Životopis#

Chceš přehlednost, ne krásu#

Životopis většiny lidí spadá do jednoho ze dvou extrémů. Buď vyplní nejobyčejnější šablonu z internetu, nebo se snaží zaujmout růžovými puntíky, kudrlinkami a zlatými kolibříky.

Tím prvním jistě nic nepokazíš, ale jde to udělat lépe. To však nutně neznamená originálně. Některá CV jsou natolik „kreativní“, že brání recruiterům v práci. Životopis s kudrlinkami sice v paměti uvízne, ale pouze proto, že písmo bylo špatně čitelné a čtvrt hodiny trvalo zjistit, kdo vlastně jsi a co chceš.

Nepotřebuješ se odlišit za každou cenu. Firmy v americkém Silicon Valley mají denně stovky kandidátů. U nás tak velká konkurence začátečníků není, na pozice se hlásí jednotky nebo desítky lidí.

Pokud se nehlásíš na pozici v grafice, designu, nebo UX, tak se neočekává ani to, že budeš mít všechno typograficky vyladěné a správně použiješ pomlčky místo spojovníků. Recruitery, programátory a manažery, kteří to budou číst, neoslníš barvami a fonty.

Zásadní je, aby o tobě mohli mít jasnou představu do pár sekund. Přehledné CV je dostačující a mnohdy bude i odlišující, protože většina lidí takové vyrobit neumí. Kreativitu a originalitu tedy směřuj raději do svých projektů a na CV si spíš pohlídej základní věci.

Jak nad tím přemýšlet#

Životopis je reklamní letáček, kterým se snažíš prodat své zkušenosti. Není to vyčerpávající seznam dokumentující poctivě vše, co máš za sebou. Vypíchni to důležité. Nepodstatné vůbec nepiš.

I bez komerční praxe máš co nabídnout. Firma může využít tvé nadšení, energii, vlohy, zájmy. Nemáš existující návyky, takže tě mohou učit věci podle svých představ. Nejsi vyhořelý seniorní programátor, který místo chození do kanceláře touží sázet stromky v lese jako pěstební dělník. Stačí se umět dobře prodat!

Pozor, životopis není „sebechvála“, za kterou se máš stydět. V Česku je hluboce zakořeněná kultura falešné skromnosti, která brzdí spoustu šikovných lidí. I největší profíci tady mají problém napsat o sobě půl věty. Mnoho lidí trpí syndromem podvodníka, úspěchy si nedokážou přiznat.

Pokud chceš v Česku nebo na Slovensku vystoupit z davu, nehledej okrasný font, ale nauč se zdravě bavit o sobě. Když dokážeš popsat svůj potenciál, úspěch, přínos, nebo pokud máš dokonce čísla, která můžeš do svého tvrzení dát, je to pecka.

Posílej „papír“#

Usnadni život tomu, kdo bude tvé CV zpracovávat, typicky spolu s životopisy dalších deseti kandidátů. Ve většině firem si recruiteři organizují údaje o kandidátech v softwaru, kterému se říká ATS (application tracking system). Tam potřebují tvé CV nahrát, někdy i strojově analyzovat. Občas si zase životopisy tisknou na papír.

Posílej tedy dokument, který bude fungovat i na papíře. JPG obrázek? Není to dokument, nelze ani označit text. Zelené písmo na černém pozadí? Vypadá velmi „hackersky“ a jistě zaujme. Minimálně tím, že když projde tiskárnou, firma bude muset pořídit nový toner.

Ideálně CV posílej jako PDF a soubor pojmenuj tak, aby ho člověk na druhé straně po stažení snadno našel: javorek-cv.pdf Pokud máš časté příjmení, připoj raději i křestní jméno: novakova-eva-cv.pdf

Na odkazy ať jde v PDF opravdu klikat a ať jsou podtržené. Jen tak půjde dobře rozpoznat, že jsou to odkazy. A to i na papíře, kde čtenář aspoň uvidí, že tam původně byly a tiskem o ně přišel.

Říká se, že je dobré vejít se na jednu A4. Jako junior se na ni nejspíš vejdeš, ale pokud ne, nelam si s tím hlavu. Pokud jsou podstatné věci v úvodu, je už celkem jedno, kolik následuje stránek s detaily. Určitě CV nenatahuj, lepší ať je úderné a na půl strany, než plné zbytečností, jen aby zaplnilo list. Také necpi vše na jednu stránku za cenu nečitelně malého písma.

