Z barmana IT manažer. Teď mířím k roli firemního šamana, říká Šimon#

• Adéla Pavlun
• 4.2.2026

Pětatřicetiletý Šimon Kořený se živil v gastru až do pandemie, která definitivně završila jeho vyčerpanost. Dnes to vnímá jako vyhoření, které ještě ani nepřestalo doutnat, zatímco on už investoval veškerou energii do nové výzvy – rekvalifikace v IT. Ani ne za třičtvrtě roku už podepisoval smlouvu v softwarové firmě. Stálo ho to však to nejcennější – rodinu, pro kterou to všechno dělal. Kořený se nesnaží ospravedlnit, naopak. Své poučení z chyb chce sdílet a propojovat světy daleko nad rámec kódu.

Rekvalifikace do IT je náročná věc, tobě se to podařilo. Kde ses naučil základy?

Byl jsem z toho na začátku úplně v jeteli. Přišlo mi, že rekvalifikačních kurzů je hromada, a že se v tom moři marketingového plevele nedokážu zorientovat. Všude jsem dal e-mail, odevšad volali, všichni byli velmi příjemní a já jsem po měsíci intenzivní rešerše byl ještě zmatenější než na začátku. Výzkum mezi kamarády mě pak poslal na web junior.guru. Díky funkci Ahoj, představ se a řekni, proč jsi tady jsem si musel tyhle věci zformulovat, na což hned zareagoval Dan Srb, který mi nabídl program pro juniory. Tak jsem se mu na pár měsíců upsal k intenzivnímu mentoringu.

Za jak dlouho sis našel práci?

Po šesti až sedmi měsících jsem začal hledat. Docházely prachy i trpělivost. Během měsíce se mi podařilo navázat kontakty, a to mě uklidnilo. Po dvou měsících jsem souhrou okolností dostal nabídku od firmy, kde jsem teď. Jedna z pohnutek, která vyvstala z klubu junior.guru, byla chodit mezi lidi a na konference. Díky tomu, že jsem na jednom setkání vyhrál nějakou cenu, se o mně dozvěděla současná firma ELINK X, ve které pracuji. Nebylo to jen o štěstí, bylo za tím velké úsilí.

Čím se zabývá vaše firma?

Máme řadu produktů pro firmy různých velikostí i zaměření, kterým vyvíjíme aplikace na míru, např. skladové systémy. Prokopáváme také cestu, jak plánovat práci za pomoci AI. Třeba jak vytvořit online prostředí, kde se potkávají lidé a roboti a dotahují firemní úkoly.

Jsi vystudovaný muzikolog, pak ses naučil kodéřinu, ale ani to nakonec neděláš. Čím se živíš?

Ať jsem chtěl, nebo ne, vždy jsem skončil v roli, která se týká mezilidské komunikace, to je asi moje věc. Moje pozice je na pomezí projekťáka a produkťáka. Jsem takové převodní kolečko všeho. Stojím mezi vývojáři, vedením, obchodem a zákazníkem.

Jak ses hned po rekvalifikaci na kodéra dostal do takové role?

Nebylo to moje svrchované přání přestat vyvíjet, ale zároveň nejsem ultimátní geek, který v tom sedí od rána do večera. Rychle jsem se zorientoval v týmu a zjistil, kde bota tlačí, kde jsou chyby, proč spolu lidé nemluví. Tempo bylo vysoké a já jsem cítil, že je potřeba nesedět se založenýma rukama, zatnout zuby a dělat to, v čem jsem silný a čím můžu týmu pomoct co nejlíp. A to je komunikace, práce s lidmi, krizové řízení a takové to uklízení, aby při tom běhu člověk moc nešlapal na kostičky z Lega. Tak jsem se postupně dostal do dnešní role.

Uplatníš při tom i znalosti z vývoje?

