Juniorní tranzit do IT. Musel jsem jít s penězi o dvacet tisíc dolů, říká Petr Kašička#

• Adéla Pavlun
• 20.5.2026

Práce v armádě sice bývalého vojáka z povolání Petra finančně zajistila, časem si však uvědomil, že ho byrokracie ubíjí a že ke spokojenosti potřebuje přesný opak. Nikoliv vyplňovat tabulky, ale tvořit kód, který to bude dělat za něj. Motivaci měl silnou. Přesto se každý týden připojoval na setkání junior.guru, aby načerpal inspiraci a podporu při hledání první práce. Zlom přišel ve chvíli, kdy přestal posílat životopisy naslepo.

Pracoval jsi deset let v armádě. Co tě tam přivedlo?

Když jsem se v šestnácti rozhodoval, co dál, chtěl jsem práci, která mi dá sociální jistoty a dostatek peněz. Armáda navíc vypadala jako dobrodružství. Vojenská univerzita umožňovala studovat a zároveň pracovat — člověk studuje a ještě dostává zaplaceno. Po dostudování Univerzity jsem pak hned nastoupil jako velitel čety.

Jak ses cítil v uniformě na manažerské pozici?

Po letech jsem zjistil, že asi nejsem správný typ člověka pro práci v armádě. Nenaplňovalo mě to, nebavilo mě to a některé věci mě vyloženě štvaly. Zejména byrokracie. Jednoho dne mi došla trpělivost a odešel jsem.

Tehdy už jsi věděl, že chceš do IT?

Postupně se to vykrystalizovalo. Už dřív mě fascinovalo, když mi kamarád ukázal skript, který dokázal zkrátit práci o desítky hodin. Nosil jsem to v hlavě dlouho, až přišel moment, kdy mi došlo, že přesně tohle chci dělat. Nechtěl jsem přepisovat všechno třikrát z jedné databáze do druhé.

Chci, aby za mě pracoval stroj. Abych nemusel pracovat já.

To zní jako hodně silná motivace. Jak ses naučil základy?

Rozhodl jsem se pro rekvalifikaci. Jako člověk, který se o IT skoro nezajímal a jehož znalosti se omezovaly na hraní her a Excel, jsem využil dotaci z ministerstva školství a nastoupil na měsíční kurz programování v Pythonu.

Splnilo to tvoje očekávání?

Žádná jsem neměl, protože jsem nevěděl, do čeho jdu. Po skončení kurzu jsem si ale uvědomil, že toho pořád umím docela málo. Nevěděl jsem, jak pokračovat. A právě tehdy vstoupilo do hry junior.guru.

Jak jsi na tuto službu narazil?

Zkoumal jsem, co by mi mohlo pomoct, a nemusel jsem hledat dlouho. junior.guru nabízí podrobný přehled toho, co člověk jako já potřebuje pro získání práce, včetně příběhů lidí, kterým se podařilo změnit kariéru.

Ty budeš jedním z dalších příběhů. Co ses tam dozvěděl nejzásadnějšího?

Pochopil jsem důležitost networkingu. Narazil jsem na discordovou komunitu a začal chodit na pravidelná pondělní online setkání. Pomohli mi tam se životopisem, nasměrovali mě k technologiím, které jsem se měl doučit, a poradili mi, jak postupovat při hledání práce.

Vnímáš ještě nějaký další přínos?

Komunita mi dodávala energii a motivaci, kterou bych jinak postupně ztratil. Manželka byla tehdy na rodičovské dovolené a čekali jsme druhé dítě — to na mě vytvářelo velký tlak. Na životopis mi skoro nikdo neodepisoval a když už, tak na jinou pozici. Setkání s komunitou junior.guru mi hodně pomohlo nevzdat to.

Vzpomeneš si ještě na nějaké další milníky nebo cokoliv, co ti pomohlo?

Zamiloval jsem se do představy, že to dokážu, a to mě hnalo vpřed. Kromě motivace to bylo hlavně o disciplíně. Věděl jsem, že musím pokračovat, jinak budu muset dělat práci, která mě nebaví. Rodinné finance se totiž tenčily. Peníze však nemohou být hlavní motivací. Není to dost silná motivace na to, aby se člověk naučil něco tak náročného. Navíc jsem musel jít asi o dvacet tisíc dolů.

Můžeš popsat svou disciplínu během půl roku mezi kurzem Pythonu a získáním práce?

Učil jsem se doma a psal vlastní programy. Něco mi poradili na junior.guru — třeba jsem se týden věnoval verzovacím systémům. Seděl jsem u programování denně v průměru čtyři hodiny. Když mi došla energie, šel jsem se projít do lesa. Pouštěl jsem si k tomu podcasty, kde lidé popisovali, jak těžké bylo změnit kariéru, abych se namotivoval.

Oslovoval jsem jen firmy z oblastí, které mě skutečně zajímaly.

Jak se nakonec podařilo získat práci?

Důležitým milníkem bylo změnit strategii — neposílat desítky životopisů naslepo, ale pečlivě vybírat firmy a budovat vztahy. Oslovoval jsem jen společnosti z oblastí, které mě skutečně zajímaly. Ve své současné firmě jsem se připomínal tak dlouho, až jsem se dostal na pohovor.

Nejprve to nevyšlo, protože na nabízené pozici bych se s kódem moc nepotkal. Domluvili jsme se však, že mě osloví s dalšími pozicemi. Po měsíci hledali manuálního testera s příslibem práce na automatizaci testů, tak jsem to vzal.

Využíváš Python jako manuální tester?

Ve chvíli, kdy jsem začal pochybovat, jestli mě manuální testování ještě baví, jsme spustili automatizaci. Tam je Python hlavní jazyk. Mám možnost psát velkou část procedur od nuly pro systém, se kterým jsem se dva roky učil pracovat. Trvalo skoro rok, než jsem mohl začít pracovat plně samostatně. Teď jsem s náplní práce velmi spokojený.

Můžeš tu náplň trochu přiblížit?

Pracujeme na vojenském systému. Jako tester simuluji vojáka, který ho ovládá. Je to něco jako radar zajišťující přehled o bojišti — systém analyzuje pozice vysílačů signálu, například letadel, a pomocí geometrie odhaduje jejich polohu. Využívá to protivzdušná obrana, zpravodajci, dnes už i přímo v boji.

Nebojíš se, že budeš muset narukovat?

S mobilizací jsem počítal od prvních dnů od vstupu do armády. Branná povinnost se v Česku týká všech občanů — já bych šel mezi prvními. Bojím se, ale není to paralyzující strach. Myslím, že větší obavy z mobilizace mají lidé, kteří nevědí, o co jde.

Tak snad to nebude potřeba. Máš nějaký cíl, který leží před tebou?

Spoustu — nejen profesních, ale i osobních. Jedním z cílů je dostávat za svou práci lépe zaplaceno, to mě žene k dalšímu vzdělávání. Práce by mě nebavila, kdybych dělal pořád to samé dokola. Potřebuji progres. Mám dlouhý seznam věcí, které se chci naučit a už teď vím, že se ani ke všem za život nedostanu.