Upravuj na míru#

Vytvoř si polotovar svého CV a vždy, než jej někam pošleš, zkus si u každé jeho části říct, zda by se nedala přeuspořádat, přeformulovat, odebrat, nebo jestli by šlo něco přidat, aby životopis lépe seděl na poptávanou pozici.

Například pokud jsi účetní, která se naučila programovat, pro většinu pozic to nebude významné, v CV to zmíníš jen letmo. Když ale narazíš na firmu, která vytváří účetní software, může ti to přidat body a klidně se o tom rozepiš.

Česky i anglicky#

Polotovar CV měj v obou jazycích a následuj jednoduché pravidlo: Na inzeráty v angličtině posílej anglickou verzi, na české českou. Nebo slovenskou, rozdíl mezi češtinou a slovenštinou samozřejmě nikdo neřeší. Pokud chceš udržovat jen jednu verzi polotovaru, tak měj anglickou, s tou si nějak poradí každý.

Netrap se nedokonalostí svých formulací, v IT si všichni vystačí s hovorovou Euro English a češtinářů mezi programátory moc není.

Nech si ale CV někým aspoň jednou přečíst, ať odchytáš největší hrubky. Ruší při čtení a působí amatérsky. Je v pořádku jít v oblíbeném tričku, protože chceš působit autenticky. Nesmí ale mít díry.

Obsah životopisu#

Části CV seřaď od nejpodstatnějších po méně důležité, od nejnovějších po nejstarší. Co přesně je důležité, se liší pro různé obory, profese, zkušenosti a dokonce i jednotlivé pozice. Pro juniory, kteří zatím nemají pracovní zkušenosti v oboru, je velmi důležitý souhrn a projekty, v druhé řadě pak vzdělání.

Následující kapitoly jsou v pořadí, v jakém by se měly dané části na životopisu vyskytovat.

1. Jméno#

Začni celým svým jménem. Velkým, dobře čitelným, výrazným písmem.

Pokud lidé mívají problém tvé jméno přečíst na první dobrou správně, můžeš drobným písmem doplnit fonetickou nápovědu. Nepoužívej IPA, běžný smrtelník ji nezná.

Autor jazyka Python, Nizozemec Guido van Rossum, má na svých stránkách celý odstavec o čtení svého jména a dokonce i nahrávku, tobě bude stačit napsat to foneticky v jazyce životopisu. Anglicky třeba [sharka kash-par-kova]. Česky například [viglaš], pokud se jmenuješ Wiglasz.

2. Pozice#

Jako podtitulek můžeš dát název pozice, kterou chceš vykonávat. Například „junior frontend developer“. Díky tomu si tě druhá strana může okamžitě snadno zařadit.

Pokud už někde pracuješ, pozice na tvém CV by měla označovat tvou ambici, tedy co hledáš, a ne co děláš teď. Ať už jsi účetní nebo máš 5 let zkušeností s PHP, pokud měníš zaměření a hledáš práci s daty, napíšeš „junior data analyst”.

Pozice nezahrnuje název firmy. Ani té, kde zrovna pracuješ, ani té, kam se teprve hlásíš. Hlavička CV je reklama na tvou osobu a ambici. Současná firma v ní nemá co dělat, protože není součástí té ambice. A předjímat už v CV, že tě někam vezmou, je trochu troufalé.

3. Kontakty#

V kontaktech by určitě měl být e-mail a telefon, na který se recruiter dovolá. Což běžně dělají, takže zvedej neznámá čísla. Můžeš přidat i odkazy na své GitHub a LinkedIn profily.

Adresu bydliště vynech, je to zbytečný údaj. V rámci výběrového řízení ti firmy žádné dopisy posílat nebudou. Pokud se někam hlásíš, předpokládá se, že se na místo pracoviště zvládneš dopravit, nebo že si vyřešíš stěhování.

Dá se to vyřídit v průvodním dopise, ale pokud má firma víc poboček, můžeš ke kontaktům připsat město jedné z nich, nebo nějakou spádovou oblast, aby bylo jasné, kam přesně se hlásíš. Kde zrovna bydlíš je nepodstatné. Vzdálené město na CV vzbudí každopádně zvědavost. Budou se ptát, jestli hodláš dojíždět, pracovat na dálku, nebo se stěhovat.

