Pohovor#

Otázky na tebe#

Na pohovoru ti budou pokládat otázky a také se očekává, že nějaké otázky budeš mít ty. Začněme těmi, které můžeš dostat:

• Behaviorální otázky. „Kdo tě nejvíce ovlivnil ve tvé kariéře?“ Další příklady.
• Technické otázky. „Představ si, že nic nevím o Reactu. Vysvětli mi, co to je.“ Nebo: „Co je float v CSS?“
• Úlohy u tabule, programování na místě, hádanky. Viz např. HackerRank.
• Úkoly na doma. Úkol zpracováváš mimo pohovor a máš na něj kolik času potřebuješ.
• Párové programování. Spolu s někým z firmy řešíte zadaný problém.

Na otázky se můžeš připravit. Podle toho, na jakou pozici se hlásíš, můžeš na internetu najít seznamy typických otázek. Hledej třeba „interview questions python“. Nebo „behavioral interview questions“.

Ber si všude s sebou notes na poznámky a zapisuj si všechno, co nevíš. Doma se na to po každém pohovoru podívej. Nemusíš se hned učit všechno, co kde kdo zmínil, ale zjisti si aspoň, co ty věci jsou, na co se používají, pro jaké profese je nutnost s nimi umět. Uč se z pohovorů.

Rady v této podkapitole volně vychází ze série tipů, které tweetovala Ali Spittel a z osobních doporučení od Olgy Fomichevy. Velké díky!

Když nevíš#

Během pohovoru ukaž, jak přemýšlíš. Vysvětli, jakým způsobem se propracováváš k odpovědi, kresli diagramy, piš kód, vysvětluj díry ve svém přístupu. Ptej se, pokud ti něco není jasné. Situace, kdy mlčíš a přemýšlíš, není příjemná ani tobě, ani ostatním přítomným. Vždy je lepší „přemýšlet nahlas“, ale také prostě říct „nevím“, ideálně spolu s „můžete mi to trochu popsat, ať se mám od čeho odrazit?“.

Pokud neznáš Django, odpověz upřímně! Nelži a nesnaž se nic zamaskovat, pro tazatele bude snadné tě prokouknout. Člověka, který mlží, mít nikdo v týmu nechce. Raději řekni „Nevím, ale chci se to naučit“. Nebo: „Mám jeden projekt ve Flasku, což je taky webový framework v Pythonu, tak snad by nebylo těžké do toho proniknout“. Pokud nevíš vůbec, klidně se na správné řešení na místě zeptej. Ukaž, že se nebojíš ptát když nevíš, a že máš chuť se posouvat.

Úlohy na algoritmizaci#

Na pohovorech se můžeš až příliš často setkat s úlohami u tabule, challenges, puzzles, otázkami na algoritmizaci, na složitost, na řazení, procházení stromů a podobné nesmysly. Přitom v drtivé většině případů nikdo nic takového ve své práci běžně nepotřebuje. Většina programátorů stejně jako ty použije na řazení vestavěnou funkci sort() — a je to. I ti, kteří se vše podrobně dřív učili na VŠ a skládali z toho zkoušky, většinu z toho dávno zapomněli — protože to nepoužívají. Nanejvýš s tím machrují na společném obědě.

Bohužel pro tebe je ale testování takovýchto znalostí na pohovorech stále velmi populární. Stejně jako někdo vyučuje dějepis tak, že nutí děti nazpaměť si pamatovat každé datum, v IT zase lidé nesmyslně lpí na tom, aby každý znal princip Quicksortu. Přijmi to jako smutný fakt a připrav se. Ono se ti to samozřejmě neztratí, nejsou to zbytečnosti. Je dobré znát kontext, vědět jak věci fungují, umět psát efektivnější programy. Jen by bylo lepší to mít možnost objevovat postupně, až když to budeš potřebovat, a ne se to muset učit nazpaměť kvůli pohovorům.

