­lo všech­no, co jsem do­sud v IT ob­lasti vy­zkou­še­la. Že jsem re­ál­ně tes­to­va­la i že vím něco o au­to­ma­ti­za­ci. Že umím udě­lat vlast­ní pro­jekt. Že mám zá­klady Ja­vaScrip­tu a Javy. Ano, hle­da­li přes­ně tuhle kom­bi­na­ci. A díky tomu, že jsem v před­cho­zích mě­sí­cích dr­ti­la úlo­hy na Hac­kerran­ku, jsem zvlád­la úkol to­ho­to typu i tady. Vlast­ně mě ne­na­padá nic, co bych bě­hem těch 2 let vy­zkou­še­la a na­ko­nec ne­vy­u­ži­la. Vše do sebe krás­ně za­padlo.

Teď jsi v práci spo­ko­je­ná, ale přesto se ne­můžu ne­ze­ptat, zda do bu­douc­na zva­žu­ješ ještě pro­gra­mo­vá­ní zku­sit. Jak vi­díš bu­douc­nost?

Do vý­vo­je asi ča­sem smě­řo­vat budu. Na QA po­zici se hod­ně na­u­čím, je to do­sta­teč­ně tech­nic­ky ná­roč­né, ale­spoň u nás ve fir­mě. Ale ten po­cit z toho „něco vy­tvo­řit” tu chy­bí. Taky oče­ká­vám, že s pra­cov­ní ná­pl­ní obou směrů, jak QA tak i de­ve­lo­pe­ra, hod­ně za­má­vá AI. Uvi­dí­me tak za rok, dva, jak bu­dou práce pro­gra­má­torů a tes­terů vy­pa­dat.