Pokud nejsi původem z Česka, může se hodit připsat zemi nebo občanství, aby firma mohla počítat s vyřizováním pracovního víza, případně aby si mohli včas sehnat šarišsko-český slovník.

4. Souhrn#

Nejdůležitější část životopisu! Pár úvodních vět, které částečně nahrazují motivační dopis. Snažíš se zhuštěně popsat:

1. Kým jsi teď, jaký je aktuální stav?
2. Kým chceš být v budoucnu, jaká je tvá ambice?

Je to perex zbytku dokumentu. Po jeho přečtení musí mít druhá strana jasno, zda chce číst dál.

• „QA inženýrka, která se chce stát Python programátorkou. Po kurzu od PyLadies a několika vlastních projektech hledám první pracovní příležitost.“
• „I am a recent graduate of the React Girls course, currently contributing to open source projects in Česko.Digital. I am looking for an entry level React job with an opportunity to learn the basics of UX.“
• „Programovat zkouším od základní školy, poslední rok se učím hlavně C#. Po práci ve strojírenství hledám svou první příležitost jako .NET junior programátor, ideálně na dálku.“

Kdo si CV otevře a toto přečte, okamžitě si tě dokáže zařadit a zbytek životopisu čte už v kontextu, který souhrnem nastavuješ:

• „Aha, začátečnice v PHP.“
• „Aha, bývalý zubař, teď frontendista.“
• „Aha, testerka a datová analytička, která jde na vývojářku.“

Recruiter také dokáže hned vyhodnotit, jestli se tvoje cíle shodují s jejich očekáváními. Může to ušetřit hodně času na obou stranách.

Pro recruitery je hlavní se hned zorientovat. Klíčový je souhrn — co umíš za technologie? Jaké tě baví? Kam směřuješ? Potom seznam pozic a na čem jsi pracoval.

Můžete si to představit jako zkrácenou verzi průvodního dopisu. Stačí tři, čtyři věty. Kdo jste? Jaká je vaše motivace?

Nikdo neříká, že je jednoduché souhrn napsat, ale když se ti to povede, je to tvůj trumf. Je úplně normální, že to má hlavu a patu až na desátý pokus. Většinou to mnohem rychleji vymyslí tvůj kamarád, protože tvou kariéru vnímá z nadhledu.

Vizuálně ať je to velkorysé jako vstup do významné budovy. Kresbu monumentálního sloupořadí si odpusť, ale ať je souhrn první, hned za hlavičkou dokumentu. Dej mu celou šířku stránky a dopřej mu klidně větší písmo.

5. Dovednosti#

Sepiš technologie, případně metodiky nebo nástroje, které ovládáš. Technologie jsou HTML nebo Python, metodika je třeba SCRUM, tedy „způsob jak něco dělat“. Nástroj může být Git nebo Jira.

Programátoři si každý den rozšiřují obzory a koukají na nové věci. Ve skutečnosti ale i největší profíci znají dobře pouze několik technologií. U dalších jen povrchně tuší o co jde, aby si o nich mohli povídat na obědě.

Do CV patří pouze věci, se kterými zvládneš dokončit základní praktické úkoly. YouTube videa o HTML nestačí. Máš vytvořené dva tři HTML soubory? V pořádku. Pokud nemáš praktickou zkušenost, neumíš s věcí pracovat a je nefér ji někomu nabízet jako dovednost. Nic si nepřibarvuj, vždy se na to přijde a budeš působit nevěrohodně.

Někdo se chlubí: Scala, Groovy, Kotlin. Nadchne mě to, ovšem hned dostanu studenou sprchu, protože neví, jaký je mezi nimi rozdíl.

Neznamená to samozřejmě, že se nemůžeš hlásit na inzerát, kde chtějí technologii, kterou neumíš. Nepiš si ji ale do dovedností. Pokud tě něco láká, ale ještě to neznáš, vyjádři tuto svou ambici v souhrnu.

A opravdu stačí praktická zkušenost, nemusíš být expert. Firma si stejně bude číst kód tvých projektů, případně si tě prozkouší. Ať si sami vyhodnotí, zda je tvá znalost dostatečná pro jejich aktuální potřeby.