Holt, nedá se nic dělat. Zhluboka se nadechni a hurá do toho:

1. Projdi si základy algoritmizace a práce s datovými strukturami. Začni třeba s BaseCS. Algoritmy se nejlépe vysvětlují na videu, takže je hledej na YouTube.
2. Řeš úlohy na webech jako Codewars nebo HackerRank. Procvičíš si algoritmizaci a datové struktury na reálných problémech. Projdi si příručky zabývající se řešením úloh z pohovorů.
3. Dělej si poznámky. Díky nim se budeš moci k nabytým vědomostem snadno vracet a budeš je mít v podobě, která ti nejvíc vyhovuje. Psaní navíc upevňuje paměť. Mrkni třeba na poznámky Ali Spittel, které si původně psala rukou na papír.

Dělala jsem jednu úlohu každé ráno po probuzení, abych si rozehřála mozek.

Rady v této podkapitole volně vychází ze série tipů, které tweetovala Ali Spittel. Velké díky!

Povědomí o firmě#

Kandidát, který se někam hlásí a ani neví, o co se firma na trhu snaží, nepůsobí moc profesionálně. Je důležité mít základní povědomí o firmě a tom, co dělá. To získáš díky průzkumu před pohovorem. Dále můžeš dostat zvědavé dotazy typu „Jak jste nás našla?“, ale na ty většinou není těžké odpovědět po pravdě.

Co je horší, jsou otázky jako „Proč zrovna my?“, které, pokud se zrovna nehlásíš do práce svých snů, nelze snadno vyhrát. Obcházíš nejspíš desítky pohovorů a není možné toužit pracovat pro každou z firem, které navštívíš. Lidem na pohovoru ovšem nemusí stačit pragmatická odpověď, že „člověk potřebuje něco jíst a z inzerátu se zdálo, že by mohli za dobře odvedenou práci posílat na účet peníze“. Když už se tak hloupě ptají, nezbývá než v tomto případě skutečnost trochu přibarvit a firmě zalichotit, ať si nepřipadá, že je jen jednou z položek na tvém seznamu — i kdyby opravdu byla.

Tvoje otázky#

Připrav si dotazy, které budeš mít ty ohledně firmy a nabízené pozice. Zcela zásadní jsou pro tebe odpovědi na následující dvě otázky:

• Budu mít ve firmě přidělené lidi, kteří se mi budou věnovat a za kterými budu moci chodit pro rady bez pocitu, že je zdržuji od důležité práce?
• Můžete mi dát konkrétní příklady toho, na čem budu pracovat?

Nastupuješ jako začátečník a budeš potřebovat, aby ti někdo stále pomáhal. Pokud s tím firma nepočítá, nebude na tebe mít nikdo čas a tvůj pracovní den se brzy promění v peklo. Neschopnost firmy dát ti příklad tvé práce, nebo ti ji srozumitelně vysvětlit, také o něčem vypovídá. Zároveň je to tvoje kontrola, zda právě toto chceš opravdu dělat. Kromě těchto hlavních existuje i spousta dalších otázek, na které se můžeš zeptat:

Reverse interview

Inspiruj se dlouhým seznamem otázek, které můžeš položit.

How to do job interview right

Prostuduj nástěnku plnou tipů jak se připravit a na co se ptát.

Celkově je dobré se soustředit nejen na firmu, ale i na sebe. Jsi juniorní, ale na pohovoru dostáváš rozpačité odpovědi na to, jestli se ti někdo bude věnovat? Vidíš už na pohovoru přebujelá ega, machrování, manipulativní otázky? Nejednají s tebou s respektem? Zaznamenáváš sexistické narážky? Působí firma neorganizovaně? Musíš projít přes desetikolový pohovor se spoustou úloh před tabulí? Až nastoupíš, nebude to lepší! Všechno toto jsou tzv. red flags, signály, že firma, do které se snažíš dostat, není tak úplně v pořádku a nejspíš nestojí za to s ní ztrácet čas. Pohovor funguje na obě strany — testuješ si i ty firmu, nejen ona tebe.

