Do IT bez titulu a praxe. Pro personalisty jsem byla černá skříňka, říká Elvíra#

• Adéla Pavlun
• 9.4.2024

Čím ses zabývala před tranzicí do IT? Od dvaceti let jsem pracovala na různých administrativních pozicích a u toho studovala na vysoké škole. Zkusila jsem to třikrát. Žádný z oborů se mi však nepodařilo dokončit z důvodu špatného sociálního zázemí.

Jaký byl tvůj sen? Studovala jsem na strojní a elektrotechnické fakultě a nakonec biologii. Neměla jsem jasnou vizi, ale nebylo to ani tak, že bych to jen zkoušela. Studium mě bavilo a byla jsem do toho dost ponořená. Práce na plný úvazek a k tomu denní studium byl však masakr. Takže jsem všude vyhořela.

Kdy tě poprvé napadlo, že se zkusíš kvalifikovat do IT? Když jsem dělala podporu klientů v oblasti internetového bankovnictví. Zjednodušeně řečeno mi volali důchodci, kteří zapomněli heslo. Chvíli to bylo uspokojující, ale pak začalo vedení osekávat, s čím můžeme pomoci a s čím ne. Nakonec řekli, že bude náš tým převelen na jednodušší projekt. Už toto bylo nesmyslně jednoduché. Fakt jsem dost mentálně strádala. Takže když nikdo nevolal, dívala jsem se na videa a učila se programovat.

Obdivuhodné. Po chvilkách se učit něco tak náročného. Našla sis pak nějakého mentora? Tehdy jsem čerstvě chodila se současným partnerem, který pracuje jako seniorní programátor. Neřekla jsem mu hned, že se učím programovat. Trvalo dva měsíce, než jsem byla ochotná mu ukázat kus kódu. Nakonec jsem práci v call centru skončila, v tu chvíli jsem se začala naplno učit. Partner mě usměrňoval a mentoroval. Pro jistotu jsem taky absolvovala rekvalifikační kurz, abych měla jistotu, že jsme na nic nezapomněli. Bylo to tragické. Jsem ráda, že to celé platil Úřad práce, sama bych to platit nechtěla. Hned v začátku mi partner také doporučil junior.guru.

Co na junior.guru nejvíce využíváš? Asi nejsem člověk který by zvládl využít vše, co junior.guru nabízí. Ráda chodím na jejich přednášky, ty jsou super. Účastním se taky akcí, které pořádají nejen pro Pythonisty. Taky jsem si tam pravidelně ukládala, co mě každý týden čeká, co jsem zvládla minulý týden a co mi teď nejde. Teď už na to není čas a kapacita, ale bylo to motivační. Když už jsem to tam napsala, tak jsem se tomu věnovala. Je super vědět, že existuje velká komunita lidí, kteří řeší úplně to stejné. Nejsem na to sama. Když budu potřebovat, podporu tam najdu.

Na začátku potřebuješ lidi se zkušeností#

Dnes je snadné sáhnout po AI pomocníkovi. Dokáže nahradit živého mentora? AI je nástroj, který předvídá odpovědi, ale nemá vlastní zkušenost. Reálný člověk má praxi, ví, co funguje, a dokáže to zasadit do kontextu, proto bych důležité věci raději konzultovala s lidmi. AI beru jako pomocníka, ale její výstupy je potřeba ověřovat a zpochybňovat. Na začátku je lepší opřít se o zkušenější lidi, než si člověk vytvoří vlastní úsudek — to přichází hlavně s praxí. I v tom je rozdíl mezi juniorem a seniorem: junior často nepozná zbytečnou složitost, zatímco senior ji díky zkušenosti vidí mnohem dřív.

Jaká byla tvá cesta k první pracovní zkušenosti v oboru? Věnovala jsem se tomu fakt dlouho. Obepsala jsem vše, co tenkrát neslo označení juniorní pozice. Většinou mi však přišla odpověď, že o juniorního člověka nemají zájem. Zeptala jsem se jedné personalistky, proč mě nepozve ani na pohovor. Odpověděla, že ředitel si přeje absolventa ČVUT nebo Matfyzu, protože umí objektově orientované programování. Přesně to jsem tehdy shodou okolností učila její kolegyni na kurzu PyLadies. Bylo to frustrující.

Juniorních pozic je málo a bez IT backgroundu, školy nebo praxe jsem byla pro personalisty „černá skříňka“ — nevěděli, co ode mě čekat. Já sama už jsem přitom měla jasno v tom, co mě baví. Sice jsem ještě nevěděla, kam přesně chci směřovat, ale už jsem za sebou měla celkem velké konkrétní projekty. Jakmile jsem se dostala do technického kola, už to šlo, ale projít tím prvním filtrem bylo náročné.

Kolik jsi poslala životopisů a kolik přišlo pozvánek na pohovor? Během čtvrt roku jsem odpověděla asi na padesát inzerátů a měla čtyři pohovory. Na junior.guru jsem našla inzerát Národní technické knihovny a to nakonec vyšlo. Poprvé mám práci, která mě baví, naplňuje a cítím se užitečná.

Na čem v knihovně pracuješ? Teď se soustředím na vývoj systému pro posílání zpráv uživatelům. Obor se rychle mění a jsem ráda, že v knihovně nedělám jen juniorní úkoly, ale řeším i to, co je potřeba z produktového hlediska. Vývoj není jen o psaní kódu a tak jsem se přirozeně dostala blíž k projektovému řízení, což mě překvapivě hodně baví.

Zmínila jsi, že učíš na kurzech Pythonu pro ženy. Jaká je tvá motivace? Přijde mi fajn něco vrátit té Pythonní komunitě. Je super předávat své zkušenosti dál. Loni jsem měla na starost první programovací hodinu PyLadies. Byla jsem sice nervózní, ale všichni přišli i na další hodinu a holky tomu rozuměly. To bylo uspokojující.

Co byste poradila lidem, kteří přemýšlí o tranzici do IT? Pokud vás to opravdu baví a nejdete do toho jen kvůli penězům a home office, stojí to za to. Není to lehká cesta a občas to bude bolet. Samotné nadšení nestačí – je potřeba vydržet nejistotu i chvíle, kdy věci nejdou podle plánu. Hodně důležité je mít kolem sebe lidi, kteří vás podrží – ne ty, co říkají „na to nemáš“, ale ty, kteří vám připomenou, že děláte těžkou věc a že ji zvládnete.