I když je to oblíbené, nedělej ze svých znalostí graf s procenty. Co znamená 100 %? Měl by autor Pythonu plné skóre, když po 30 letech zkušeností říká, že mnohá zákoutí jazyka nezná a stále v něm něco objevuje? Sebehodnocení na neukotvené škále je akorát podhoubím pro Dunningův–Krugerův efekt.

Neuváděj příliš mnoho dovedností, nedá se v tom orientovat. Významné technologie od podružných poznáš tak, že mají svou stránku na (anglické) Wikipedii. Například Django ji má, arrow ne. A vyber jen ty, kterým se chceš do budoucna nejvíc věnovat, nebo jsou podstatné pro konkrétní pozici.

Pokud nechceš trolit, věci jako „práce s počítačem“ nebo „práce s internetem“ si v IT fakt odpusť. Také kancelářské programy se berou na většině pozicích jako samozřejmost.

Takže co je výsledkem? Takové jakoby hashtagy. Pár klíčových slov za sebou, v jednom řádku, výrazně v úvodu. Spolu s pozicí a souhrnem to druhé straně pomůže okamžitě si tě zařadit. Opravdu to stačí. Nemůžeš si pomoci a chceš se rozepisovat? Posuň aspoň dovednosti někam níž, ať exkluzivní prostor v úvodu CV nezaplňují odstavce textu.

6. Projekty#

Ukaž, že zvládáš prakticky použít vědomosti z kurzů. Že umíš vyrobit něco vlastního, nebo že se na něčem podílíš. Portfolio projektů je pro juniory nejdůležitější věc po souhrnu, tak ať jsou na CV hezky vysoko a viditelně.

Absolvent školy s IT zaměřením ukazuje projekty jako svou první praxi. Samouk jimi navíc kompenzuje formální vzdělání. Jako by říkal: „Sice nemám školy, ale pokud dokážu vytvořit toto, tak je to asi jedno, ne?“

Zajímavý projekt ti také může pomoci přeskočit ověřování technických znalostí během přijímacího procesu, jako jsou domácí úlohy nebo testy.

Máš nějaký větší vlastní výtvor? Bakalářku nebo diplomku? Vypomáháš na něčem společensky prospěšném v rámci Česko.Digital? Pochlub se!

Na pohovoru mě nezajímá, co kdo vystudoval, ale jak přemýšlí a jaké má vlastní projekty. Nemusí být nijak světoborné, je to však praxe, kterou ani čerstvý inženýr často nemá.

Kandidáti na juniorní role si často myslí, že musí mít nějaké obrovské, komplexní projekty, aby mělo význam se tím chlubit. Pro mě je důležité vidět, že do něčeho investuješ čas, energii, někdy i peníze, a že to dotahuješ. Skoro dokončený projekt taky stačí.

U každé takové věci by neměl chybět název, krátký popis a odkazy. Nejen odkaz na kód, ale i na ukázku. Pokud jde o dobrovolnictví nebo jinou spolupráci, popiš kontext a svůj přínos.

Kód projektu můžeš poskytnout ke stažení jako zip na nějakém veřejném odkazu. Dropbox bude působit lépe než Ulož.to. Nejmazanější volbou je ale používat GitHub, ideálně už během samotného programování. Prokážeš tím, že umíš aspoň trochu pracovat s Gitem a druhá strana si může vše projít přímo v prohlížeči.

Nikdo si nebude nic instalovat, takže ukázka je zásadní. Recruiteři kód vůbec nečtou a i programátoři z týmu, kam chceš nastoupit, si jej otevřou až v průběhu technického kola pohovoru. Buď ať to jde proklikat v prohlížeči, nebo někam dej aspoň snímky obrazovky. Když vyrobíš něco interaktivního, třeba hru, můžeš natočit záznam obrazovky, jak ji hraješ, a do CV dát odkaz na YouTube.

Určitě do CV vypíchni konkrétní projekty, které chceš ukázat a u každého měj zvlášť odkazy na jejich repozitáře. Nespoléhej se na jeden odkaz na GitHub profil, do hloubky si jej bude procházet málokdo. Pokud si někdo při rozřazování kandidátů otevře repozitář na GitHubu, proletí očima hlavně README. Ujisti se, že všechny tvé významné projekty ho mají.