Mysli i na sebe. Pokud při pohovoru musíš přeskočit milion překážek, možná je to signál, že tak bude vypadat i ta práce.

Vyjednávání#

Vyjednávat jde o všem. O nabídkách, stážích, počtu pracovních hodin, typu úvazku, možnosti pracovat z domů, povinnostech v práci, benefitech, mzdě. Nic není dáno pevně a hodně firem je ochotno se domluvit alespoň na kompromisu, pokud o tebe budou mít vážný zájem. Zaměstnavatel by ti měl chtít jít svou nabídkou naproti, protože čím víc ti budou pracovní podmínky vyhovovat, tím déle zůstaneš a investice firmy do tvého rozvoje nepřijde za rok vniveč. Vyjednávací pozici ti mohou vylepšit tvoje úspěchy a reference, zajímavé předchozí zkušenosti, jakékoliv aktivity navíc nebo lepší nabídka v jiné firmě:

• Poděkuj za nabídku s tím, že se ti líbí
• Řekni, které věci by se ti hodilo dohodnout jinak
• Zmiň úspěchy a zkušenosti, které podporují tvoje požadavky, nebo konkurenční nabídku
• Navaž na to tím, jak se těšíš, s čím vším budeš moci firmě pomoci v budoucnu

Drž se seznamu svých priorit a nenech se natlačit do něčeho, co nechceš. Nespokoj se s nižší mzdou, než za jakou by ti bylo příjemné pracovat. I když začínáš, zasloužíš si adekvátní ohodnocení. Pokud se firmě líbíš, bude ochotná vyjednávat o mzdě. Jestliže budeš mít příliš nízká očekávání z hlediska mzdy, může to na zaměstnavatele působit zoufale nebo jako znamení velmi nízkého sebevědomí.

Práce „na IČO“#

Při vyjednávání s firmou může padnout návrh, že budeš pracovat „na IČO“. Některé firmy to po tobě mohou i přímo vyžadovat jako jediný způsob, jakým jsou ochotné tě „zaměstnat“. Myslí se tím, že se místo zaměstnaneckého poměru staneš OSVČ a budeš pro firmu pracovat jako kontraktor.

Přestože jde o balancování na hraně zákona o švarc systému, v českém IT takto pracuje hodně lidí. Analýza evropského technologického trhu z roku 2019 obsahuje graf, kde ČR, Ukrajina a Polsko jednoznačně vedou v počtu IT odborníků na volné noze. Asi ale tušíme, že důvodem je spíše šedá ekonomika než úžasné podmínky pro nezávislé profesionály. Proč je práce „na IČO“ v IT tak oblíbená?

• Ty i firma odvádíte méně peněz státu. Firma neplatí pojištění a tvou „mzdu“ si dá do nákladů. Ty máš při programování náklady minimální, takže snižuješ své odvody využitím výdajových paušálů.
• Mnohým se líbí větší osobní svoboda, tedy rozmazání hranice mezi klasickým zaměstnáním a podnikáním. Vyvázání ze zákoníku práce vidí v dobře nastavené spolupráci jako výhodu.

Být živnostníkem má však tyto nevýhody:

