Tři roky učení. Pak přišla práce, na kterou jsem nesplňovala jediný požadavek, říká Pavla Beránková#

• Adéla Pavlun
• 5.8.2026

Nešlo o tříměsíční rekvalifikaci ani o zázračnou změnu kariéry. Trvalo to tři roky, během kterých několikrát zvažovala, že to vzdá. Dnes pracuje pětatřicetiletá Pavla jako PHP vývojářka, moderuje komunitu junior.guru a otevřeně mluví o tom, proč je i v době AI nejdůležitější vytrvalost.

Čemu ses věnovala před IT?

Byla jsem skoro šest let na rodičovské a předtím jsem pracovala různě po fabrikách. S humorem říkám, že jsem si převzala maturitu a rovnou jsem skočila do montérek. Vyráběla jsem třeba pryžové výztuže do dveří aut. Práce u strojů je monotónní, člověk se nic extra neučí, pořád dělá to stejné dokola. Časem jsem se sice vypracovala na technika kvality, ale tolik mě to nebavilo. Neměla jsem žádný směr. Mateřská přišla v pravý čas.

Jak tě při rodičovské napadlo začít se věnovat IT?

Hledala jsem si nějaký koníček na odreagování, protože jsem se pořád točila kolem dětí a na sebe neměla čas. Chodila jsem tehdy uklízet a u toho jsem poslouchala podcasty. V jednom podcastu o financích se objevil Honza Javorek a mluvil o junior.guru. Říkal, že programovat se může naučit každý. Na střední mi počítače nebyly cizí a v tu dobu se navíc začínal učit programovat taky manžel. Tak mě napadlo zkusit to taky. Ze začátku jsem to nebrala jako rekvalifikaci, byl to pro mě způsob, jak vypnout hlavu a zrelaxovat.

To bych nečekala, že člověk u učení programování může vypnout hlavu…

Sice to není úplně odpočinek, ale člověk přepne do jiného režimu. Soustředila jsem se na učení a neřešila věci kolem domácnosti.

Jaké byly začátky?

Začala jsem s mobilními aplikacemi — lákalo mě vytvořit si aplikaci podle sebe. Zrovna jsme si koupili MacBook, takže jsem začala s aplikacemi pro iOS. Nevýhoda je, že to moc lidí nedělá. Ani na junior.guru není moc lidí, kteří by se zaměřovali tímto směrem. Aplikací jsem měla v hlavě několik, ale spoustu jsem jich nerealizovala. Začínala jsem s hádáním čísel, recepty či aplikací pro záznamy z hledání práce.

Jak ses naučila základy objektově orientovaného programování?

Manžel mi ukázal aplikaci Swift playground, což bylo něco jako hra. Člověk si programoval příkazy pohybů panáčka. Podmínky jsem se tak naučila zábavnou formou. Na to jsem navázala kurzem zdarma na YouTube, od člověka, který je respektovaná kapacita ve Swiftu. Hezky to tam vysvětloval od základů.

Problém byl v tom, že moje angličtina na to nestačila. Postupně jsme tam začínali vyvíjet aplikace. Pustila jsem si video a vůbec jsem tomu nerozuměla. Jen jsem si psala to, co tam píše on a zkoušela jsem si, co to dělá. Trochu jsem to z toho pochopila, ale dlouho jsem se v tom plácala.

Poté, co jsem se to začala učit, tak jsem narazila na firmu Futured, která pořádala akademii zdarma. Hledali deset lidí na iOS a deset na Android na stáž přes léto s tím, že jsme tam chodili jednou týdně a tvořili jsme aplikaci od nuly. Většinou tam byli studenti, já jsem nebyla student a byla jsem jediná holka. Nakonec vybrali tři z nás, kterým nabídli vydání aplikace na App Store. Mezi nimi byla i má Kulturmapa.

Jak jsi od iOS přeskočila k PHP, které dneska využíváš v práci?