Kódování potřebuji, abych rozuměl vývojářům a abych si navrhoval prototypy. Rozhodně toho nelituju. Jen je pravda, že od doby, co dělám v managementu, už se tolik nevzdělávám ve vývoji, kde stále přibývají trendy, kterým potřebuji rozumět. A tak se i po takřka dvou letech v IT vracím do junior.guru, kde tyhle věci probírají seniornější lidé s úplnými nováčky. Je to přátelské prostředí, kde je snadné to pochytit a člověk si nepřipadá jako idiot. Portál junior.guru staví na tom, že nechce být snobský. Není chyba se na cokoliv zeptat, právě naopak.

Po dvou letech v IT se někteří cítí už skoro jako senioři. Z tebe je cítit pořád velká pokora.

V IT se toho děje tolik, že každý je v něčem začátečník. Pořád jsem začátečník, jen když se na člověka valí úkoly stále dokola, má tendenci otupět. I proto mi přijde užitečné být v kontaktu s takovým mindsetem, jako když jsem začínal, nenosit nos nahoru a makat. Uvědomuji si, že mám kolem sebe pořád spoustu věcí, které se musím učit.

Můžeš být konkrétní, v čem se třeba posouváš díky diskuzím seniorních lidí s nováčky?

V poslední době mi to pomáhá pochopit a říkat nahlas některé věci v procesu adopce AI, což je oblast, která mě zajímá. Ne každý se má v začátcích odvahu ozvat. V klubu jsou informace z praxe, které mi pomáhají se zorientovat. Když je pak potřeba něco rozseknout ve firmě, tak i když s tématem nemám přímé zkušenosti, mám ho zpracované a načtené z klubu. Daří se mi to rychle přenášet do praxe.

Máš nějaký IT nebo i jiný kariérní sen?

Mám a trochu ho už žiju. Baví mě s lidmi komunikovat a vymýšlet systémy, ve kterých to probíhá. Baví mě vzdělávat se a vzdělávat. Nikdy jsem si nefandil, že bych byl nejlepší vývojář. Nebudu guru, ale spíš firemní šaman, který má něco z produkťáka, trochu z projekťáka, HR, vzdělávání a je tím pojítkem různých světů. To by se mi líbilo – s květinovým náhrdelníkem chodit po firmě, chytat trendy, usmívat se na lidi a pomáhat jim v tom, co řeší.

To zní nakonec i perspektivněji než čistě vývojářská pozice.

V době rekvalifikace jsem si to neříkal. Teď se svět transformuje kompletně, staré role mizí a nastupují kombinace. Ty budou stát na znalosti technologie, zároveň však budou amplifikovat měkké dovednosti. Dělat to, co ses naučil, je pohodlné, tvořit a riskovat je nejisté, ale mě to začalo bavit víc. Svět příležitostí je zábavnější.

Tvou iniciací do IT šamanismu bylo vlastní vyhoření. Co ses díky tomu naučil?

Vyhoření má setrvačnost. A to jsem si neuvědomoval, když už jsem naběhl do další práce a nového života. Byl jsem vyčerpaný a měl spoustu obav, zda je to pro mě a jestli jsem v tom dobrý. Málo jsem se staral o psychiku a stálo mě to rozpad rodiny. Moc jsem do toho zabředl. Když už jsem si tu novou práci „vymodlil“, chtěl jsem v ní být co nejlepší. Nevyvažoval jsem to volným časem. Z toho se snažím poučit. Hodně pracuji, hodně jsem se synem a do toho přibyla jedna novinka – myslet i na sebe. Přeji si připomínat si stále ty počátky ve vývojařině. Vše jde po maličkých krůčkách, někdy pět dopředu a sedm dozadu.

Máš nějaký vzkaz, který bys chtěl vzkázat těm, kdo dočetli až sem?

Opatrujte se a buďte na sebe hodní. V naší společnosti, ani ve výchově, není zakódované, abychom se na sebe nezlobili, když něco nejde. Mou misí je to dokázat sdílet a přispět k tomu, aby to umělo co nejvíce lidí v mém okolí.