• Administrativa je na tobě. Pro každou vydělanou částku musíš vydat a poslat fakturu. Pokud se nepřihlásíš k paušální dani, tak každý rok podáváš daňové přiznání, přehled pro ČSSZ a přehled pro zdravotní pojišťovnu.
• Pokud si při podnikání vytvoříš dluhy, máš povinnost k uhrazení využít i veškerý svůj čistě soukromý majetek (ručíš vším, na rozdíl od s. r. o., tedy společnosti s ručením omezeným).
• I pokud by ti každý měsíc na účet chodilo více peněz než průměrnému zaměstnanci, u banky máš jako OSVČ výrazně horší pozici pro získání hypotéky.
• Za léta práce na živnostenský list budeš mít od státu nižší důchod.
• Balancuješ na hraně švarc systému. Když si to spolu s firmou nepohlídáte, je vaše činnost nelegální a postih hrozí jak tobě (až 100 000 Kč), tak firmě (masivní pokuty, doplacení odvodů). Znamená to také, že oficiálně nemáš nadřízeného, pracuješ na vlastním počítači, voláš z vlastního telefonu.
• Nemáš ochranu, kterou zaměstnancům dává zákoník práce. Ta jistě není dokonalá, ale jako OSVČ nemáš žádnou. Nejde o stravenky, ale o nárok na odstupné, výpovědní lhůtu, placenou dovolenou nebo nemocenskou. Když nepracuješ, např. z důvodu dlouhé nemoci, tak nemáš příjem. Zároveň každý měsíc stále platíš zálohy na pojištění (minimálně kolem 5 000 Kč měsíčně).
• I ti nejlepší mohou být mezi prvními, které firmy „propustí“, když je problém. Ať už jde o krach startupu nebo začátek pandemie, když jde do tuhého, firmy neváhají rozloučit se velmi rychle i s celými týmy kontraktorů.

Pracovat „na IČO“ není nutně nic špatného, ale mělo by to být tvé vlastní rozhodnutí, při kterém zvážíš všechna pro a proti. Mnozí pracují dlouhé roky jako kontraktoři, aniž by si některé z uvedných nevýhod uvědomovali, čímž si zadělávají na budoucí nepříjemné překvapení. Proti většině nevýhod se můžeš nějak chránit, ale musíš o nich vědět a nezanedbat prevenci:

• Základní administrativu za tebe udělají aplikace, jako např. Fakturoid, který umí nejen posílat faktury, ale i generovat daňová přiznání a přehledy.
• Pokud do povinnosti platit DPH spadneš vysokým obratem, nejspíš si můžeš dovolit platit si někoho na účetnictví.
• Proti různým rizikům, která na tebe jako OSVČ číhají, se můžeš nechat relativně levně připojistit u komerčních pojišťoven. Dobře si promysli pravděpodobnost, že něco nastane, a nastuduj vyjímky, které pojištění nepokrývá. Ochranu, jakou mají od státu zaměstnanci, to sice plně nenahradí, ale lepší než nic.
• Šetři! Měj záložní peníze na horší časy, na dovolenou, pro případ nemoci či jiných nečekaných výpadků příjmů, odkládej si na důchod.
• Vyhnout se „znakům závislé práce“ není obtížné. Když si to pohlídáš, žádné pokuty za švarc systém ti nehrozí.
• Některé chybějící „jistoty“ lze řešit dobře napsanou smlouvou mezi tebou a firmou, která zaručuje podmínky rozumné pro obě strany. Některé si s firmou můžete na dobré slovo slíbit, ale ve smlouvě být nemohou (např. placená dovolená, byl by to znak závislé práce). Především si musíš vše dobře spočítat, všechna rizika vyčíslit a přičíst ke své „čisté“ hodinové sazbě. A to včetně peněz, které vydáš na připojištění, nemocenskou, nebo důchod.

Rozhodně se nikdy nenech do práce „na IČO“ dotlačit firmou. Zákon o švarc systému totiž neexistuje ani tak proto, aby zabránil menším odvodům státu, ale hlavně aby zabránil tomu, že na tobě někdo bude šetřit, i když ty nechceš.

Čím vyšší máš hodnotu na trhu, tím spíš budeš z práce „na IČO“ benefitovat. Jako junior máš ale hodnotu malou, takže taháš za kratší provaz. Práci třeba sháníš už delší dobu a zjišťuješ, že si bohužel nemůžeš příliš vybírat. U jedné firmy projdeš pohovorem, ale zaměstnavatel tě nutí pracovat „na IČO“. Argumentuje tím, že zřízení živnosti přece není problém a že si vyděláš víc peněz. Nechceš přijít o jedinečnou příležitost, takže nakonec souhlasíš. Nedobrovolně na sebe jako OSVČ bereš veškerá rizika a je velká pravděpodobnost, že si špatně spočítáš, co vše musíš zahrnout do své sazby. Na rozdíl od dlouholetého profíka nemáš na firmu žádnou páku, nemáš naspořeno a neseženeš si do měsíce jinou práci, pokud tě na hodinu vyhodí. Jsi obětí švarc systému.