7. Vzdělání#

Z formálního vzdělání uveď pouze nejvyšší dosažené. Rozmezí let, název školy, obor. U nedokončeného vzdělání se hodí to nějak poznačit. Pokud byl na konci projekt, třeba diplomka, dej tam zmínku a téma práce. Jestliže máš více studovaných VŠ, dej tam všechny. U škol vůbec neřeš, zda mají něco společného s IT, vždy to říká něco o základu, na kterém stavíš.

Pokud máš kurzy, do vzdělání si je určitě napiš. Pouze však ty, které souvisí s oborem, délku mají v řádu měsíců a organizuje je nějaká instituce. Je jedno, jestli byly online nebo prezenčně. YouTube videa nebo mini kurzy z Udemy spíš ne, Coursera nebo PyLadies spíš ano.

Kurzů je hodně a druhá strana skoro nikdy nebude ten tvůj znát nějak blíž. Nemá smysl soutěžit v tom, zda je jeden prestižnější než druhý, jen aby to vypadalo dobře na CV. Na první pohled zaujmou maximálně jména s dobrým marketingem, např. Czechitas. Práci si ale najdou i samouci bez kurzů, protože na kurzy se nehraje. Hraje se na praxi, tedy na projekty.

Jestliže máš nějaké certifikace, nezapomeň je zmínit. Certifikacemi se myslí např. ISTQB u testerů, tedy široce uznávaná věc s vlastní stránkou na Wikipedii. Omalovánku, kterou ti dali za absolvování kurzu, si založ k diplomům z plavání z páté třídy.

Pokud ti z toho vyšlo více záznamů o vzdělání než jeden, seřaď je chronologicky od nejnovějšího po nejstarší.

8. Pracovní zkušenosti#

Jestli nemáš žádnou praxi v oboru, pracovní zkušenosti odsuň takhle dozadu. Jejich roli přebírá sekce s projekty. Pokud však za sebou máš stáž, brigádu, nebo dobrovolnictví v IT, dej to samozřejmě na odiv v úvodu životopisu.

Práci mimo obor silně zestručni. Vždy jen roky od do, název firmy, pozice. Od nejnovějších po nejstarší. Nemusíš ani uvádět všechny. Vyber pouze významné milníky nebo zkušenosti, které se aspoň trochu váží k pozici, na kterou se hlásíš.

Do jednoho záznamu dej klidně i celé úseky kariéry. „Od do jsem dělal v bankovnictví, vypracoval jsem se na pozici investičního specialisty…“ Další detaily těchto minulých zaměstnání jsou pro tvou budoucnost vedlejší.

Připiš větu o tom, co bylo náplní tvojí práce. Kuchařinu asi vysvětlovat nemusíš, ale třeba už manažerka je dost široký pojem. Co přesně dělají dělníci na úseku pálených lupků zase neví nikdo mimo úsek.

Když přihodíš, co se ti tam povedlo a co díky tomu umíš, jen dobře. Může to být vedení lidí, týmová práce, komunikativnost, sebevzdělávání, koordinace, pečlivost. To vše se dá využít i v IT a je škoda to nezmínit. Samozřejmě krátce.

Můžeš napsat obecně o své chuti ke vzdělávání, ale konkrétní certifikáty z oborů mimo IT nikomu nic říkat nebudou. Bohužel, třicet osvědčení ze zubařské praxe při programování nevyužiješ. Zarámuj si je, ale na CV budou zbytečně. I když, popravdě málokdo viděl tolik technical debt a legacy jako zubaři.

Firma může usoudit, že právě díky znalosti jiného oboru můžeš přispět něčím, co ještě nemají, ať už je to vědecký pohled, lidský přístup, nebo pečlivost účetní. Stalo se i to, že při pohovoru ocenili manažerské dovednosti prokázané při hraní online her (viz Wired, CNN). Přemýšlej, jak se díky tomu můžeš lépe prodat, ale aplikuj to spíš v souhrnu nebo sekci se soft skills. Seznam pracovních zkušeností zachovej stručný.