To byla náhoda. Po rodičovské jsem v iOS nic nenašla, tak jsem se dívala i po něčem jiném… Našla jsem práci ve skladu, kde jsem pracovala ještě rok a půl. Sem tam jsem se ještě něco učila. S inzeráty do IT jsem to už pomalu vzdávala, měla jsem pocit, že to asi nevyjde nebo až za delší čas. Po čase mě to však v práci začalo štvát, tak jsem se podívala na firmy v okolí mého bydliště, jestli tu není nějaká IT firma. Našla jsem inzerát na PHP, který zněl hodně juniorně. Sice jsem nesplňovala nic, ale měla jsem to pouhých 15 minut, tak jsem to zkusila.

A i tak tě pozvali na pohovor?

Psala jsem jim něco ve smyslu, že vím, že to neumím, ale ať mi dají vědět, co bych se mohla naučit. Myslela jsem, že bych se jim třeba za půl roku ozvala. Šéf odpověděl, že je to fajn, ale že za půl roku mě přímo tam naučí víc, než když se to budu učit doma. Tak mě pozvali na pohovor. Líbil se jim můj GitHub, že jsem tam měla mobilní aplikaci. Zadali mi domácí úkol na podobné téma – vytvořit jednoduchý formulář, kde se bude dát přidat a vyfiltrovat nějaká kulturní akce.

To jsi měla udělat v PHP, které jsi předtím nikdy neviděla?

Ano, měla jsem na to týden. V práci jsem na směně koukala do mobilu, abych pochopila, jak funguje databáze. Hodně mi pomohla AI, ale snažila jsem se to pochopit. Udělala jsem to zřejmě obstojně, protože mě pozvali do druhého kola. Byla jsem hodně nervózní, ale nakonec to vyšlo.

Měla jsem takový pocit už před pár lety, že PHP jako technologie pomalu mizí.

Paradoxně, o PHP se říká, že je mrtvé, ale teď když se dívám po inzerátech, tak PHP vidím často. Existují i moderní frameworky, i když my v tom tolik nejedeme. Děláme obyčejné weby pro firmy z okolí. Jsme menší agentura, věnujeme se i marketingu. Samotné weby by už nás dnes neuživily.

Jak probíhalo zaučení ve firmě?

Ze začátku mi dávali jednoduché úkoly, třeba jen vyměnit obrázek. Počítali s tím, že to neumím. Teď jsem tam půl roku a už dostávám složitější úkoly. Naučila jsem se hodně, ale o to víc jsem zjistila, kolik toho ještě neumím. Není to práce na jednom projektu, na kterém bych se učila a zlepšovala. Pořád přeskakuju.

Každý web je jiný a je toho hodně z různých oblastí. Sama kód spíše čtu a upravuji, než že bych tvořila něco od nuly. Občas jsem trochu analytik, občas trochu vibe kodér. Bez AI bych to nezvládla — je to velký pomocník. Seniorní kolega je jen jeden. Sám toho má moc, jdu za ním až v nouzi. Většinou mi však stačí jen trochu popsat, jak na to. Tím, že zná náš systém, jde to rychle.

Několikrát jsem to skoro vzdala. Nebylo to všechno tak veselé, jak to teď možná vypadá.

Je programování stále i tvým koníčkem?

Zatím ano a doufám, že mi to vydrží. Snažím se to trochu omezovat, nicméně zatím mám tendenci, že přijdu po šesti hodinách práce domů a chci dělat na svých projektech. Určitě to nechci přehnat, abych za půl roku nevyhořela. K tomu je pro mě skvělá studovna na junior.guru.

Můžeš studovnu trochu popsat?

Je to otevřená skupina. Jakýkoliv člen se může v pátek večer připojit do hlasového kanálu, každý si dělá na svém projektu nebo se učí. Když lidé chtějí, tak tam můžou nadhodit na čem pracují. Není to na škodu, můžou třeba získat zpětnou vazbu. Nevadí však ani, když se připojí a nic neřeknou. I tak je to podpora. Pro mě je to dobré v té pravidelnosti. Funguje to líp než takové to: dnes bych mohla něco udělat — a pak to odložím. Jsem zároveň moderátor té skupiny. Jakožto moderátorka bych tam měla být, takže je to i takový bič na mě.

Na jakých projektech ještě po práci pracuješ?