Jak už bylo zmíněno výše, vždy si dobře zvaž, zda se ti nabídka opravdu vyplatí. Pokud se s firmou nedomluvíš na dostatečně vysoké sazbě, která by vše pokryla, nebo pokud „na IČO“ vůbec jít nechceš, je pro tebe lepší odmítnout a hledat dál. I pokud se ti z dvaceti firem ozvala jedna, nesmíš podlehnout pocitu, že to musíš vzít. Stejně jako u mizerné firemní kultury, nestojí to za to.

Jak zvládnout odmítnutí#

Je velmi pravděpodobné, že tě odmítnou na pohovoru, a to proto, že se to děje úplně každému. Ano, i seniorním programátorům. U začátečníků navíc chvíli trvá, než se naladí na aktuální poptávku trhu a na to, jak přesně fungují přijímací pohovory v IT. Raději počítej s tím, že ze začátku to půjde ztuha a tvé první hledání práce bude zahrnovat i desítky pohovorů a může trvat měsíce.

Pokud tě odmítnou, neznamená to, že nejsi dost dobrá. Nevzdávej to. Máš talent a určitě najdeš práci, která zrovna ten tvůj talent ocení. Každého někdy odmítli na pohovoru.

Neber odmítnutí jako něco negativního. Znamená to prostě, že si s firmou nesedíte a bylo by z toho stejně akorát mrzení. Nerozhoduje se jen firma o tobě, ale i ty o ní. Je to rozhovor, ve kterém se dvě rovnocenné strany snaží přijít na to, zda to spolu zkusí. Není to test, který musíš dát, a který vyhodnotí, zda „na to máš“. Naopak, často se akorát nepotkáš s představou lidí ve firmě a není to vůbec o tvých schopnostech.

Je to jako Tinder — odmítnutí znamená, že si navzájem šetříte čas. Ber to optimisticky! Není to selhání, ale jen nějaký stav mezi tebou a konkrétní firmou. Nevypovídá nic o tom, jak to bude jinde. Z každého pohovoru se navíc můžeš něco přiučit, po každém se budeš lépe orientovat na trhu.

Řekni si o zpětnou vazbu po pohovoru. Může to být dobrý zdroj poznatků (nebo ujištění, že ta firma není nic pro tebe). Někdy ti bohužel žádnou zpětnou vazbu nedají, ale to nemusí být vyloženě chyba těch, kteří s tebou vedli pohovor. Mnoho velkých mezinárodních firem má doporučení od právníků, že zpětnou vazbu nemá vůbec poskytovat. Existuje pro ně totiž riziko, že by ji kandidát mohl zneužít k žalobě kvůli diskriminaci. Pošlou ti nějakou obecnou větu, např. „hledáme někoho zkušenějšího“. Nepropadej depresi, že zbytečně investuješ hodiny do učení a práci nenajdeš. Za touto větou se ve skutečnosti může skrývat naprosto cokoliv. Můžeš je vzít za slovo a zkusit se zeptat na stáž.

Počítej i s tím, že mnoho firem ti na tvůj zájem o práci vůbec neodpoví. Ať už mají příliš mnoho kandidátů a odpovídat každému by bylo náročné, nebo jsou prostě nedbalí ve svém přijímacím procesu, výsledek je stejný — můžeš čekat týdny a nic z toho nebude. Odpovídej na několik nabídek zároveň! Může se ti stát, že budeš mít na výběr, a díky tomu i méně stresu a lepší vyjednávací pozici.