9. Soft skills#

„Pečlivá, spolehlivá, motivovaná, komunikativní.“ „Týmový hráč, odolný vůči stresu, s velkou chutí učit se.“ Nadýchané obláčky slov, které ve skutečnosti nic neznamenají a do životopisu si je může napsat kdokoliv. Na Wikipedii píšou „měkké“ nebo „jemné“ dovednosti, ale v praxi tomu nikdo neříká jinak než soft skills.

I kdyby podvědomě, většina lidí ta slova pouze přeletí. Čtou jen „bla bla bla“ a ve skutečnosti myslí na řízek v kantýně. Zkus každou vlastnost podložit něčím konkrétním, co si čtenář představí místo řízku:

• „Jsem pečlivý. Od roku 1997 sbírám známky a pletu svetry.“
• „Jsem týmová hráčka. Dlouhé roky jsem hrála volejbal.“
• „Zvládám organizaci času. S rodinou a zvířaty to jinak ani nejde.“
• „Mám disciplínu. Na fotbalový trénink chodím třikrát týdně.”
• „Ráda se vzdělávám. Poslouchám podcasty, přednášky, čtu odborné knihy.“

Pokud se ti nepovede vlastnost ilustrovat, raději ji neuváděj. Ostatně, tato sekce není povinná, nic je také lepší než šňůra bezvýznamných slov. Když se ti ale soft skills povede udělat dobře, vynikneš a zase o kousek vykompenzuješ chybějící praxi.

10. Jazyky#

Někde na konci CV měj seznam všech jazyků, které ovládáš. Většinu firem bude zajímat hlavně angličtina. Jestli hledáš práci v Evropě, popiš znalost každého jazyka pomocí SERR (anglicky CEFR). Úroveň angličtiny si můžeš otestovat třeba přes EF SET.

Europass používá sebehodnotící škálu založenou na SERR v pěti okruzích: Poslech, čtení, mluvená komunikace, samostatný ústní projev a psaní. Ke každému okruhu a každé úrovni jsou tam navíc jedno až dvouvětné popisky pro orientaci.

Na druhou stranu, v IT to nikdo zas tak moc neřeší. Stejně všichni nakonec mluví nějakou variantou Euro English. Gramatika jde stranou, hlavně když se domluvíš. Většinou si jazyk ověří během pohovoru a pokud dokážeš vést konverzaci, bývá to good enough. Určitě nemusíš mít oficiální certifikace.

Zbytečnosti#

Obecně platí, že nic, co na CV nemusí nutně být, by tam být nemělo. Neplýtvej místem a nerozptyluj čtenáře od toho důležitého.

Odpusť si například nadpis „Životopis“ nebo „Curriculum Vitae“. Ze samotného obsahu dokumentu je zcela zřejmé, o co jde.

Fotku si na CV dát můžeš, ale nemusíš. Záleží na tvém pocitu. Když tam nebude, máš větší šanci, že tě na pohovor pozvali díky vědomostem a ne sympatickému úsměvu, což jsou plusové body pro ně i pro tebe. Fotka může recruiterům pomáhat přiřadit si tě k CV při osobním setkání.

Datum narození, rodinný stav nebo přesná adresa bydliště nemusí nikoho zajímat. Pokud už z nějakého důvodu chceš adresu uvést, stačí nejbližší město, kde se zdržuješ. Určitě si nepiš na CV adresu trvalého bydliště u rodičů, které je na druhém konci republiky a jezdíš tam akorát na Vánoce.

Lidé se liší v tom, zda je zajímají tvé koníčky. Někdo je ani nečte, jiný je použije jako otvírák konverzace, další v tom hledá lidskost, osobnost. Problém je, že když děláš hokej, jde v tom vidět týmového hráče i zpoceného primitiva. Vezmi jejich rámování do vlastních rukou a udělej z koníčků raději ty soft skills.

Programátoři běžně nedostávají služební auta a nikam neřídí, takže není nutné psát, jestli máš řidičák a jaký. Dá se to ale sfouknout dvěma slovy, tak pokud na ně máš místo, proč ne.

Ačkoliv se v některých vzorech nacházejí, vlastnoruční podpis a datum vytvoření dokumentu jsou druhé straně k ničemu a působí archaicky. Když firma obdrží CV, automaticky předpokládá, že je aktuální.

Motivační dopis#

Většinou se na pozici hlásíš e-mailem. Ten má předmět, tělo a do přílohy dáváš PDF s životopisem. Tomuto e-mailu se říká průvodní nebo motivační dopis, anglicky cover letter.