Nezištně tvořím web pro naši místní školu — jakožto rodič, který se nemůže dívat na jejich staré stránky. Mám tak aspoň volnou ruku v technologiích i designu, který mě taky baví. Až to dodělám, chci se konečně taky pustit do vlastní webové aplikace — taková správa domácnosti a financí podle mých potřeb. Doufám, že mi to pomůže lépe pochopit PHP.

Když jsme domlouvaly tento rozhovor, napsala jsi, že junior.guru je tvá srdcovka. Jakou roli tato platforma hrála při tvé tranzici do IT?

Od roku 2022 se tam pořád pohybuju. Na rodičovské nás tehdy bylo víc, tak jsme založily skrytou skupinku Codemums. Dělaly jsme na podobných projektech a do toho sdílely zkušenosti s dětmi. Skupinka se časem rozrůstala. Bylo to fajn — člověk kolem sebe měl lidi se stejným zájmem. Společné zájmy lidi nejvíc spojují… Díky této skupince jsem získala roli moderátora junior.guru. Nakukuji tam pořád. Je to lepší než Facebook, tam už raději ani nechodím. Na junior.guru jsou ty diskuse o něčem jiném. Na cokoliv se zeptám, vždy někdo poradí. Neřeší se tam jen IT témata.

Co ti ještě na junior.guru přirostlo k srdci nebo nějak pomohlo?

Dřív jsem si psala týdenní plány, teď už moc ne. Někdy taky využiji deník, což je takový osobní prostor. Kdybych si to projela, mám tam záznamy od začátku. Někdy je to zajímavé si tak zpětně přečíst, co člověk řešil rok zpátky.

Kdybys měla porovnat dobu, kdy sis řekla, že se to zkusíš naučit, a dnešek. Jak se změnil pracovní trh a nálada juniorů?

Dnes mi přijde, že díky AI má každý pocit, že může programovat. Než člověk něco vytvořil bez AI, trvalo to dlouho. Dnes to napíše do chatu a hned mu to něco vyplivne. Dřív člověk googlil a projížděl miliony tutoriálů na YouTube. Za týden třeba přišel na to, jak naprogramovat tlačítko, aby správně fungovalo.

Kdybych začala dnes, nejspíš bych se toho naučila víc. I když těžko říct. Zase se na člověka valí obrovské množství informací. I na sobě pociťuji, že jsem kvůli AI lenivější. Zkrátka člověk nemusí vyvinout tolik úsilí, než když musí sám hledat, otevřít dokumentaci a číst.

Jako moderátorka junior.guru, vnímáš, že se změnila nějak i role této platformy?

Asi ano, lidé se možná míň ptají. AI to řekne hned. Já se nicméně občas radši zeptám na fóru, protože mě zajímají názory a zkušenosti seniorů — poradí jinak. AI sice něco vyplivne, ale občas nevím, zda je to dobře. Mám raději lidské rady.

Máš nějakou vizi, kam se chceš posouvat?

Jsem ráda, že konečně znám směr a nemusím vymýšlet, co se budu učit. Chci se zlepšit v PHP, beru to teď jako svoji technologii, ve které chci získat větší odbornost.

Takže do mobilních aplikací tě to už neláká?

Už ani ne. Přijde mi, že firmám se do aplikací moc nevyplatí investovat. Vývoj aplikací je náročný a drahý, přitom cokoliv dnes lze udělat jako web, který se přizpůsobí zobrazení na mobilu.

Co bys dnes poradila lidem, kteří uvažují o změně oboru a bojí se začít?

V dnešní době je s AI všechno trochu jiné, ale jedna věc se nezměnila – člověk musí vydržet. Když bude zkoušet nové věci, bude vytrvalý a nepřejde ho nadšení, může se to podařit. Mně to netrvalo tři měsíce, jak někdy slibují reklamy na kurzy. Ani rok. Trvalo mi to tři roky. Několikrát jsem to skoro vzdala a nebylo to vždycky veselé. Ale zpětně jsem ráda, že jsem to nevzdala. Myslím, že právě konzistence je nakonec to nejdůležitější.