U předmětu je dobré se zamyslet nad tím, že firma dostává takových e-mailů hodně. Je tedy praktické, když tam bude tvoje jméno a přesný název vypsané pozice, na kterou se hlásíš. Když si recruiter otevře schránku, bude se hned orientovat. Tvůj e-mail také snadněji vyhledá.

Motivační dopis určitě nedávej do zvláštního dokumentu a nepřikládej jako přílohu. Piš rovnou do těla e-mailu a piš to krátké. Žádný „hluboký lidský příběh“ na deset odstavců. Nepřepisuj životopis do prózy. I tam, kde to čtou, s tím chtějí trávit maximálně několik sekund.

Souhrn místo dopisu#

Důležitost motivačního dopisu se v různých firmách liší. Někde ho skoro nečtou, jinde má váhu větší. Nikdy však nejde o zásadní věc. Pokud máš dobře udělaný souhrn, můžeš motivační dopis vypustit. Napiš na jakou pozici se hlásíš, přilož CV, hotovo. Na druhou stranu, pokud by dopis četli, je to prostor sdělit něco navíc.

Co psát#

Nemá moc smysl vyrábět si polotovar. Jednotlivé zprávy si mohou být podobné, ale každá by měla být ze 100 % na míru dané nabídce a situaci.

Motivačním dopisem usiluješ o „cenu sympatie“, případně dodáváš kontext. Píšeš do své vysněné firmy? Znáš od nich konkrétní lidi, například ze srazů nebo konferencí? Dej klidně průchod emocím, pokud jsou upřímné. Popiš např. své nadšení pro obor, nebo ambici učit se něco konkrétního. Můžeš také předem objasnit něco, co by při čtení životopisu mohlo vyvolávat otázky.

Buď spontánní. Nalaď se na komunikační vlnu z pracovního inzerátu. Jsou upjatí a seriózní? Formuluj to taky tak. Pohodoví? Piš to jak zprávu kamarádce. Korporátní text plný obecné vaty a nicneříkajících superlativů? Uvař bramboračku z podobných formulací.

Něco extra#

Stačí životopis? Nemáš vlastně místo CV vytvořit video nebo hru? Možností, jak se firmám odprezetovat, je spousta.

Založ si LinkedIn#

LinkedIn je profesní sociální síť, kde recruiteři hledají kandidáty, kandidáti firmy, firmy byznys, a tak dále. Založ si tam profil a využij to na maximum. Pomůže ti návod jak s LinkedIn pracovat jako junior.

Ačkoliv LinkedIn umožňuje stáhnout profil jako PDF, nepoužívej to jako svoje CV. Výsledný dokument je tragicky nepřehledný.

Osobní web#

Pokud se učíš vytvářet webovky, vyrob si osobní stránky. Bude se to počítat jako projekt a zároveň je to možnost, jak se představit barevněji, než PDF dokumentem. Můžeš do toho vložit tolik kreativity, kolik jen chceš. Víc je o tom v kapitole osobní web a blog.

Buď člověk#

Yablko radí, ať dáš průchod svojí osobnosti. Píše o tom ve svém starším článku Ukaž, že jsi člověk a zmiňuje to i tady ve videu:

7min

Jak získat job v IT?

Posíláš životopisy, ale nedaří se ti vyvolat zájem? Neposílej životopis, ušij něco na míru.

Máš se naučit dobře prodat co umíš a dávat do všeho svou osobnost. Pokud máš vysněnou firmu, kde fakt chceš pracovat, máš je oslnit něčím ušitým na míru.

Osobne nerozumiem, prečo by dizajnér neposlal pekné CV. Prečo strihač nepošle video a pisálek ho nenapíše formou poviedky.

Tato strategie je fajn, ale můžeš být v situaci, kdy se to nehodí. Nemusíš mít zrovna mentální sílu vystoupit z davu, ne každý má vysněnou firmu, ne vždy si můžeš dovolit programovat něco na míru. A korporát možná ocení PDF víc než hru, kterou si můžou zahrát.

Životopis podle junior.guru je kompromis. Posíláš sice papír, ale uděláš ho tak, aby nebyl nudný. Dáváš do popředí svoje výrobky a silné stránky. Necháváš vyniknout, kdo jsi.